Evropská komise se chystá navrhnout ambiciózní, ale politicky realistický klimatický cíl: do roku 2040 snížit emise skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. Cíl bude doplněn o tzv. flexibility — ústupky, které mají členským státům usnadnit jeho dosažení. Informovala o tom místopředsedkyně Komise pro klima Teresa Ribera v rozhovoru pro Politico.
„Držíme se 90 %,“ potvrdila Ribera. „Ale otázkou je, jak k těm 90 % dojít – jak je naplnit reálnými kroky.“ Podle ní je třeba najít rovnováhu mezi jednotou EU a pragmatickým přístupem k provádění opatření.
Ribera, která v čele klimatické politiky vystřídala Franse Timmermanse, a současný eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra navrhli tento cíl na základě doporučení vědeckých poradců EU. Vzhledem k tlaku členských států a Evropského parlamentu však Komise v březnu návrh odložila a začala hledat kompromisní cesty.
Jednou z nich je zavedení mezinárodních uhlíkových kreditů — tedy možnosti, aby státy započítaly do svého cíle i snižování emisí financované mimo území EU. To by byl výrazný odklon od dosavadního přístupu, kdy cíle pro roky 2030 a 2050 musely být dosaženy výhradně v rámci Unie.
Ribera potvrdila, že se o této variantě uvažuje, ale varovala před jejím nadužíváním. „Nemůžeme dopustit, aby tyto flexibility vedly k tomu, že naše domácí opatření zcela ztratí smysl. Nesmíme vyslat signál, že EU nedělá nic,“ řekla.
Připravovaný návrh by měl zároveň přinést větší jasnost ohledně cíle pro rok 2035, který sice není právně závazný, ale je požadován v rámci Pařížské klimatické dohody. EU zatím svůj plán nepředložila, přestože původní termín uplynul v únoru — konečný je v září.
Ribera v této souvislosti zdůraznila, že EU musí zůstat „majákem“ v globálních klimatických jednáních. To je podle ní o to důležitější v situaci, kdy Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa odstupují od Pařížské dohody a posilují svou závislost na fosilních palivech.
„Každá země by měla podle svých možností přispět vlastním úsilím,“ řekla Ribera. „EU má schopnost dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Nechci, aby mi moje děti vyčítaly, že jsme se báli vsadit na lepší budoucnost.“
Navzdory skeptickým postojům některých vlád věří Ribera, že mezi evropskými institucemi přetrvává vůle prosadit ambiciózní klimatický plán. „Pragmatismus je v pořádku, pokud se výsledkem nestanou jen prázdná slova,“ uvedla.
Ve středu chce Komise zveřejnit analýzu pokroku EU v dosahování cíle pro rok 2030. Podle Ribery jsou výsledky povzbudivé – z 24 dosud hodnocených národních plánů vyplývá, že EU je na cestě ke snížení emisí o 54 %, tedy těsně pod cílovými 55 %.
Ribera však varuje před širším problémem: klimatická změna se z veřejného prostoru vytrácí. „Nejvíc mě překvapuje ticho,“ řekla. Podle ní se o změně klimatu téměř nemluví v médiích a chybí i politické sdělení.
Za příklad uvedla Spojené státy, kde Trumpova administrativa zmrazuje výzkumné programy, ruší klimatická data a vymazává zmínky o klimatických změnách z vládních webů. „Je šokující, že lidem říkáte, aby o problému nemluvili,“ poznamenala.
V Evropě pak Ribera pozoruje narůstající útoky na vědce, neziskovky a politiky, kteří se snaží problém klimatických změn řešit. „Když někdo zvedne ruku a řekne, že máme problém s klimatem, je obviněn z ideologického aktivismu, že je ‘woke’ nebo extrémista,“ uvedla. „Dokonce i slovo ‘zelený’ se stalo politickým označením.“
Skutečnost je však jiná, tvrdí Ribera, a připomíná oběti nedávných záplav a dalších klimatických katastrof. „Nejde o ideologii. Jde o život a smrt. Jde o šanci žít lépe — nebo se smířit s tím, že příroda rozhodne za nás, protože jsme si včas nevšimli varování.“
Aprílové počasí si v létě asi nikdo nepřeje, v Česku je však v posledních dnech realitou. Maxima jsou někdy až o téměř tři stupně nižší, než je průměr pro tuto roční dobu. Změna přitom podle meteorologů není na obzoru.
