Detekce možné biologické molekuly na exoplanetě K2-18b znovu rozvířila debatu o tom, jak by mohl vypadat život mimo Zemi. Od mikrobů v masivních oceánech pod ledovci Jupiterových měsíců až po nelátkové formy vědomí – nové poznatky ukazují, že mimozemský život může být podstatně odlišnější, než jsme si dosud dokázali představit.
Vědci nedávno zaznamenali dosud nejpřesvědčivější indicii, která může naznačovat existenci mimozemského života. Na exoplanetě K2-18b, obíhající hvězdu vzdálenou 120 světelných let od Země, byl totiž detekován významný výskyt molekuly, jež je na naší planetě úzce spojována s činností mikroorganismů.
Než se vydáme fantazírovat o tom, jak by mohl vypadat mimozemský život, měli bychom si nejdřív ujasnit, co vlastně život znamená. Věda ho definuje jako systém, který se dokáže rozmnožovat, vyvíjet, udržovat sám sebe a hospodařit s energií.
Reprodukce je jednoduchá – život se musí umět kopírovat. Metabolismus znamená, že dovede přeměnit energii ve vlastní provoz. Homeostáze je schopnost udržovat si vnitřní rovnováhu i v měnícím se prostředí. Schopnost adaptace pak zajišťuje, že se život přizpůsobuje – evolučně, krok za krokem. Vědci do definice života řadí také responzivitu neboli schopnost odpovídat na podněty.
Jakmile tahle kritéria splňuje i nějaký „útvar“ na vzdálené exoplanetě, můžeme začít uvažovat o tom, že jde o život. Ale pozor – mluvíme o životě tak, jak ho my chápeme. O životě podle lidské definice, viděném lidským okem a chápaném lidským mozkem. Co když ale existuje život, který do této škatulky nezapadne?
Základním stavebním kamenem života na Zemi je chemický prvek uhlík. Právě z něj jsou složeny všechny známé živé organismy – od nejjednodušších bakterií až po člověka. Díky výjimečné schopnosti uhlíku tvořit stabilní a zároveň rozmanité molekulární struktury vznikla věda organické chemie. Tento obor se zabývá studiem struktury, vlastností, syntézy a reakcí organických sloučenin, které jsou pro existenci života zcela zásadní. Bez těchto uhlíkových sloučenin by život v podobě, jakou známe, nebyl možný.
Musí to být nutně uhlík?
Teď se dostáváme k samotné podstatě otázky: je uhlík skutečně nenahraditelným prvkem pro vznik a existenci života? Nebo existují i jiné chemické prvky, které by mohly sehrát podobnou roli?
Z vědeckého hlediska je uhlík zatím nejvhodnějším kandidátem – díky své schopnosti vytvářet čtyři kovalentní vazby, a tím i velmi stabilní a složité molekulární struktury, které jsou nezbytné pro komplexní biochemii. Právě tato vlastnost umožňuje vznik dlouhých řetězců a trojrozměrných struktur, jaké známe například u bílkovin nebo DNA.
Přesto vědci zvažují i další prvky, které by teoreticky mohly tvořit základ jiného typu života. Nejčastěji bývá zmiňován křemík, jehož chemické vlastnosti jsou v mnoha ohledech uhlíku podobné. Křemík však tvoří méně stabilní sloučeniny, obzvlášť v přítomnosti vody, což omezuje jeho použitelnost ve vodním prostředí – tedy tam, kde zatím hledáme život nejčastěji.
Dalšími hypotetickými kandidáty jsou například arsen (ve velmi specifických podmínkách) nebo fosfor, který se již dnes podílí na některých základních biologických procesech (například v ATP). Zkoumají se také teoretické formy života založené na dusíku, síře nebo kovových komplexech, ovšem tyto modely zatím zůstávají v oblasti spekulativní biochemie. O tom, že by život nemusel existovat výhradně na bázi uhlíku, informoval například server Space.com.
Výzkumný tým z University of Wisconsin–Madison publikoval studii, podle níž schopnost autokatalytických reakcí – tedy reakcí, jejichž produkty samy přispívají ke vzniku dalších kopií – může vznikat i v chemických systémech nezaložených na uhlíku. Vědci použili metody modelování chemických sítí a dospěli k závěru, že autokatalytické sítě jsou pravděpodobně mnohem rozšířenější a univerzálnější, než se dosud předpokládalo. To naznačuje, že základní předpoklady o chemickém složení života mohou být příliš úzké, a že život by teoreticky mohl vznikat i v prostředích, která se od podmínek na Zemi zásadně liší.
