Poslední žijící vězeň z Alcatrazu ztrhal Trumpův návrh na znovuotevření legendární věznice

Hopkins byl v roce 1955 převezen do vyhlášené federální věznice Alcatraz poté, co působil problémy v jiných zařízeních. Byl odsouzen na 17 let za únos a ozbrojené přepadení. Dnes je podle amerického Národního archivu pravděpodobně posledním žijícím mužem, který v Alcatrazu skutečně seděl. Jiný bývalý vězeň, William Baker, byl podle záznamů naživu ještě minulý rok.

V exkluzivním rozhovoru pro BBC Hopkins vzpomínal na život ve věznici, která se později stala kulisou pro hollywoodský akční film Skála s Nicolasem Cagem. Popsal přátelství s gangstery i neúspěšný plán útěku, kterého se účastnil. A také se vyjádřil k aktuálním plánům prezidenta Donalda Trumpa, který prohlásil, že chce věznici na ostrově znovu otevřít a rozšířit ji pro nejnebezpečnější zločince v zemi.

Když byl Hopkins v roce 1955 převezen z Atlanty, popsal věznici jako "čistou, ale holou". Nebyly tam knihy, rádio, žádné rozptýlení. „Buď jste chodil tam a zpět po cele, nebo jste dělal kliky,“ říká. Pracoval jako uklízeč – zametal a leštil podlahy, „až se leskly“.

Odsouzen byl za sérii ozbrojených přepadení a únosů, během nichž jeho skupina brala rukojmí k překonání policejních zátarasů.

V Alcatrazu sdílel prostor s těmi nejnechvalněji proslulými kriminálníky své doby – například s Al Caponem, vrahem Robertem Stroudem známým jako „Ptáčník z Alcatrazu“ či mafiánem Jamesem „Whiteym“ Bulgerem.

Sám však nebyl bez viny. Strávil mnoho dní v přísné izolaci, známé jako blok D – samotce, kam byli posíláni problémoví vězni. Nejdelší pobyt tam trval šest měsíců – poté, co se podílel na pokusu o útěk, při kterém pašoval pilky na železo z dílny, aby se jimi přeřezaly mříže v kuchyni. Útěk ale skončil nezdarem, a brzy poté byl sám uvězněn v izolaci.

Jeho spoluvězeň Forrest Tucker však pokus o útěk nevzdal. V roce 1956 se při hospitalizaci zranil tužkou do kotníku, aby mu sundali pouta, a pak při převozu na rentgen přemohl personál a uprchl. Byl však zanedlouho dopaden – v nemocničním úboru na kukuřičném poli.

Alcatraz fungoval jako federální věznice mezi lety 1934 a 1963. Po slavném útěku Franka Morrise a bratrů Anglinových v roce 1962, a kvůli vysokým provozním nákladům, byl definitivně uzavřen. Dnes funguje jako turistické muzeum, které ročně navštíví miliony lidí a přináší přibližně 60 milionů dolarů zisku.

Věznice se však nachází v havarijním stavu – omítka opadává, potrubí rezaví, toalety jsou v rozkladu. Stavba z roku 1907 je kvůli větru, vlhkosti a mořské soli prakticky neobyvatelná.

Přesto prezident Trump tento týden prohlásil, že chce věznici znovu otevřít. Podle něj Alcatraz „reprezentuje sílu a zákon a pořádek“ a měl by opět sloužit k izolaci „nejbrutálnějších a nejnebezpečnějších zločinců“.

Odborníci i historici se ale shodují, že tento plán je nerealistický – přestavba by stála miliardy. Hopkins souhlasí: „Bylo by to strašně drahé,“ poznamenal. „Tehdy se splašky vypouštěly rovnou do oceánu. Dnes by museli vymyslet úplně nový systém.“

Přesto jako věrný příznivec Trumpa dodává, že si nemyslí, že to prezident myslí vážně. „On to nechce opravdu otevřít,“ řekl. „Jen se snaží předat veřejnosti určitý vzkaz – že chce tvrdě trestat zločince a nelegální přistěhovalce.“

Hopkins byl z Alcatrazu přeložen do věznice ve Springfieldu v Missouri, kde mu byla nasazena psychiatrická medikace, která mu podle jeho slov pomohla zvládat chování. Propuštěn byl v roce 1963. Pracoval na čerpací stanici, později v jiných zaměstnáních a nakonec se usadil na Floridě. Má dceru i vnuka.

Na svou minulost dnes nahlíží sebekriticky. Sepsal tisícistránkové paměti, z nichž zhruba polovinu věnoval popisu svého bouřlivého chování. „Nevěřil byste, jaké potíže jsem jim tam způsobil,“ říká. „Teď zpětně vidím, že jsem měl problém.“