V administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa došlo k až bizarní situaci, která byla zveřejněna šéfredaktorem webu The Atlantic, Jeffrey Goldbergem. Ten informoval o tom, že se nečekaně ocitl v komunikační skupině, kde uživatelé, jako Pete Hegseth, J. D. Vance, Marco Antonio Rubio nebo Scott Bessent, diskutovali o plánovaném bombardování Hútíů v Jemenu. Ačkoliv zprvu nebrali tuto informaci vážně, postupné události potvrdily její pravdivost. Trump se však odvolává na svou neznalost úniku a navíc kritizuje Atlantic jako nevýznamný časopis.
„Trumpova administrativa mi omylem poslala textovou zprávu o svých válečných plánech,“ píše šéfredaktor webu The Atlantic Jeffrey Goldberg.
Šéfredaktor magazínu The Atlantic Jeffrey Goldberg se ocitl uprostřed bizarní situace, která zahrnovala komunikaci s vysoce postavenými americkými politiky a vojenskými představiteli, kteří diskutovali o plánovaném bombardování Hútíů v Jemenu. Informoval o tom New York Times.
Vše začalo 11. března, kdy obdržel žádost o připojení k šifrované síti Signal od uživatele vystupujícího jako Michael Waltz. Goldberg, který předpokládal, že jde o poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Donalda Trumpa, pozvání přijal, aniž by měl podezření na jeho pravost.
Dva dny po připojení byl Goldberg zařazen do komunikační skupiny s názvem „Houthi PC small group“. Zprávy, které následně začaly přicházet, ho nejprve zaskočily. Uživatelé, kteří vystupovali pod jmény, jako JD Vance, Marco Antonio Rubio, Scott Bessent či Pete Hegseth, začali diskutovat o vojenských a politických plánech v Jemenu. První zpráva od „Waltze“ informovala o sestavování týmu, na což následovaly odpovědi dalších členů, kteří nabízeli návrhy na členy týmu.
Ve skupině se podle Goldberga nacházelo celkem 18 lidí, včetně úředníků Národní bezpečnostní rady a dalších vysokých představitelů, kteří byli zapojeni do vyjednávání o Blízkém východě. Goldberg se v tomto anonymním prostředí připojil jako „JG“ a začal si uvědomovat, že se dostal do komunikačního prostoru, který zjevně obsahoval vysoce citlivé informace. Zpočátku váhal, zda se nejedná o dezinformační kampaň, nicméně informace, které postupně začaly přicházet, se zdály příliš konkrétní a věrohodné.
Jedním z klíčových okamžiků bylo, když Michael Waltz 14. března poslal zprávu, ve které požádal členy skupiny, aby měli připravené prohlášení o závěrech s úkoly podle prezidentových pokynů. Diskuse, která následně následovala, se týkala především politických a ekonomických aspektů vojenské operace v Jemenu. Videa a zprávy týkající se plánování námořních cest, časování úderu a geopolitických aspektů byly detailní a konkrétní. JD Vance například ve své zprávě vyjádřil nesouhlas s myšlenkou, že by Spojené státy měly „zachraňovat Evropu“ v rámci širší vojenské operace.
Postupně se však začalo ukazovat, že vše může mít i skutečný základ. Goldberg popisuje, jak zprávy začaly obsahovat detaily o připravovaných vojenských akcích, včetně konkrétních cílů a použitých zbraní. Zvláštní pozornost přitahovaly detaily, které se týkaly konkrétního časového rámce operací – první detonace měly nastat už za několik hodin. A když následně probíhaly výbuchy v jemenském hlavním městě Saná, vyšlo najevo, že diskuse o vojenském úderu nebyla pouze teoretická.
Nejšokující částí celé komunikace však bylo, že v některých zprávách bylo zmíněno, že by nepřítel mohl tyto citlivé informace využít k poškození amerického vojenského a zpravodajského personálu v regionu. Jedna ze zpráv, kterou Goldberg citoval, obsahovala podrobnosti o vojenských úderech, včetně cílů, pořadí útoků a použití specifických zbraní, což by mohlo mít vážné následky v rámci americké zahraniční politiky.
