Křehký stav mezi válkou a mírem, který panoval od červnového podpisu předběžné dohody mezi USA a Íránem, se podle všeho definitivně překlopil v otevřený konflikt. Tato nestabilní situace by se sice mohla znovu stabilizovat díky úsilí arabských a pákistánských prostředníků a neochotě obou stran vracet se k vleklé válce, hlavním problémem však zůstává status strategického Hormuzského průlivu.
Írán dává jasně najevo, že kontrola nad tímto námořním koridorem je pro něj nepřekročitelnou červenou linií, kterou nezlomí vojenský, hospodářský ani diplomatický tlak. Hlavní íránský vyjednavač Mohammad Bagher Ghalibaf nedávno na sociálních sítích s odkazem na text dohody prohlásil, že druhá strana má buď dodržet slovo, nebo zaplatit následky.
Teherán opírá své kroky o velmi vágní formulace v memorandu o porozumění, které bylo narychlo sepsáno v červnu. Obě strany si totiž pátý bod čtrnáctibodového plánu vykládají zcela odlišně. Text uvádí, že Írán vynaloží maximální úsilí a zajistí opatření pro bezpečnou plavbu obchodních lodí. Zatímco Írán v tomto bodě vidí zelenou pro svou nadvládu nad průlivem, Spojené státy jej interpretují jako povinnost Teheránu ponechat trasu otevřenou pro volný tok ropy, plynu a dalších komodit, včetně surovin pro výrobu hnojiv.
V samotném Íránu, kde vládne nové vedení vzešlé z předchozích bojů a americko-izraelských atentátů, navíc sílí vnitřní rozpory o dalším postupu. Robert Malley z organizace International Crisis Group upozorňuje, že část íránských představitelů chce využít diplomatické zisky z bojiště, zatímco jiní se domnívají, že příměří přišlo příliš brzy, než Írán stihl způsobit USA dostatečné škody.
Nedávné útoky na tři plavidla, včetně katarského tankeru na zkapalněný zemní plyn poblíž ománského pobřeží, jsou diplomatickými zdroji připisovány radikální jednotce v rámci Íránských revolučních gard. Pro Írán je nyní nepodmíněnou prioritou, aby lodě striktně dodržovaly jím určené trasy. Íránský parlament navíc bez větší pozornosti představil nový zákon o strategických opatřeních pro bezpečnost a udržitelný rozvoj Hormuzského průlivu a Perského zálivu. Šéf parlamentního výboru pro národní bezpečnost Ebrahim Azizi v této souvislosti potvrdil, že Írán se kontroly nad vodní cestou nikdy nevzdá a vnímá ji jako prostředek k čelení nepříteli.
Nulová důvěra Teheránu vůči slibům USA, posílená neustálými hrozbami během vyjednávání, upevnila jeho postoj. Kontrolu nad průlivem nevnímá pouze jako kartu pro vyjednávání, ale jako nový nástroj odstrašení a ekonomické záchranné lano pro případ, že sankce nebudou zrušeny a íránská aktiva ve světě zůstanou zmrazená. Snaha Teheránu přepsat regionální pravidla však vyvolává napětí se sousedy včetně Kataru a tradičního spojence Ománu.
Země jako Spojené arabské emiráty jasně deklarovaly, že íránská snaha o kontrolu a případné zavádění poplatků za služby je nepřijatelná. Podle informovaných zdrojů Omán protestoval proti tomu, že text dohody zmiňuje budoucí dialog s maskatským sultanátem o správě námořních služeb. Omán se tak ocitá v sevření mezi požadavky Washingtonu a Teheránu, přičemž si chce udržet status diskrétního diplomata. Bývalý britský diplomat Simon Gass vidí možný kompromis v uspořádání, kde by se sice nevybíralo mýtné za průjezd, ale zavedly by se určité přepravní poplatky, které by Íránu umožnily demonstrovat jeho autoritu.
Za tímto sporem stojí také zásadní nepochopení protivníka, kdy se obě strany domnívají, že z války vyšly v silnější pozici a donutí soupeře ustoupit. Írán sice dokázal využít krátkého období, kdy USA dočasně pozastavily ropné sankce, země se však potýká s hlubokou hospodářskou krizí, inflací kolem osmdesáti procent, ztrátou pracovních míst kvůli internetovému blackoutu a následky tvrdě potlačených protivládních protestů.
Prezident Trump čelí vlastním politickým a ekonomickým tlakům, které mohou jeho tým vrátit k jednání. Současná krize kolem průlivu navíc zcela odsunula debatu o jádru celého problému, kterým je podoba íránského jaderného programu. Šedesátidenní lhůta vyčleněná memorandem pro intenzivní rozhovory se ukázala jako nerealistická, přesto analytici dávají obnovení příměří v určité podobě šanci, jelikož ani jedna strana nedokáže plně prosadit svou vůli.
Bývalý příslušník marocké domácí tajné služby, který vystupuje pod pseudonymem Safir, poskytl zásadní svědectví o tom, jak severoafrický stát využíval izraelský špionážní software Pegasus k nabourávání mobilních telefonů novinářů, lidskoprávních aktivistů i zahraničních politiků.
Ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov, který stál za technologickou modernizací armády, končí ve své funkci v rámci rozsáhlé vládní reorganizace. Prezident Volodymyr Zelenskyj se rozhodl jeho jméno do nového kabinetu již nenavrhnout. Podle poslance z vládní strany Služebník lidu byly hlavními důvody Fedorovova odchodu vleklé konflikty s armádním velením a neúspěšná reforma vojenské mobilizace. Sám Fedorov svůj odchod potvrdil na Facebooku, kde uvedl, že v úsilí o porážku nepřítele prostřednictvím inovací a rychlosti bude pokračovat i mimo resort.
Křehký stav mezi válkou a mírem, který panoval od červnového podpisu předběžné dohody mezi USA a Íránem, se podle všeho definitivně překlopil v otevřený konflikt. Tato nestabilní situace by se sice mohla znovu stabilizovat díky úsilí arabských a pákistánských prostředníků a neochotě obou stran vracet se k vleklé válce, hlavním problémem však zůstává status strategického Hormuzského průlivu.
Ruské rakety brzy ráno zasáhly Kyjev, přičemž hlasité exploze otřásly ukrajinským hlavním městem jen několik hodin před plánovaným příjezdem odstupujícího britského premiéra Keira Starmera, který se má setkat s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Podle ukrajinské státní služby pro mimořádné události útok zasáhl dvě kyjevské čtvrti a vyžádal si dva lidské životy, včetně jednoho teenagera. Úder navíc způsobil požáry ve skladech a zapálil okolní vozidla.
Státy Evropské unie se ani po třech dnech intenzivních jednání nedokázaly shodnout na podobě nového, v pořadí již jednadvacátého balíčku sankcí proti Rusku. Kvůli chybějící dohodě museli velvyslanci členských zemí přistoupit k dočasnému zmrazení cenového stropu na ruskou ropu o další týden, aby zabránili jeho automatickému zvýšení. Současný limit ve výši 44,10 dolaru za barel tak zůstane v platnosti minimálně do 23. července. Další jednání, které by mělo patovou situaci vyřešit, je naplánováno na 22. července pod vedením irského předsednictví.
Bílý dům pod vedením šéfky prezidentské kanceláře Susie Wilesové a ředitele FBI Kashe Patela spustil rozsáhlé vyšetřování úniků informací. Vyšetřovatelé se zaměřili na to, kdo vládním úředníkům a médiím poskytl detaily o bezpečnostních nedostatcích nového letadla, které americký prezident Donald Trump dostal darem od Kataru a které mělo sloužit jako Air Force One. V rámci této prověrky byli někteří úředníci přímo v areálu Bílého domu vyzváni, aby odevzdali své mobilní telefony.
Česko po summitu NATO, kde kvůli nedostatečným výdajům na obranu bylo tak trochu za otloukánka, neotálí. Podle Andreje Babiše by bylo dobré, aby se vytvořil společný evropský projekt protivzdušné obrany.
Televizní diváci se na konci srpna dočkají nové politické diskuze České televize, která definitivně nahradí Otázky Václava Moravce, jejichž hlavní protagonista na jaře odešel z veřejnoprávního média.
Američané už tuší, co zapříčinilo víkendové náhlé úmrtí republikánského senátora Lindseyho Grahama, jednoho z velkých spojenců prezidenta Donalda Trumpa. Grahama v Senátu nahradí jeho sestra, která byla do funkce jmenována, aniž by proběhly volby.
Německá novinářka a aktivistka Anna Liedtke, která se zúčastnila humanitární plavby flotily do Pásma Gazy, podala v Izraeli trestní oznámení kvůli znásilnění a fyzickému napadení, kterého se na ní měly dopustit dozorkyně v tamní věznici. K incidentu došlo během pěti dnů jejího zadržování poté, co izralské síly v mezinárodních vodách obsadily loď Conscience, na níž cestovala. Podle jejích slov mělo brutální zacházení v izraelské vazbě za cíl zastrašit aktivisty a odradit je od další podpory Palestiny.
Rostoucí nespokojenost v Rusku spolu s operačními úspěchy Kyjeva by mohly Moskvu konečně přimět k zasednutí k vyjednávacímu stolu. V posledních týdnech se objevuje množství zpráv o tom, že podpora ruského prezidenta Vladimira Putina mezi elitami i veřejností slábne. Tento vývoj se navíc shoduje s narůstajícími obavami v samotném Rusku, které vyvolávají stále častější a úspěšnější ukrajinské údery hluboko ve vnitrozemí, včetně útoků na Moskvu.
Francie během oslav 13. a 14. července oznámila ambiciózní balík vojenské pomoci pro Ukrajinu, který zahrnuje dodávky pokročilých stíhaček, protivzdušné obrany, řízených střel a přesně naváděných bomb. Podle prezidenta Emmanuela Macrona a dalších představitelů jde o dohodu o dlouhodobé bilaterální spolupráci, která nemá v novodobé francouzské historii obdoby. Paříž se tímto krokem zavázala poskytnout Kyjevu své nejmodernější zbraně a zároveň mu pomoci s jejich licenční výrobou přímo na ukrajinském území. Většina vybavení bude pocházet ze stávajících francouzských zásob a zvýšené domácí produkce, přičemž část nákladů pokryjí unijní mechanismy a výnosy ze zmrazených ruských aktiv.