Kreml čelí nečekané vzpouře: Vymažte vše, co je v ruštině, žádají lidé v Uzbekistánu

Uzbekistán
Uzbekistán, foto: Depositphotos
Klára Marková 17. července 2025 18:28
Sdílej:

V Uzbekistánu sílí debata o postavení ruského jazyka ve společnosti. Nová generace, zejména mladí lidé z generace Z, stále více odmítá výsadní roli ruštiny ve veřejném i každodenním životě – přestože ji nadále považují za užitečný nástroj, s významným dědictvím a politickým dopadem.

Ruština má v Uzbekistánu silné postavení navzdory tomu, že etničtí Rusové tvoří podle oficiálních údajů pouhá 2,1 procenta obyvatelstva – tedy méně než 800 tisíc z celkových 37,5 milionu lidí. Je běžnou součástí života zejména ve městech. Tato rozšířenost však mnohým mladým Uzbekům vadí.

„Mluvím úplně v uzbečtině,“ říká 23letý Azizullo z Andižanu, aniž by si uvědomil, že do své věty vložil ruské slovo „polnyy“ (úplně). Míchání jazyků je v Uzbekistánu běžné. Azizullo ale dodává: „Spoustu věcí je potřeba odstranit – úplně vymazat. Například všechny nápisy v ruštině. I v mém městě, kde žijí jen Uzbekové, jsou stále ruské nápisy. Třeba i na závorách.“

Před rozpadem Sovětského svazu v roce 1989 žilo v tehdejší Uzbecké SSR kolem 1,6 milionu etnických Rusů. Od té doby více než polovina odešla. Přesto ruština zůstala dominantní nejen mezi Rusy, ale i mezi částí uzbecké elity – zejména mezi tzv. yevropozirovanniy, tedy „evropanizovanými“ rodinami.

Přestože Uzbekistán je domovem více než 130 národností, ruština má stále silné postavení. Státní weby fungují nejen v uzbečtině, ale i v ruštině a někdy v angličtině. Zákony jsou publikovány v uzbečtině a ruštině, ale jen výjimečně v jiných jazycích. Většina mobilních aplikací i hlavních médií je dvojjazyčná – v uzbečtině a ruštině. Média v jazycích menšin, jako je tádžičtina, karakalpačština či kazaština, existují jen v regionálním měřítku.

Jazyk má stále silnou sociální a ekonomickou váhu. „Uzbečtina je oficiální jazyk, ale bez ruštiny je těžké získat práci ve státní správě,“ vysvětluje pětadvacetiletý Jachongir z Chorezmu, který pracuje jako státní úředník. Vnímá nadvládu ruštiny jako pozůstatek sovětské éry, kdy elity – zejména stranické vedení – byly často ruského původu. V tehdejší době byla znalost ruštiny klíčem k úspěchu, a tím i statusem.

Změna jazyka v zemi je však komplikovaná – i kvůli tomu, že ruština je hluboce zakořeněná ve vzdělávacím, mediálním a technologickém prostoru. Mladá generace tak balancuje mezi snahou o větší jazykovou emancipaci a praktickým využitím ruštiny jako nástroje mobility a prestiže. Vzniká tím napětí mezi kulturní hrdostí a historickým dědictvím. 

Témata:
Stalo se