Při následném zhodnocení situace si Goldberg začal uvědomovat vážnost této komunikace. Ačkoliv stále pochyboval o pravosti celé situace, věděl, že pokud by šlo o podvod nebo dezinformaci, úroveň vojenského a politického detailu byla až neuvěřitelná. Diskuse o útoku na Jemen, následné zprávy o zničení a ztrátách na životech, jak bylo uvedeno z jemenského ministerstva zdravotnictví, vše ukázalo, jak bezohledně mohli někteří uživatelé této platformy nakládat s citlivými informacemi.
Tento incident ukazuje nejen na šokující nezodpovědnost některých amerických představitelů, ale i na potenciální slabiny komunikačních kanálů, které mohou být zneužity k dezinformacím nebo dokonce k ohrožení amerických zájmů na Blízkém východě.
Šéfredaktor The Atlantic, došel k závěru, že komunikační skupina, do které se dostal, je téměř jistě autentická. Po tomto zjištění se rozhodl opustit skupinu, čímž automaticky informoval jejího tvůrce „Michaela Waltze“. Překvapivě si nikdo z účastníků diskuse jeho přítomnost nevšiml a po jeho odchodu nepadly žádné otázky. Goldberg se následně snažil zjistit, jak se do skupiny dostal, a kontaktoval několik vysoce postavených úředníků. Mluvčí Národní bezpečnostní rady Brian Hughes potvrdil, že šlo o autentické zprávy a že probíhá vyšetřování, jak do řetězce zpráv bylo neúmyslně přidáno jeho číslo.
Goldberg poznamenal, že podobné porušení bezpečnosti ještě nikdy neviděl. Zatímco úředníci národní bezpečnosti běžně komunikují přes aplikaci Signal, ta je primárně určena pro logistické záležitosti, nikoliv pro citlivé vojenské diskuse. Šéfredaktor dodal, že nikdy neslyšel o případu, kdy by byl novinář přizván do takto vysoce důvěrné komunikace, a naznačil, že Waltz mohl porušit ustanovení zákona o špionáži.
„Nic o tom nevím,“ odpověděl prezident Donald Trump novinářům, když se jich v pondělí podle CNN zeptali na článek Jeffreye Goldberga. Trump se okamžitě pustil do kritiky The Atlantic, kterého označil za „časopis, který končí“ a dodal: „Myslím, že to není moc dobrý časopis. Ale nic o něm nevím.“ Prezident rovněž uvedl, že o úniku informací se dozvěděl poprvé.
Na situaci reagovala i Hillary Clintonová, která se v roce 2016 utkala s Trumpem v prezidentských volbách. „To si ze mě děláte legraci,“ napsala na sociální síti X, jasně vyjadřujíc svůj šok a nedůvěru vůči celé záležitosti.
Incidentu se také věnoval Chuck Schumer, lídr senátorů Demokratické strany. V projevu označil únik za „jedno z nejvíce dechberoucích narušení vojenského zpravodajství“, o jakém kdy četl. Podle The Washington Post Schumer vyzval republikány, kteří mají kontrolu nad Kongresem, aby se připojili k demokratům a podpořili „úplné vyšetření toho, jak k tomu došlo, jaké škody to způsobilo a jak se tomu lze v budoucnu vyhnout“.
Policie na Karlovarsku řeší případ dvanáctileté dívky, která porodila zdravé dítě v nemocnici v krajském městě. Informoval o tom web novinky.cz s tím, že otcem novorozence má být starší bratr jeho matky, kterému je 16 let.
Pořadateli pohřbu Jiřího Krampola, který se uskuteční na den přesně za týden, do toho pořád někdo hází vidle. Když už se konečně vyjasnilo, kdo, kdy a kde smuteční obřad uspořádá, začaly se objevovat jisté protichůdné informace. Kde je pravda?
