Výzkumníci zjistili, že mnozí lidé věří, že extrémní výkyvy počasí jsou způsobeny klimatickou změnou. Míra tohoto přesvědčení se však liší podle typu události i regionu. V Latinské Americe například respondenti častěji uznávali, že klimatická změna je ohrožuje a že by měla být prioritou vládních politik.
Naopak v Africe, přestože je kontinent klimatickými riziky silně zasažen, je povědomí o spojitosti mezi změnou klimatu a extrémním počasím nízké. Tato „subjektivní atribuce“ – tedy přesvědčení, že konkrétní událost byla způsobena klimatickou změnou – je klíčovým faktorem pro ochotu lidí podpořit klimatické politiky.
Zkušenost sama o sobě nestačí. Lidé, kteří zažili například povodně, ale nevěří, že je způsobil klimat, častěji klimatická opatření odmítají. Naproti tomu ti, kteří vnímají spojitost s klimatem, jsou vůči těmto politikám vstřícnější.
Výzkum se zaměřil na pět konkrétních typů opatření: Zvýšení daní na uhlí a fosilní paliva, zavedení uhlíkové daně na potraviny s vysokou emisní stopou (např. hovězí), rozšíření infrastruktury pro veřejnou dopravu, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (větrná, solární) a ochrana lesů a přírodních oblastí.
Globálně největší podporu získala ochrana přírody – s 82 % souhlasem, následovaná rozvojem zelené energie (75 %). Naopak daně na jídlo (22 %) a paliva (29 %) jsou výrazně méně populární. Zvláště v chudších regionech světa mohou být tyto daně vnímány jako nespravedlivé nebo trestající.
Studie ukazuje, že klíčovým prvkem k posílení podpory klimatických opatření je komunikace. Vědci, novináři i nevládní organizace by se měli soustředit na vysvětlování toho, proč dochází k extrémnímu počasí a jak s tím souvisí klimatická změna. Nestačí jen fakta – lidé je hodnotí optikou svých životních zkušeností, hodnot a emocí.
Podle Joubert je nutné spojit vědecká data s tím, co lidé sami cítí a prožívají. Například když se objeví záplavy nebo požáry, může to být vhodná chvíle (tzv. „naučný moment“) pro veřejnou debatu o klimatu. Jen tak se podaří zvýšit ochotu veřejnosti podporovat opatření, která mají dopad na každodenní život, ale i na zdraví planety.
Zároveň by se měly více komunikovat výhody těchto opatření – například čistší vzduch, levnější elektřina ze slunce nebo pohodlnější doprava. Bez veřejné podpory totiž klimatická politika zůstane jen na papíře.
Americká administrativa v čele s prezidentem Donaldem Trumpem zvažuje jeden z nejriskantnějších vojenských kroků v moderní historii: vyslání pozemních jednotek do tajných íránských podzemních komplexů s cílem zabavit zásoby obohaceného uranu. Tato operace, která by měla definitivně zamezit režimu ve výrobě jaderných zbraní, je odborníky označována za logistickou noční můru s nejistým výsledkem.
Osadníci na okupovaném Západním břehu Jordánu v úterý znovu zaútočili na vesnici Tajasír. K incidentu došlo jen několik dní poté, co izraelští vojáci v této oblasti zadrželi a napadli štáb televize CNN, který informoval o budování nelegální osady. Podle Palestinského červeného půlměsíce byli při tomto nejnovějším útoku zraněni nejméně čtyři Palestinci.
Podle analýzy Patricka M. Cronina, vedoucího katedry bezpečnosti pro Asii a Tichomoří na Hudsonově institutu, prochází jaderné odstrašování v Asii hlubokou krizí. Zatímco se blíží rok 2027, který byl dříve označován jako kritický milník pro možnou čínskou agresi vůči Taiwanu, americké tajné služby paradoxně projevují nečekaný klid. Ve své výroční zprávě pro rok 2026 uvádějí, že Peking sice své ambice nesnížil, ale nemá pevný plán na invazi v nejbližších letech. Tento optimismus Washingtonu však může být podle autora nebezpečnou strategickou samolibostí.
Zdá se, že americký prezident Donald Trump se připravuje na ukončení konfliktu s Íránem, ovšem za podmínek, které by mohly nechat zbytek světa napospas chaosu. Svým spojencům, kteří se k válce nepřipojili kvůli obavám z porušení mezinárodního práva a nedostatku informací, vzkazuje, aby si důsledky nesli sami. Na sociální síti Truth Social dokonce přímo uvedl, že si mají ostatní země obstarat vlastní ropu, čímž naznačil ústup USA z role garanta bezpečnosti v Perském zálivu.
Britská královská rodina, kterou stále pronásleduje skandál bývalého prince Andrewa, se připravuje na Velikonoce. Zástupci monarchie tradičně vyrazí do kostela, ale někteří budou chybět.
Policie informovala o nejnovějším posunu v rámci případu teroristického útoku v Pardubicích. Soud poslal do vazby i pátou zadrženou osobu. Vyšetřování činu nadále pokračuje.
Karel Šíp už má svůj věk, loni oslavil kulaté osmdesáté narozeniny. Přestože je nadále velmi aktivní a stále moderuje svou televizní talk show, existuje jasný důkaz o tom, že přemýšlí nad dobou, kdy už tady s námi a především se svými blízkými nebude.
Bude teplo, často slunečno. Taková je nejnovější předpověď na Velikonoce, která nepochybně potěší spoustu lidí. Především v Čechách mohou nedělní maxima výjimečně vyšplhat až na 20 stupňů.
Blíží se jedno smutné výročí. V květnu uplyne rok od smrti legendárního herce a prezidenta karlovarského filmového festivalu Jiřího Bartošky. Několik měsíců se řešilo dědictví po slavném umělci. Nyní už je rozhodnuto, co komu připadne.
Školáci dnes mají důvod k radosti. Před blížícími se velikonočními prázdninami se totiž dozvěděli, že se jim prodlouží nadcházející letní prázdniny. Potvrdilo to ministerstvo školství.
Evropská komise vyslala členským státům jasné varování, že konflikt v Íránu už není jen otázkou vysokých cen, ale přerůstá v hlubokou krizi v dodávkách energií. Unijní šéf pro energetiku Dan Jørgensen v dopise adresovaném ministrům energetiky podle webu Politico vyzval k okamžitému zvážení úsporných opatření. Evropa se podle něj musí připravit na dlouhodobé výpadky, které mohou zásadně ovlivnit fungování celé společnosti.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další diplomatické napětí svými ostrými výroky na síti Truth Social, kde se tentokrát opřel do evropských spojenců, zejména Velké Británie a Francie. Vzkázal jim, že pokud chtějí přístup k ropě a palivu v zablokovaném Hormuzském průlivu, mají si je zajistit vlastními silami. Podle Trumpa už Spojené státy nehodlají dělat „špinavou práci“ za země, které se odmítly aktivně podílet na vojenské kampani proti íránskému režimu.