Rozchod mezi Elonem Muskem a Donaldem Trumpem rozhodně neprobíhá v klidu. Oba muži jsou silné osobnosti zvyklé na to, že vše jde podle jejich vůle – dva „alfa samci“, chcete-li. Jejich spolupráce – nyní už minulost – se rozpadá přímo před očima veřejnosti.
Ještě nedávno jsme je vídali spolu: Musk stál v Oválné pracovně za sedícím Trumpem, v obraze plném neverbální symboliky. Trump musel zaklánět hlavu, aby se na něj podíval, zatímco Musk tam stál se svým malým synem – pro někoho rodinný obrázek, pro jiného demonstrace moci a dominance.
Musk se tehdy chopil nové role jako šéf Úřadu pro vládní efektivitu (DOGE) a stal se prezidentovým neformálním poradcem. Ale jak to bývá, když dva egoističtí lídři jedou v jednom voze, jakmile se na cestě objeví první výmol, hrozí katastrofa – a ta nakonec přišla dříve, než se čekalo.
Někteří viní propad Muskova byznysu: Tesla utrpěla 71% pokles zisku během jednoho čtvrtletí, akcie firmy klesly, napadeny byly i její prodejny. Jiní upozorňují na Trumpův plán zrušit daňové úlevy pro elektromobily nebo na politický odpor vůči zapojení SpaceX do protiraketového „zlatého dómu“.
Podle bývalého Trumpova stratéga Stevea Bannona však šlo o něco jiného: Muskovi prý vadilo, že mu prezident odmítl ukázat vojenské plány Pentagonu v případě války s Čínou. Tam prý došlo k zásadnímu zlomu. „Cítili jste to. Všechno se změnilo,“ popsal Bannon.
Musk se v posledních dnech ostře opřel do Trumpova „velkolepého rozpočtového návrhu“, který označil za „nechutné prasárny“. A právě „znechucení“ je podle psychologů jednou z nejzákladnějších lidských emocí – evolučně slouží k ochraně před hrozbami.
Psychologicky Musk nejen kritizuje, ale zároveň se distancuje. Vymezuje se jako nezávislý vizionář, který říká pravdu a jde proti proudu. Je to součást jeho image, značky a zároveň způsob, jak se vymanit ze stínu prezidenta a obnovit svou vlastní autoritu.
Ale je to také akt pomsty. Stejně jako Dominic Cummings ve Velké Británii po svém odvolání zaútočil na Borise Johnsona, i Musk teď podniká veřejný protiútok – s chutí. Výzkumy přitom ukazují, že touha po pomstě aktivuje mozková centra spojená s odměnou – tedy že pomsta lidem skutečně přináší pocit zadostiučinění.
Oba muži mají podle odborníků rysy narcismu – citlivost na ponížení, potřebu obdivu, neochotu k sebereflexi. Trump mohl Muskovi dát pocítit, že není tak důležitý, jak si myslí. A to mohlo být pro Muska spouštěčem – obdiv se snadno mění v pohrdání.
A právě pohrdání je podle psychologických výzkumů nejsilnějším signálem rozkladu blízkých vztahů. Na rozdíl od znechucení, které odmítá věci fyzicky, pohrdání odmítá sociálně – jako výraz odsouzení nebo morálního selhání.
Musk tak Trumpa zřejmě zavrhl na obou úrovních – jako lídra i jako člověka. A právě to dělá tento rozchod tak výbušným.
Vztah mezi nejmocnějším mužem světa a nejbohatším mužem světa se zhroutil ve stylu hollywoodského dramatu. Emoce, ego, urážky a veřejné osočování. Rozchod dvou gigantů se proměnil ve veřejný konflikt, který může zásadně ovlivnit nejen politické směřování USA, ale i technologický sektor.
Otázka nyní zní: Jak odpoví Trump na tuto zradu – a kde se tento mocenský souboj nakonec zastaví?
Šéf české diplomacie Petr Macinka (AUTO) se den po vyhrocení sporu s prezidentem Petrem Pavlem setkal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Podle svých slov se s ním nakonec nebavil o aktuálním napětí mezi sebou a hlavou státu. Zdůraznil také, že je zcela na Česku, koho pošle na summit aliance.
Jiřina Bohdalová byla hvězdou v divadle a stále je filmovou a televizní celebritou. Momentálně se chystá zazářit i v rádiu. Prsty v tom mají tvůrci nejslavnější rádiové show v České republice. Asi tušíte, o koho jde.
Mapy z období rané studené války zažívají nečekaný návrat do veřejného diskurzu. Profesor kartografie James Cheshire z UCL upozorňuje, že dramatická díla z přelomu 40. a 50. let minulého století, kdy kartografové v časopisech jako Time nebo Life vysvětlovali geopolitiku masám, mohou být klíčem k pochopení dnešního přístupu Donalda Trumpa k Arktidě. Tehdejší mapy nebyly jen ilustracemi, ale strategickými nástroji, které vykreslovaly svět jako soubor hrozeb a příležitostí, přičemž Arktida v nich figurovala jako hlavní „globální aréna“.