Zajímavý precedent v tomto směru představuje i případ bakterie GFAJ-1, o níž v roce 2010 informoval výzkumný tým z NASA vedený Felisou Wolfe-Simonovou v odborném časopisu Science. Vědci tehdy oznámili, že tento mikroorganismus, nalezený v extrémně slaném a arzenem bohatém jezeře Mono Lake v Kalifornii, údajně dokáže ve své DNA nahradit fosfor chemicky podobným, avšak toxickým arzenem. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, šlo by o zásadní průlom – naznačující, že základní biochemie života nemusí být omezena pouze na prvky, které známe ze Země.
Život může být úplně jiný
Možnost, že život může vzniknout i mimo uhlíkový rámec, jsme již nastínili. Zbývá však klíčová otázka: jak by mimozemský život mohl skutečně vypadat? Jedno je jisté – představa malých zelených mužíčků s anténkami patří spíše do popkulturní imaginace než do sféry seriózního výzkumu. I když... podle některých výkladů kvantové teorie mnohovesmíru není zcela vyloučeno, že někoho z nás v jiném vesmíru právě teď tito mužíčci unášejí. Ale to už je téma na úplně jiný článek.
Jedním z nejzásadnějších omylů, kterých se při úvahách o mimozemském životě dopouštíme, je naše podvědomá tendence představovat si jej v pozemských konturách – s tělem, smyslovými orgány, pohybem, strukturou podobnou té, jakou známe od hmyzu po člověka. Jenže mimozemský život, pokud existuje, nemusí být našemu biologickému rámci ani vzdáleně podobný.
Teoreticky může jít o mikroskopické organismy, nenápadné, ale extrémně adaptabilní, které fungují na úplně jiné chemické bázi. Může se jednat o kolektivní formy vědomí, tvořené společenstvím jednoduchých jednotek, jejichž inteligence nebo chování se objevuje až na úrovni celku – podobně jako to vidíme u hmyzích kolonií, avšak v mnohem komplexnější a decentralizovanější podobě.
Zcela spekulativní, ale fyzikálně ne vyloučené, jsou hypotézy o životě v podobě plazmových entit – energetických útvarů, které neobsahují hmotu v tradičním slova smyslu, ale přesto vykazují znaky organizace a reakce na prostředí. Jinou možností jsou nelátkové formy, například životní systémy založené na proudech informací, které se vyvíjejí a reprodukují v digitálních či kvantových strukturách – šlo by tedy o život, který by se možná odehrával výhradně na úrovni dat, vzorců a algoritmů.
Portál Be Amazed přinesl souhrn vědecky podložených úvah o tom, jak by se vzhled a chování mimozemských organismů mohly lišit v závislosti na konkrétních podmínkách jejich domovských planet. Například na planetách s nízkou gravitací by se mohly vyvinout vysoké, štíhlé formy života, zatímco prostředí s vysokou gravitační silou by zřejmě preferovalo kompaktnější, nízko posazené a robustní organismy.
Významným faktorem je také typ mateřské hvězdy. Spektrum světla, které planeta přijímá, má zásadní vliv na fotosyntetické procesy – například u červených trpaslíků by vegetace mohla absorbovat odlišné vlnové délky, a tím pádem mít tmavě fialovou až černou barvu, namísto zelené, jakou známe ze Země.
V prostředích s extrémními podmínkami na povrchu by život mohl existovat v úkrytu pod povrchem – ve skalních štěrbinách nebo pod vrstvami ledu, podobně jako se předpokládá u některých měsíců sluneční soustavy, například Europy nebo Enceladu.
Zcela odlišné mohou být i způsoby vnímání okolí: některé hypotézy pracují s možností organismů, které využívají echolokaci, elektromagnetickou senzoriku nebo chemické signály jako základní komunikační prostředek. Stejně tak by se jejich způsob pohybu mohl lišit – od elegantního plachtění v řídké atmosféře až po odrazy v nízké gravitaci či vznášení v hustém plynném obalu planety.
Řeky po celém světě čelily v roce 2025 jednomu z nejsušších období za více než tři desetiletí. Komplexní studie Světové meteorologické organizace ukázala, že celosvětové zásoby sladké vody prudce klesají pod dlouhodobé normály. Dopady klimatické krize vedou k extrémnímu počasí a vytvářejí stále nevyzpytatelnější koloběh vody. Světové toky tak kolísají mezi extrémním suchem a prudkými záplavami.
Bratr zesnulé princezny Diany Charles Spencer ve svých chystaných pamětech tvrdí, že mu současný král Karel III. několik dní po její smrti řekl, že na ni veřejnost brzy zapomene. Uvedl to server CNN.
Íránská lidskoprávní aktivistka a nositelka Nobelovy ceny za mír Narges Mohammadiová vydává paměti s názvem Žena nikdy nepřestává bojovat, v nichž popisuje mučení a špatné zacházení v teheránské věznici Evín. Části rukopisu se jí dařilo ze zařízení tajně vynášet s pomocí spoluvězeňkyň a přátel během návštěvních dnů. Čtyřiapadesátiletá aktivistka poskytla rozhovor stanici CNN poté, co byla ze zdravotních důvodů dočasně propuštěna z výkonu trestu. Vydání knihy v několika evropských zemích představuje pro aktivistku značné riziko, vězněná žena je však podle svých slov připravena čelit jakýmkoliv následkům.
