Izrael se zmítá v další politické krizi: Netanjahu podal žádost o milost

Netanjahu v krátkém osobním dopise Herzogovi argumentoval tím, že ukončení procesu by bylo ve veřejném zájmu, protože by to pomohlo uzavřít národní rozpory vyvolané jeho stíháním.

Současně však v následném prohlášení rozkol ještě prohloubil. Premiér v něm tvrdil, že je nejen nevinný, ale že celá obžaloba byla smyšlena nepřátelskými složkami v policejních a právních orgánech, které se ho snaží neoprávněně obvinit.

V samotné 13-stránkové žádosti o milost právníci premiéra také nepřímo naznačili, že premiér by se měl plně soustředit na řešení naléhavých státních výzev. Tvrdili, že je v zájmu veřejnosti, aby se premiér mohl naplno věnovat klíčovým záležitostem a „zlatým příležitostem“ pro Izrael. Tento argument však podkopává skutečnost, že tentýž právní tým dříve u Nejvyššího soudu tvrdil, že skloubit řízení státu s trestním procesem není problém.

Odborníci se shodují, že stěžejní problém představuje Netanjahuovo úmyslné vynechání uznání viny nebo alespoň pochybení, což je obvykle považováno za základní předpoklad prezidentské milosti. Profesorka Dana Blanderová z Izraelského demokratického institutu uvedla, že je iracionální, aby nevinná osoba žádala o milost. Bez takového přiznání je velmi nepravděpodobné, že by prezident udělil plnou milost, a pokud by to udělal, hrozilo by riziko intervence Nejvyššího soudu.

Jediným skutečným precedentem pro udělení milosti před odsouzením byla Aféra linky 300 v roce 1984. Tehdejší prezident Chaim Herzog, otec současného prezidenta, omilostnil ředitele Šin Betu a další tři úředníky před jejich obžalováním za podíl na mimosoudní popravě dvou palestinských teroristů. Nejvyšší soud tehdy milost potvrdil, ovšem pouze proto, že obvinění se k trestným činům přiznali. Prezident měl tedy „dostatek faktů pro zvážení milosti“.

Profesor Yedidia Stern, právní expert, spekuluje, že i když je úplná milost bez přiznání viny nepravděpodobná, žádost by mohla odstartovat vyjednávací proces. Domnívá se, že prezident Herzog by mohl mít sklon udělit podmíněnou milost, která by vyžadovala jistou formu přiznání pochybení a stanovení jasného termínu pro ukončení Netanjahuovy politické kariéry. Takové kompromisní řešení by mohlo být přijatelné pro obě strany a snížilo by riziko masových protestů.

Netanjahuova žádost byla odeslána na Ministerstvo spravedlnosti, kde ji bude posuzovat Oddělení pro milosti. Stanoviska k ní zaujme Státní zastupitelství, generální prokurátorka a poté i právní poradce prezidenta. Vzhledem k tomu, že prezident podle historických záznamů v 99 % případů respektuje doporučení Oddělení pro milosti, je zřejmé, že proces potrvá několik týdnů a bude pečlivě zvážen.

Pokud by prezident přesto udělil jakoukoliv formu milosti bez přiznání viny, je téměř jisté, že by se Nejvyšší soud stal dějištěm následných stížností. Soud si sice historicky uchovává zdrženlivost ve věci prezidentských pravomocí, nicméně v Aféře linky 300 si své právo na soudní přezkum potvrdil, a je proto pravděpodobné, že by v tomto mimořádném případě intervenoval.