Co vlastně ovlivňuje délku života? Nová studie mění naše dosavadní chápání dlouhověkosti

Důvodem tohoto rozdílu je podle výzkumníků fakt, že předchozí odhady dostatečně nezohledňovaly proměnu příčin úmrtí v čase. Před sto lety umíralo mnoho lidí na takzvané vnější příčiny, jako byly nehody, infekce nebo jiné hrozby z okolního prostředí. V současných rozvinutých zemích je však většina úmrtí způsobena vnitřními příčinami, tedy postupným stárnutím těla a chorobami s ním spojenými, jako jsou srdeční choroby či demence.

Vědecký tým analyzoval rozsáhlé skupiny skandinávských dvojčat, sourozence stoletých lidí v USA a také dvojčata, která vyrůstala odděleně. Při zkoumání dat se vědci záměrně zaměřili na případy, kdy byla vyloučena úmrtí způsobená vnějšími vlivy. Jakmile tyto faktory odstranili, odhadovaný vliv genetiky na délku života prudce vzrostl z původních 20–25 % na přibližně 50–55 %.

Tento vzorec odpovídá i poznatkům o konkrétních onemocněních. Genetika hraje zásadní roli například u rizika vzniku demence, středně silný vliv má u srdečních chorob a relativně nejmenší roli hraje u rakoviny. S tím, jak se životní prostředí v moderním světě stává příznivějším a populace stárne, stávají se nemoci způsobené samotným procesem stárnutí běžnějšími a genetická složka se tak přirozeně jeví jako významnější.

Vyšší odhad heritability (dědičnosti) však neznamená, že by naše geny náhle zesílily nebo že bychom nemohli ovlivnit své šance na dlouhověkost. Změnilo se totiž prostředí, nikoliv naše DNA. Podobný princip lze pozorovat u tělesné výšky. Před sto lety záviselo na dostatku potravy, zda člověk vyroste do své plné výšky, zatímco dnes v bohatých zemích většina lidí svého genetického potenciálu dosáhne díky dobré výživě. Rozdíly ve výšce jsou pak dány převážně geny.

Dědičnost tedy není fixní biologická vlastnost, ale měřítko, které závisí na konkrétní populaci a okolnostech. Čím více se nám daří eliminovat negativní vlivy prostředí, jako je znečištění, nedostatečná strava nebo špatná zdravotní péče, tím více vystupují do popředí genetické rozdíly mezi lidmi. Předchozí nižší odhady nebyly chybné, pouze odrážely historickou realitu s vysokým rizikem vnějších hrozeb.

Cesty k dlouhému životu jsou rozmanité. Někteří lidé disponují robustní genetickou výbavou, která je chrání i v náročných podmínkách, jiní kompenzují méně příznivé geny vynikající výživou, cvičením a kvalitní zdravotní péčí. Každý jedinec představuje unikátní kombinaci těchto faktorů a mnoho různých kombinací může vést k výjimečné dlouhověkosti.

Pochopení interakce mezi geny a prostředím je klíčové pro vysvětlení, proč někteří lidé žijí mnohem déle než ostatní. Autoři studie přiznávají, že i přes vyšší vliv genetiky stále přibližně polovina variací v délce života závisí na životním stylu, náhodných biologických procesech a prostředí. Výsledky studie by měly podnítit další úsilí o identifikaci genetických mechanismů spojených se stárnutím.

Závěrem lze říci, že na délce života záleží genům i prostředí společně. Jednoduchou odpověď na to, kolik let nám určil náš genetický kód, pravděpodobně nikdy nedostaneme, protože oba faktory jsou neoddělitelně propojeny.