Netanjahu stojí před zásadním testem: Skončí válka s Íránem dříve, než dojde k pádu režimu?

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.

Vojenské a politické špičky v Jeruzalémě se nyní snaží výsledky konfliktu prezentovat jako historický úspěch, který zásadně změnil Blízký východ ve prospěch Izraele. Netanjahu na své první tiskové konferenci od začátku války prohlásil, že „to už není stejný Írán ani stejný Blízký východ“. Podle něj kampaň již nyní změnila rovnováhu sil, což by mohlo stačit k ukončení operací, zejména pod sílícím tlakem Washingtonu kvůli rostoucím cenám ropy.

Uvnitř Izraele však tato rétorika naráží na určité pochybnosti. Mnoho Izraelců válku podporovalo s vidinou, že jednou provždy ukončí hrozbu ze strany Íránu i jeho spojenců, jako jsou Hizballáh nebo Hamás. Kritici poukazují na to, že podobné proklamace o „historickém vítězství“ zazněly už po střetu v červnu 2025, a přesto se země o osm měsíců později ocitla v ještě větším válečném konfliktu. Bez pádu režimu v Teheránu zůstává otázkou, za jak dlouho se Írán pokusí své kapacity obnovit.

Vojenský mluvčí IDF Nadav Šošani zdůrazňuje, že tentokrát jsou škody na íránských zbraňových programech mnohem hlubší a „polopermanentní“, protože cílem bylo ochromit hrozby na delší časové období. Bývalý poradce pro národní bezpečnost Jaakov Amidror k tomu dodává, že Izrael musí být ve svých cílech pokorný – změna režimu by byla ideální, ale i oslabený Írán, který není schopen bezprostředně ohrozit Izrael, lze považovat za strategický úspěch.

Netanjahu nyní naznačuje, že Izrael vytvořil podmínky pro vnitřní rozklad íránského režimu a může si dovolit vyčkat na vývoj situace. Objevují se totiž zprávy o napětí uvnitř íránských revolučních gard i o ojedinělých případech dezerce. Pro premiéra je to však riskantní hra; pokud se jeho velkolepé sliby o „naprostém vítězství“ ukáží jako prázdné, mohou ho dřívější sliby brzy začít politicky pronásledovat.

Situaci komplikuje i fakt, že Izrael bojuje na více frontách. Hizballáh v Libanonu klade po zabití Chameneího tvrdý odpor a izraelská armáda zvažuje rozšíření pozemní invaze do jižního Libanonu. Cílem je zcela odzbrojit toto hnutí, aby se zabránilo tomu, že na hranicích znovu „vyrostou bestie“, jak situaci popsal Amidror. Tento boj však může trvat značnou dobu a vyžaduje trpělivost, kterou vyčerpaná veřejnost nemusí mít donekonečna.

Navzdory únavě z více než dvouletého nepřetržitého válčení zůstává veřejná podpora pro regionální válku v Izraeli vysoká. Očekává se, že Netanjahu využije tohoto momentu k očištění svého politického odkazu, poškozeného selháním bezpečnosti ze 7. října 2023, a pokusí se vyvolat předčasné volby. Jeho kariéra byla postavena na obraně proti Íránu a nyní se otevírá nová kapitola, ve které se ukáže, zda tato hrozba skutečně pominula.