Pravda, kterou nechcete vědět: Kolik peněz z výplaty se vypaří dřív, než přistanou na účtu?

V českém případě jde o poměrně výrazný klín – výrazný rozdíl. U průměrného svobodného pracovníka dosáhl v roce 2025 hodnoty 41,2 procenta. To je znatelně více než průměr zemí OECD, který činí 35,1 procenta, a řadí to Česko spíše do skupiny zemí s vyšším zdaněním práce. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že český zaměstnanec je vystaven nadprůměrné daňové zátěži.

Tento pohled je však jen částečný. Podstatná část tohoto zatížení totiž zůstává skrytá. Zhruba čtyři pětiny daňového klínu tvoří daň z příjmu a odvody, z nichž významná část je placena zaměstnavatelem. Jinými slovy, významná část zdanění práce se odehrává mimo zorné pole zaměstnance.

Jakmile se zaměříme pouze na to, co skutečně odvádí zaměstnanec ze své mzdy, obrázek se výrazně mění. Čistá průměrná daňová sazba činí v Česku 21,3 procenta, zatímco průměr OECD je 25,1 procenta. Průměrný zaměstnanec si tak ponechá po přímých daních a odvodech zhruba 79 % hrubé mzdy.

Tento efekt se ještě zesiluje u rodin s dětmi. U domácnosti se dvěma dětmi klesá daňový klín na 31,9 procenta a čisté zdanění zaměstnance na 8,9 procenta. Takové domácnosti tak po zohlednění daní, odvodů a dávek disponují příjmem odpovídajícím asi 91 % hrubé mzdy. V praxi to znamená, že systém citelně ulevuje rodinám ve srovnání s bezdětnými pracovníky.

Srovnání s okolními zeměmi ukazuje, že český model není ani extrém, ani výjimka, ale spíše kompromis. Německo má druhý nejvyšší daňový klín v OECD, téměř 50 procent, a průměrnému zaměstnanci tam zůstává přibližně 61 procent hrubé mzdy. Rakousko se pohybuje jen o něco výše, zhruba na úrovni 67,5 procenta čisté mzdy. Naopak Polsko kombinuje nižší celkové zatížení práce na úrovni 35 procent s čistou mzdou přesahující 75 procent a Slovensko s daňovým klínem 42,7 procenta je svým nastavením Česku blízké, byť čisté příjmy jsou zde o něco nižší, přibližně 75,7 procenta hrubé mzdy.

Zvláštní kapitolu pak představuje podpora rodin. Na Slovensku a v Polsku dosahuje díky daňovým bonusům a dávkám čistý příjem rodin téměř úrovně jejich hrubé mzdy. V rámci OECD jde o spíše výjimečný jev. Český systém je v tomto směru umírněnější, když rodinám zůstává přibližně 91 procent hrubé mzdy, ale stále patří k relativně vstřícným.

Celkově se tak potvrzuje, že debata o zdanění práce v Česku trpí jistou optickou iluzí. Firmy vidí vysoké náklady práce. Zaměstnanci vidí relativně solidní čisté mzdy, přičemž jejich reálná kupní síla se po předchozím propadu opět zvedá. Reálné mzdy se po výrazném poklesu v letech 2022 a 2023 vrátily k růstu a v roce 2024 již rostly tempem kolem pěti procent. Do dalších let se navíc očekává pokračování růstu, byť mírnějším tempem kolem tří až čtyř procent. I to přispívá k tomu, že vnímání daňové zátěže mezi zaměstnanci zůstává relativně mírné, navzdory tomu, že celkové zdanění práce patří v Česku k vyšším.