Plán, který nemá jasný začátek, průběh ani konec. Netanjahu se propadá v očích spojenců i Izraelců

Netanjahu schválil nový směr ve válce proti Pásmu Gazy. Riskuje při tom, že vtáhne Izrael do dlouhodobého konfliktu, který nemá jasné konce. I když je oficiálním cílem stále totální zničení Hamásu, pokus o eliminaci takovéto ideologie, která je silně spjata s palestinskou národní identitou a odporem, se jeví jako nemožný úkol. Plán, který premiér představil, už sice získal podporu bezpečnostního kabinetu, ale v mnoha ohledech se zdá, že je to válka jednoho muže. A veřejný odpor vůči tomuto plánu roste.

Protesty se podle webu Sky News konají téměř denně. V jejich čele stojí rodiny rukojmích a jejich podporovatelé, kteří se obávají, že současná strategie vystavuje jejich blízké ještě většímu nebezpečí. Mezi vojenským vedením se také objevuje neklid.

Náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil, generálporučík Eyal Zamir, vyjádřil silné námitky a varoval před vyčerpáním armády, riziky dlouhotrvající okupace a hrozbou, že se izraelská armáda stane policejní silou pro miliony Palestinců. Mnozí v armádě, podobně jako velká část izraelské veřejnosti, by upřednostnili příměří, které by mohlo vést k propuštění rukojmích.

Izrael momentálně tvrdí, že kontroluje asi 75 % Pásma Gazy. Podle nového plánu se pokusí přesunout do zbývajících oblastí, kam armáda dosud nevstoupila. Podle mezinárodního práva je Pásmo Gazy už nyní považováno za okupované Izraelem.

Kancelář OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí uvádí, že 86,3 % Pásma spadá do izraelských militarizovaných zón. Nejintenzivnější operace v rámci nového plánu se budou pravděpodobně soustředit na město Gaza. To je vnímáno jako de facto hlavní město Pásma a zároveň jako administrativní centrum Hamásu.

Obsazení města Gaza je považováno za klíčový krok k oslabení operačních schopností Hamásu a nese s sebou i hluboký symbolický význam, který by mohl změnit politickou mapu poválečné Gazy.

Izrael se domnívá, že se v Gaze, poblíž města, stále nachází velký počet zbývajících padesáti rukojmích, z nichž dvacet je údajně naživu. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se Izraelské obranné síly v minulosti vyhnuly plnému vpádu do těchto oblastí. Riziko, že budou rukojmí v Gaze zabiti, zůstává vysoké. Netanjahuův plán se nerozvine rychle, příprava a provedení kampaně by mohla trvat měsíce.

Mezitím Izrael riskuje, že bude obviňován ze zatažení do vleklé války bez jasné strategie. Realizace kontroly nad Gazou by vyžadovala dlouhodobý projekt, který by mohl kopírovat vojenský a administrativní model použitý na okupovaném Západním břehu.

V Pásmu Gazy by taková snaha pravděpodobně trvala roky. Úřad premiéra Izraele stanovil pět podmínek, které musí být splněny, aby Izrael souhlasil s ukončením války: úplné odzbrojení Hamásu, návrat všech zbývajících rukojmích, kompletní demilitarizace Gazy, izraelská bezpečnostní kontrola nad celým územím a nahrazení Hamásu a Palestinské samosprávy novou civilní vládou.

Tyto požadavky, ač politicky významné, mohou prohloubit mezinárodní izolaci Izraele. Počet civilních obětí v Gaze neustále roste. Mnozí kritici tvrdí, že operace je stále více spojována s Netanjahuovým politickým přežitím.

Od útoku vedeného Hamásem ze 7. října 2023 se jeho popularita propadla a průzkumy veřejného mínění ukazují hlubokou ztrátu důvěry. Mnoho Izraelců ho viní z pochybení tajných služeb a vedení, která vedla k nejhoršímu teroristickému útoku v historii země. Masové protesty vedené zejména rodinami rukojmích vyzývají k novým volbám a změně vedení.

Netanjahu však může vidět pokračování války jako prostředek k oddálení odpovědnosti a k zamezení politické porážky. Jeho koalice je závislá na podpoře krajně pravicových ministrů, jako jsou Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrič.

Jakýkoli náznak kompromisu nebo ochoty k vyjednávání by mohl vést ke zhroucení jeho křehké vlády. Válka trvá již 22 měsíců a mnozí v Izraeli se domnívají, že Hamás již nepředstavuje strategickou hrozbu. Navzdory tomu jsou cíle války stále nejasné a její konec zůstává neznámý.

Hamás se z velké části přeměnil na guerillovou sílu, a Izrael tak čelí stejnému dilematu, které v minulosti trápilo velmoci. Bojuje s asymetrickým nepřítelem, který je hluboce zakořeněn v civilních oblastech. Jak zjistily Spojené státy ve Vietnamu a Sovětský svaz v Afghánistánu, takovýto typ války je těžké pochopit, dokud není příliš pozdě.