Jaromír Soukup naposledy oficiálně tvořil pár s Evou Feuereislovou alias Plastic Queen, ale následoval rozchod, po kterém se ona dokonce otočila proti němu. Ve sporu u soudu totiž svědčila ve prospěch Agáty Hanychové. Nyní to navíc vypadá, že za Soukupa našla jinou zámožnou náhradu.
Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký lékař pracující v nemocnici v Gaze apeloval na zvláštního vyslance Donalda Trumpa, aby se osobně podíval na to, co se na místě skutečně děje. Doktor Tom Adamkiewicz, pediatr pracující v nemocnici Nasser, v rozhovoru pro Sky News uvedl, že většina pacientů nemocnice vykazuje známky podvýživy a „mnoho dětí během dne doslova omdlívá“.
V horkém červnovém ránu, kdy teploty v Dillí dosáhly 43,9 °C, omdlela Baby Kumari ve chvíli, kdy spěchala na pravidelnou prohlídku do místního zdravotního střediska. Těhotná matka čtyř dětí se snaží vyrovnat s extrémními teplotami, přičemž si v jednu chvíli dokonce myslela, že prodělala potrat. V nejteplejším hlavním městě světa pracuje speciální tým, který pomáhá těhotným ženám přežít nesnesitelné teploty.
Co ještě nedávno působilo jako mozaika vzdálených krizí, se dnes spojuje v jediný děsivý obraz světa, který se nám rozpadá před očima. Od hladomoru v Gaze, přes ruskou agresi na Ukrajině až po války v Africe – lidstvo čelí chaosu, který samo vytváří. Ztrácíme schopnost se poučit, reagovat a spojit. A možná i vůli žít spolu jinak než ve strachu.
Dne 30. července 2025 ruský státní zpravodajský portál RIA Novosti zveřejnil článek s provokativním názvem: "Žádná jiná možnost: Nikdo na Ukrajině nesmí zůstat naživu." Autor, novinář Kirill Strelnikov, ve svém textu líčí Ukrajince jako národ, který je „spokojený se svým osudem“ a který je „připravený zemřít“ rukou „nejlepší armády na světě“.
38letá indická žena z Kolkarského okresu se stala první osobou na světě, která má vzácnou krevní skupinu, která nebyla dosud nikde jinde identifikována. Podle vědců jde o jediný známý případ na světě a je tak jediným možným dárcem své vlastní krve v případě potřeby transfúze.
Nedávná expedice, která se ponořila do nejhlubších částí oceánu, objevila a zdokumentovala podivné a extrémní formy života, které byly dosud neznámé. Vědecký tým pod vedením Číny zachytil na fotografiích a videích život v hloubkách přes 9 kilometrů v severozápadním Tichém oceánu.
Zákulisní dohody, kontakty na ambasádách a hnědý alkohol vybudovaly vzkvétající exportní obchod. Nyní ale lobbista, který tento proces sledoval, varuje, že flirtování prezidenta USA Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem představuje „asteroid“, který ohrožuje celý průmysl.
Kanadský premiér Mark Carney oznámil, že jeho země má v úmyslu oficiálně uznat Palestinu na zářijovém Valném shromáždění OSN. Tento krok přichází poté, co Francie a dalších 14 států podepsalo deklaraci, která naznačuje rostoucí vlnu uznání nezávislé Palestiny. Kanada tímto krokem následuje Francii a Velkou Británii, které rovněž plánují formálně uznat palestinský stát. Nový Zéland a Austrálie jsou signatáři stejné deklarace, která naznačuje, že by mohly tento krok následovat v nadcházejících měsících.