Příměří mezi Hamásem a Izraelem: Detaily Trumpova plánu, které mohou dohodu potopit

Zatímco Netanjahu očekává rychlé propuštění rukojmích a Trump věří, že Hamás je „připraven na trvalý mír“, existuje mnoho důvodů pro Hamás k zdrženlivosti. Plán je totiž plný nejasností a zbavuje Palestince možnosti rozhodovat o svém politickém osudu.

Jedním z hlavních důvodů pro zdráhavost Hamásu je podle expertů fakt, že plán počítá s pokračující izraelskou vojenskou okupací Gazy, dokud nebude možné předat odpovědnost „mezinárodní stabilizační síle“.

Dále je problematická navrhovaná struktura správy Gazy. V přechodném období by mělo Pásmo Gazy spravovat „technokratické, apolitické palestinské komité“. To by sice zajišťovalo základní služby, ale zahrnovalo by i mezinárodní experty, čímž by se oslabila váha palestinských hlasů. Mnohé detaily, včetně složení komise a podílu Palestinců v ní, zůstávají neznámé.

Byla by také zřízena nová mezinárodní přechodná organizace zvaná „Rada míru“, v jejímž čele by měl stát Trump a údajně by v ní zasedl i bývalý britský premiér Tony Blair. Důležité je, že plán výslovně neuvádí účast žádného Palestince v této Radě. Úkolem Rady by byl dohled nad zmíněným výborem a rekonstrukcí Gazy, dokud Palestinská samospráva (PA) neprojde reformami a nebude schopna převzít kontrolu nad Pásmem.

Mnoho zásadních otázek zůstává nezodpovězeno. Jde o časový harmonogram pro nové volby PA, účast obyvatel Gazy ve volbách, které politické frakce by byly povoleny kandidovat, zda by kandidáti podléhali prověřování Radou a kdo by rozhodoval o dostatečnosti reforem PA. Takový otevřený politický proces zbavuje Palestince vlivu. Po zveřejnění prohlášení Hamásu jeden z jeho vysokých představitelů „Radu míru“ přímo odmítl s tím, že „nikdy nepřijmeme, aby kdokoli, kdo není Palestincem, kontroloval Palestince.“

Plán také stanovuje, že Hamás „a další frakce“ nebudou hrát roli v budoucí správě Gazy, a vyžaduje demilitarizaci Pásma. Jak a kým bude dosaženo odzbrojení, rovněž zůstává nejasné.

Tyto podmínky nejen zbavují Palestince možnosti rozhodovat, ale ignorují i realitu palestinské politiky a legitimitu odporu proti izraelské okupaci. Podle průzkumu z května má Fatah, který dominuje PA, pouze 21 % podpory, zatímco Hamás má 32 %. Většina dotázaných si přeje vládu národní jednoty, která by vyjednávala o obnově Gazy.

Navíc 77 % dotázaných na Západním břehu a v Gaze odmítá odzbrojení Hamásu, protože 80 % dotázaných nevěří, že by Izrael v takovém případě válku ukončil a stáhl se. Část Palestinců chce, aby Hamás zůstal součástí budoucí palestinské vlády, schopný ochránit obyvatele Gazy před izraelskou armádou.

Netanjahuovy výroky se navíc rozcházejí se zněním mírového plánu, který mluví o správě Gazy Palestinskou samosprávou. Netanjahu uvedl, že by Gazu měla řídit „mírová civilní správa, kterou neřídí ani Hamás, ani Palestinská samospráva“. To naznačuje, že jeho primárním cílem je demontáž Hamásu a zachování politického rozdělení mezi Gazou, Západním břehem a Východním Jeruzalémem.

Pokud by Izrael pokračoval v okupaci Gazy po neurčitou dobu, chyběl by mechanismus ochrany milionů civilistů před dalšími útoky armády, která je již obviněna z vážného porušování mezinárodního humanitárního práva. Právě tento rozpor mezi ambicemi plánu a politickou realitou na místě snižuje šance na jeho úspěch.