Írán po ohlášení amerických sankcí varuje před úderem na Bulharsko

Ačkoliv Washington představil opatření označovaná jako hospodářský „Den D“, jejich okamžitý dopad zůstal za očekáváním. Americká administrativa se zatím rozhodla nezavádět zásadní nové sankce, ale zaměřila se na důslednější vymáhání těch stávajících. Zároveň však varovala partnerské země, že v případě nepřeříznutí vazeb s Íránem přistoupí k mnohem přísnějším sekundárním trestům. Ty se mají týkat například digitálních aktiv, technologií či námořní dopravy.

Teherán na tyto tlaky odmítá přistoupit a naopak zdůrazňuje svou schopnost způsobit protistraně citelné škody. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmail Baghaei v reakci na kroky Washingtonu podle CNN uvedl, že Írán dlouhodobě kombinuje strategické přístupy a je připraven čelit dalším výzvám. Země otevřeně varuje před rozšířením úderů na regionální producenty ropy, útoky na evropské státy i možným využitím svého jaderného programu.

Jedním z hlavních nástrojů íránské odvety zůstává ohrožení světového obchodu s energiemi. Írán již delší dobu blokuje plavidla v Hormuzském průlivu, kterým dříve procházela pětina celosvětových zásob ropy a plynu. Vojenské síly navíc hrozí, že útoky rozšíří i na další energetické cíle a trasování mimo tento průliv. Představitel Nejvyšší rady národní bezpečnosti Mohsen Rezai varoval, že v případě pokračování hospodářské války neudeří odveta jen v Perském zálivu.

Snaha o obcházení blokády ze strany arabských producentů ropy naráží na rostoucí rizika. Společnosti ze Saúdské Arábie, Kuvajtu, Kataru či Spojených arabských emirátů se za pomoci amerického námořnictva snaží vyhnout odhalení vypínáním transpondérů na tankerech. Saúdská Arábie navíc přesměrovala část své produkce přes ropovod směřující k Rudému moři, avšak celkový objem přepravy zůstává hluboko pod předválečnou úrovní.

Teherán již sestavil seznam desítek plavidel, která podle něj porušují jím stanovená pravidla v Hormuzském průlivu, a hrozí jim pokutami, zadržením nebo konfiskací. Případné další narušení tankerové dopravy by mohlo vyhnat světové ceny ropy na nová maxima, což by se okamžitě promítlo do cen pohonných hmot v USA i jinde ve světě. Kromě hospodářského tlaku v Zálivu však Írán naznačuje i možné rozšíření geografického rozsahu konfliktu.

Íránské ministerstvo zahraničí upozornilo na americká tankovací letadla startující z území Bulharska a varovalo, že by se tato členská země Evropské unie a NATO mohla stát terčem úderů. Teherán zastává postoj, že jakákoliv podpora amerických a izraelských vojenských operací představuje podle mezinárodního práva přímou účast na agresi. Útok na člena Aliance by přitom znamenal zásadní eskalaci celého konfliktu.

V průběhu dosavadních bojů Írán zasáhl více než desítku zemí, především v oblasti Perského zálivu. Zaznamenány však byly i údery na základnu využívanou britskými silami na Kypru či demonstrování schopnosti zasáhnout vzdálené ostrovy v Indickém oceánu využité americkou armádou. Představitelé režimu přitom zdůrazňují, že za zapojení do hospodářské blokády budou považovat i pouhou účast na sankčním režimu.

Dalším vážným rozměrem íránské hrozby je možná revize dosavadní jaderné doktríny. Po zabití nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího se v oficiálních íránských kruzích stále častěji hovoří o možnosti odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. V zemi zůstává uložena zhruba půl tuna vysoce obohaceného uranu a americké zpravodajské služby zaznamenaly zvýšené úsilí Teheránu tyto zásoby zabezpečit.

O návrhu zákona na odstoupení od mezinárodní smlouvy již debatuje íránský parlament. Samotný Mohsen Rezai veřejně nadnesl otázku, proč by Írán v situaci, kdy čelí takovému tlaku ze strany USA, neměl vlastní jadernou zbraň vyvinout. Analytici se shodují, že americké sankce a vojenský tlak nepovedou k tomu, aby se Írán vzdal svých klíčových požadavků na hospodářskou úlevu a uznání kontroly nad Hormuzským průlivem.