V posledních několika letech řada vysokých činitelů tvrdila, že Čína napadne Tchaj-wan do roku 2027. Tento názor vyjádřil v květnu americký ministr zahraničí Pete Hegseth, před dvěma lety tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu a o dva roky dříve generál Mark Milley, bývalý předseda spojených náčelníků štábů. Taková prohlášení mohou vyvolat dojem, že tento termín je téměř jistý. Existuje však mnoho důvodů, proč k tomu nemusí dojít, včetně znepokojující skutečnosti, že Čína by mohla dosáhnout svých cílů na Tchaj-wanu, aniž by vypálila jediný výstřel.
Rashid Khalidi, renomovaný historik a emeritní profesor moderních arabských studií na Kolumbijské univerzitě, zrušil svou výuku plánovanou na podzim tohoto roku v reakci na nedávnou dohodu univerzity s administrativou Donalda Trumpa.
Od chvíle, kdy se Donald Trump vrátil do Bílého domu, otřásají jeho ekonomická opatření globálním obchodním systémem. Dne 2. dubna 2025, na takzvaný „Den osvobození“, oznámil sérii rozsáhlých „recipročních“ cel, která zasáhla desítky zemí po celém světě. Ačkoliv část cel byla pozastavena a Trump uzavřel několik dohod s klíčovými partnery, jako je Velká Británie, Vietnam, Japonsko či Evropská unie, některé specifické sektory, jako auta a ocel, zůstaly pod přísným dohledem amerických celních opatření. Průměrná celní sazba na dovoz zboží do USA v roce 2025 dosáhla nejvyšší hodnoty za posledních téměř sto let.
Evropa se již několik let potýká s ničivými požáry, které nejsou jen tragédií samotnou, ale zároveň spouštějí řadu dalších problémů, včetně rizika ničivých povodní. Tento nebezpečný cyklus se stal realitou mnoha zemí, které čelí stále intenzivnějším požárům a následným extrémním povětrnostním jevům.
Američtí představitelé vedli tajná jednání s vysokými ruskými představiteli o ukončení války na Ukrajině, ale bez viditelného pokroku, prozradil ministr zahraničí Marco Rubio v rozhovoru pro Fox News Radio. Tato dosud neohlášená jednání probíhala 28. nebo 29. července s „některými z Putinových nejbližších lidí“ s cílem nalézt cestu k míru.
Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Americká klimatická politika prochází radikálními změnami. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa se Spojené státy dostávají na zcela novou, kontroverzní cestu. Zatímco dříve byla Amerika v rámci Pařížské klimatické dohody na vrcholu diplomatického úsilí o ochranu klimatu, nyní Trumpova administrativa podniká kroky, které mají za cíl zcela vymazat možnosti jakékoli vlády v budoucnosti reagovat na klimatickou změnu.
Prezident Donald Trump si konečně splní svůj dlouholetý sen o novém tanečním sále v Bílém domě. Výstavba sálu, jehož cena se odhaduje na 200 milionů dolarů, začne v září. Nový prostor, který bude mít rozlohu 90 000 čtverečních stop, má sloužit jako místo pro pořádání významných akcí a zároveň odrážet luxusní styl, který Trump prosazuje ve svých soukromých klubech.
Íránská metropole Teherán čelí vážné hrozbě vyčerpání vodních zdrojů, a to během několika týdnů, jak naznačují odborníci. Hlavní rezervoáry se ztenčují, úřady se zoufale snaží snížit spotřebu vody a obyvatelé se pokoušejí šetřit, aby se vyhnuli katastrofě. Pokud se okamžitě neprovedou nezbytná opatření, Írán může čelit situaci, kterou nebude možné vyřešit, varuje prezident Masoud Pezeshkian.
Hladomor v Gaze je podle webu The Guardian výsledkem pečlivě spočítané politiky. Izrael má pod kontrolou tok potravin do Gazy a na základě dlouholetých analýz přesně ví, kolik kalorií Palestinci potřebují k přežití. Podle těchto výpočtů byla do Gazy dopravena jen malá část toho, co je nezbytné pro základní přežití jejího obyvatelstva.