Detaily, jaké ještě nikdy nikdo neviděl. Vědci představili jedinečný snímek Slunce

Jde o první snímek, který vznikl díky novému zařízení zvanému Visible Tunable Filter (VTF). Tento systém umožňuje vědcům doslova nahlédnout do různých vrstev sluneční atmosféry a vytvořit trojrozměrnou mapu její struktury. Rozlišení fotografie dosahuje 10 kilometrů na jeden pixel.

Na snímku je patrné seskupení tmavých slunečních skvrn – oblastí s intenzivní magnetickou aktivitou. Právě v těchto místech často dochází k výbuchům slunečních erupcí a výronům koronální hmoty, tedy obrovským oblakům nabitého plynu a magnetických polí, které unikají z vnější vrstvy Slunce.

Podle Friedricha Woegera z NSF hrají tyto detailní snímky zásadní roli při výzkumu tzv. vesmírného počasí, které může mít přímý dopad na Zemi. Připomněl, že v roce 1859 způsobila mimořádně silná sluneční bouře – známá jako Carringtonova událost – výpadky telegrafních sítí a dokonce i požáry.

Podobné sluneční výrony mohou narušit činnost satelitů, ovlivnit GPS systémy, telekomunikace či elektrické rozvodné sítě. Je tedy zásadní těmto jevům porozumět a naučit se je předvídat.

Slunce prochází cykly magnetické aktivity trvající zhruba 11 let. V roce 2024 odborníci oznámili, že Slunce vstoupilo do tzv. slunečního maxima – období, kdy se aktivita výrazně zvyšuje, objevuje se více skvrn a dochází k přepólování magnetických pólů.

To z nových pozorování činí ideálně načasovaný vědecký počin. Sluneční povrch připomíná svou dynamikou vařící kapalinu – horko stoupá z jádra k povrchu a vytváří výrazné teplotní a hustotní rozdíly. Sluneční skvrny fungují jako „magnetické zátky“, které brání průchodu tepla, proto vypadají tmavší, i když jsou stále extrémně horké.

Díky VTF mohou vědci analyzovat jednotlivé vrstvy sluneční atmosféry podle vlnových délek světla. Na rozdíl od běžného fotoaparátu, který zachytí všechny barvy najednou, tento přístroj pracuje s jednotlivými „barvami“ samostatně. Využívá k tomu dvě velmi přesně umístěné skleněné destičky – tzv. etalon – mezi nimiž dochází k rušení světelných vln, čímž se propouštějí jen určité vlnové délky.

Během několika vteřin dokáže zařízení pořídit stovky snímků, každý s jiným filtrem, a poté je sloučí do jedné prostorové vizualizace. Vědci tak mohou zkoumat teploty, tlaky, rychlosti i magnetické pole v různých hloubkách sluneční atmosféry.

Stacey Sueoka z Národní sluneční observatoře přiznala, že první výsledky byly fascinující. „Nic jiného v našem dalekohledu tohle neumí,“ uvedla.

Vývoj VTF trval více než deset let. Zařízení vzniklo v Německu a jeho části byly poté dopraveny na Havaj, kde byly znovu složeny – podle Woegera podobně jako loď stavěná uvnitř láhve. Plné zprovoznění systému se očekává v roce 2026.

Projekt doplňuje další aktuální mise, které se zaměřují na výzkum Slunce. Patří mezi ně například sonda Solar Orbiter, společný projekt NASA a ESA, a především sonda Parker Solar Probe, která se jako první zařízení lidské výroby dostala až do sluneční korony.