Britský král Karel III. vstupuje do debaty o budoucnosti umělé inteligence a pořádá v Londýně vrcholné setkání lídrů technologického sektoru. Z pozice britského panovníka vystupuje jako zprostředkovatel diskuse, který zůstává nad politikou a nesnaží se předkládat konkrétní řešení. Hlavním cílem setkání je projednat využití nových technologií tak, aby přinášely užitek celé společnosti i planetě.
Americký prezident Donald Trump označil návrh Evropské unie udělit Kanadě status přidruženého člena za směšný a pohrozil zavedením tvrdých cel na evropské zboží. Podle jeho slov by tento krok mohl být ze strany Unie vnímán jako nepřátelský akt vůči Spojeným státům. Trump novinářům sdělil, že v případě špatných úmyslů je Washington připraven uvalit velmi vysoká cla nebo dokonce zcela zastavit obchodování s Evropou. Výhrůžky přicházejí v době, kdy se Ottawa snaží prohloubit hospodářské a obranné vazby s evropskými partnery.
Bývalý výzkumník společnosti Anthropic Jacob Coxon vyvolal v Silicon Valley silnou vlnu obav poté, co veřejně rezignoval na svou funkci. Ve svém široce sdíleném prohlášení obvinil technologické firmy z neodpovědného přístupu k vývoji umělé inteligence, která podle něj může ohrozit samotnou existenci lidstva.
Britský vládní program výměny žadatelů o azyl s Francií stojí v přepočtu přibližně 56 tisíc liber za každou navrácenou osobu¨, tedy zhruba 1,5 milionu korun. Tuto částku zveřejnila britská ministryně vnitra Shabana Mahmoodová při slyšení před parlamentním výborem pro vnitřní záležitosti. Šéfka resortu obhajovala vysoké náklady s tím, že vyhoštění jedné osoby vyjde nastejno nebo levněji než její roční ubytování v hotelu. Systém fungující na principu výměny kus za kus má za cíl omezit nelegální migraci přes Lamanšský průliv.
Ruský bezpilotní letoun, který byl nalezen u severozápadního pobřeží Polska v Baltském moři, nesl bojovou hlavici s roznětkou. Informaci oficiálně oznámila státní prokuratura pověřená vyšetřováním případu. Polská armáda lokalizovala a vyzvedla stroj z moře v blízkosti pláže v obci Rusinowo nedaleko Jarosławce. Specialisté ruský dron typu Gerbera 2 přímo na pláži zneškodnili a následně jej přepravili k podrobnějšímu zkoumání.
Polsko posiluje bezpečnost na hranicích s Ukrajinou v reakci na nedávné ruské útoky v bezprostřední blízkosti hraničních přechodů. Polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz oznámil, že vláda rozhodla o zpevnění infrastruktury využívané pohraniční stráží. Na místě už působí vojáci osmnáctého ženijního pluku, kteří zpevňují kontrolní stanoviště a navazující objekty. Opatření přichází po víkendových úderech bezpilotních letounů, z nichž jeden zasáhl vlak převážející mimo jiné bývalé západní představitele. Ruské ministerstvo obrany tyto zásahy potvrdilo s tvrzením, že souprava převážela vojenský materiál.
Francouzská krajně pravicová strana Národní sdružení pod vedením Marine Le Penové opět přichází s návrhem na úplný zákaz nošení muslimských šátků na veřejných prostranstvích. Politické hnutí tento požadavek prosazuje jako klíčový bod své kampaně před prezidentskými volbami. Návrh se týká především nošení šátků přímo na ulicích a na všech veřejně přístupných místech. Odborníci i právní analytici však upozorňují, že takové opatření představuje závažný zásah do náboženské svobody a základních lidských práv.
Itálie se připravuje na návrat k jaderné energetice po více než třiatřicetileté pauze. Ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto Fratin uvedl, že země by mohla vyrábět elektřinu z jádra do roku 2035. Klíčový návrh zákona, který k tomuto kroku otevírá právní cestu, míří k konečnému hlasování v senátu. Zákon již dříve prošel dolní komorou parlamentu a jeho definitivní schválení se očekává v nejbližších dnech.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle webu The Guardian oznámil, že jeho země zastaví útoky na ruské energetické cíle pouze v případě, že stejný krok učiní i Ruská federace a Spojené státy zaručí dodržování dohod. Reagoval tak na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že se obě strany na příměří v energetické sféře již dohodly. Kyjev ani Moskva však existenci takového ujednání v době vydání prohlášení nepotvrdily. Podle ukrajinské hlavy státu Rusko zatím neprojevilo žádnou skutečnou ochotu válku ukončit.