Experti: Cena ropy zatím klesat nemusí. Ukončení války s Íránem nezajistí otevření Hormuzského průlivu

Trumpovy nedávné výroky naznačují, že je ochoten ukončit vojenské tažení proti Íránu i v případě, že průliv zůstane uzavřen. Podle jeho slov se vodní cesta „automaticky otevře“, jakmile americká armáda region opustí. Své spojence i odpůrce pak na sociálních sítích odbyl strohým vzkazem: „Běžte si pro vlastní ropu!“ Prezident věří, že samotný odchod USA z konfliktu srazí ceny paliv dolů, experti na energetické trhy jsou však opačného názoru.

Analytici oslovení stanicí CNN varují, že ukončení války bez zajištění bezpečného průjezdu průlivem energetickou krizi nevyřeší. Dan Pickering ze společnosti Pickering Energy Partners označil tento nápad za „polovičatou práci“, která sice může přinést krátkodobou úlevu v cenách, ale z dlouhodobého hlediska vytvoří mnohem závažnější problémy. Pokud by totiž kontrolu nad průlivem de facto převzal Írán, svět by se musel připravit na trvale vysoké ceny ropy.

Hlavním rizikem je, že by se Spojené státy vzdaly strategického uzlu ve prospěch „špatného aktéra“. Patrick De Haan ze společnosti GasBuddy upozorňuje, že ponechání průlivu v rukou Teheránu by Íránu umožnilo útočit na plavidla nebo vybírat neúměrné mýtné. Takový krok by podle něj nebyl mírovým řešením, ale „katastrofálním selháním“, které by budoucím administrativám odkázalo ještě výbušnější situaci.

Kritika zaznívá i z řad bývalých Trumpových spolupracovníků. Dan Brouillette, který v první Trumpově administrativě zastával post ministra energetiky, považuje odchod bez otevření Hormuzu za vysoce problematický. I někteří investoři na Wall Street vnímají prezidentova vyjádření spíše jako „vzteklý výbuch“ než promyšlenou strategii, případně jako pokus dotlačit spojence k větší aktivitě při zajišťování bezpečnosti plavby.

I když jsou Spojené státy díky rekordní domácí produkci (13,6 milionu barelů denně) odolnější než Evropa nebo Asie, nejsou izolovaným ostrovem. Americký trh je s tím globálním nerozlučně spjat. Výpadky v dodávkách tisíce kilometrů daleko se okamžitě projevují u amerických čerpacích stanic, kde cena benzínu poprvé od roku 2022 překonala hranici čtyř dolarů za galon.

Problémem je také technologické nastavení amerických rafinerií. Ty jsou často desítky let staré a potřebují míchat lehkou americkou ropu s těžšími druhy dováženými ze zámoří. Regiony jako New York nebo Kalifornie jsou navíc přímo závislé na dovozu hotových paliv. Jakmile začne nedostatek pociťovat Asie a Evropa, pocítí jej kvůli globální provázanosti i američtí spotřebitelé.

Pokud by Hormuzský průliv zůstal uzavřen, kupci z celého světa by se vrhli na americké zásoby. I když by to pomohlo americkým těžařům, domácí ceny by to paradoxně mohlo vyhnat ještě výše. Výrobci budou prodávat barel tomu, kdo nabídne nejvíc, bez ohledu na to, zda jde o domácího nebo zahraničního zákazníka. Tím by zmizela jakákoliv cenová výhoda, kterou americká ropa v současnosti má.

Dalším faktorem je tzv. „geopolitická riziková prémie“. Dokud bude Írán ovládat klíčové úžiny, investoři budou obchodování s ropou vnímat jako nebezpečné a nejisté. Tento strach z dalšího přerušení dodávek bude udržovat trvalý tlak na růst cen po celém světě. Trh zkrátka do ceny započítá riziko, že se podobná krize může kdykoliv opakovat.

Zdá se, že i sám Trump si tyto souvislosti uvědomuje, neboť ještě v pondělí hrozil Íránu totální destrukcí jeho ropných polí a elektráren, pokud průliv okamžitě neotevře. Analytici uzavírají s tím, že dokud nebude v Hormuzu obnovena svoboda plavby, problém bude jen narůstat. Jakékoli deklarování vítězství nebo jednostranný odchod z regionu krizi neukončí – pouze ji zakonzervuje s bolestivými následky pro peněženky spotřebitelů.