Konfrontace mezi USA a Íránem se nebezpečně vyostřuje po jasném vzkazu Donalda Trumpa, že prostor pro diplomatickou dohodu s Teheránem se uzavírá. Do regionu právě míří mohutná americká flotila v čele s letadlovou lodí USS Abraham Lincoln. Šéf Bílého domu na síti X konstatoval, že toto uskupení svou silou překonává i nedávnou misi ve Venezuele a je odhodláno prosadit americké zájmy s využitím značné síly.
Americká administrativa je připravena nasadit vojenskou sílu proti Venezuele v případě, že tamní prozatímní vedení nebude spolupracovat podle představ Washingtonu. Vyplývá to z připraveného projevu ministra zahraničí Marka Rubia, který má přednést před výborem pro zahraniční vztahy amerického Senátu. Rubio v něm zdůrazňuje, že ačkoliv Spojené státy nejsou s Venezuelou ve válce, po nedávném dopadení Nicoláse Madura nevylučují další ozbrojené akce k zajištění svých cílů.
Americký dolar se propadl na nejnižší úroveň za poslední čtyři roky poté, co prezident Donald Trump bagatelizoval obavy z jeho oslabování. Během návštěvy státu Iowa, kde propagoval své hospodářské výsledky, označil slabší měnu za skvělou zprávu a vyzdvihl objem obchodů, které USA realizují. Trhy však na jeho slova zareagovaly bleskovým výprodejem, kdy dolar během úterý ztratil 1,3 % vůči koši hlavních světových měn a v poklesu pokračoval i ve středu dopoledne.
Ruská armáda utrpěla od začátku invaze na Ukrajinu před téměř čtyřmi lety ztráty, které svou magnitudou nemají u světové mocnosti od konce druhé světové války obdoby. Nová zpráva uznávaného institutu Center for Strategic and International Studies (CSIS) uvádí, že počet zabitých, zraněných nebo pohřešovaných ruských vojáků dosáhl přibližně 1,2 milionu. Tento enormní lidský dar přitom přinesl Moskvě jen velmi omezené územní zisky, když od roku 2022 rozšířila kontrolované území o pouhých 12 %.
Italská vláda se v posledních dnech ocitla pod silným tlakem kvůli informaci, že agenti amerického Úřadu pro imigraci a cla (ICE) budou asistovat při zajištění bezpečnosti na únorových zimních olympijských hrách. Opozice i veřejnost reagovaly s rozhořčením, které pramení především z kontroverzí obklopujících tento úřad ve Spojených státech, kde jeho zásahy v Minneapolis nedávno vyústily v úmrtí dvou amerických občanů.
Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen v Paříži jasně vymezil nepřekročitelné „červené linie“ pro nadcházející rozhovory se Spojenými státy. Během společného vystoupení s dánskou premiérkou Mette Frederiksenovou zdůraznil, že jakákoli budoucí dohoda o Arktidě musí striktně respektovat demokratické hodnoty a územní celistvost jeho země. Nielsen uvedl, že ačkoli je Grónsko připraveno hledat konstruktivní řešení, suverenita ostrova zůstává absolutní prioritou, o které se nevyjednává.
V Bruselu to vře. Generální tajemník NATO Mark Rutte se ocitl pod ostrou palbou kritiky ze strany svých evropských partnerů poté, co v Evropském parlamentu pronesl dosti nevybíravý projev. Rutte, který je často přezdíván jako „zaříkávač Trumpa“, v pondělí přímočaře vzkázal zákonodárcům, že jakékoli představy o tom, že by se Evropa dokázala ubránit bez Spojených států, jsou pouhým sněním. „Nemůžete to dokázat,“ prohlásil rezolutně, čímž vyvolal okamžitou a bouřlivou reakci.
Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová vystoupila na výroční konferenci Evropské obranné agentury s velmi naléhavým projevem o budoucnosti evropské bezpečnosti. Podle jejího hodnocení se krize, kterým kontinent čelí, během posledního roku dramaticky prohloubily. Kallasová zdůraznila, že Evropa se musí urychleně přizpůsobit nové realitě, ve které již nepředstavuje hlavní mocenské těžiště pro Washington, a varovala, že tento posun ve vztazích se Spojenými státy je strukturální a trvalý, nikoliv pouze dočasný.
Mette Frederiksenová, předsedkyně dánské vlády, přednesla na pařížské univerzitě Sciences Po projev plný znepokojení nad vývojem globální stability. Prohlásila, že dosavadní mezinárodní uspořádání definitivně zaniklo a jeho obnova v původním formátu není reálná. Frederiksenová apelovala na nezbytnost úzké kooperace mezi Evropou a USA, jelikož jen společný postup může eliminovat rizika pramenící z ruské politiky.
