Více než století po potopení legendárního parníku Titanic přináší nová kniha šokující svědectví o posledních chvílích jeho kapitána Edwarda Johna Smithe. Britský autor Dan E. Parkes se ve své publikaci "Titanic Legacy: The Captain, the Daughter and the Spy" snaží očistit pověst muže, který je po generace obestřen závojem tragického tajemství.
Parkes tvrdí, že rozšířené teorie o kapitánově sebevraždě jsou nejen nepodložené, ale především nespravedlivé. Tvrdí, že kapitán Smith nezemřel střelou do hlavy, jak se dlouhá léta šuškalo, nýbrž buď utonul, nebo podlehl podchlazení v ledových vodách severního Atlantiku. Tato tvrzení zakládá na výpovědích přeživších, které shromáždil a analyzoval.
Titanic se potopil v noci z 14. na 15. dubna 1912 po srážce s ledovcem. Zahynulo přes 1 500 lidí a tělo kapitána Smithe nebylo nikdy nalezeno. Z 2 224 osob na palubě se zachránilo pouze 337 těl, což otevřelo prostor k četným spekulacím a teoriím.
Jedna z prvních zpráv, která tvrdila, že Smith spáchal sebevraždu, pocházela z Los Angeles Express pouhé tři dny po katastrofě. Následující den přinesl titulní stranu s podobnou zprávou i britský Daily Mirror. Obě verze ale stály především na nepřímých svědectvích a dobové představě, že kapitán by měl s lodí zemřít – ideálně hrdinsky, nikoliv jako zbabělec.
Parkes však upozorňuje, že výstřely, které přeživší slyšeli, mohly být určeny ke zklidnění paniky mezi pasažéry. Někteří přeživší totiž byli už dávno na člunech, když výstřely zazněly, a nemohli s jistotou vědět, co se skutečně stalo. Autor zároveň poukazuje na fakt, že žádný z důkazů nikdy jednoznačně neprokázal, že by se výstřel týkal právě kapitána Smithe.
Své tvrzení Parkes podporuje svědectvím několika přeživších, kteří údajně viděli kapitána až do posledních okamžiků na palubě. Například bankéř Robert Williams Daniel vypověděl pro New York Herald, že sledoval, jak vlny pohltily kapitána na můstku. Podle něj „zemřel jako hrdina.“
Podobně i kuchař Isaac Maynard popsal, jak byl kapitán ve vodě, plně oblečený a stále s kapitánskou čepicí. Tvrdil, že muž na voru mu nabízel pomoc, ale Smith odmítl a zvolal: „Postarejte se o sebe, chlapci!“ Poté ho už neviděl.
Další svědek, notorický podvodník George Brereton, vypověděl, že kapitán zachránil dítě, které přenesl k záchrannému člunu, ale sám se odmítl nalodit. Takový čin považuje Parkes za naprosto v souladu s charakterem muže, kterého přezdívali „Kapitán milionářů“ pro jeho popularitu mezi bohatými pasažéry.
Parkes rovněž odmítá dřívější obvinění, že byl Smith opilý, řídil loď příliš rychle nebo ignoroval varování o ledovci. Tyto fámy označuje za cílenou diskreditaci, která měla odvrátit pozornost od systémových selhání a najít viníka – a právě kapitán byl pro tuto roli ideální.
V době, kdy byla čest důležitější než cokoli jiného, představovala sebevražda nepředstavitelné selhání. Proto se podle Parkese stalo tak snadné tuto verzi přijmout a rozšířit. Tím spíše, že kapitán byl veřejnosti neznámý a mrtví se nemohou bránit.
Zachovala se také výpověď přeživší stevardky May Sloanové, která popsala, že viděla kapitána „v napětí“, a podle ní právě v ten moment poznala, že loď je ztracena. Její svědectví naznačuje, že Smith byl plně vědom blížícího se konce, ale nedal to najevo pasažérům.
Nové informace z knihy přinášejí nejen důležitý pohled na kapitánovu osobnost, ale také nastavují zrcadlo médiím a společnosti, která potřebovala jednoduchého viníka. Smith možná nebyl dokonalý, ale rozhodně si podle Parkese nezaslouží být vnímán jako zbabělec, který opustil svou posádku kulkou.
Zůstává však otázkou, proč trvalo více než sto let, než někdo otevřeně zpochybnil tolik zakořeněné mýty. Titanic Legacy ukazuje, že i po více než století mohou nové pohledy na tragické události měnit veřejné vnímání a zachraňovat čest těm, jejichž hlasy už neslyšíme.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
Demokraté a organizace na ochranu volebních práv varují, že nedávný projev Donalda Trumpa, ve kterém bez důkazů hovořil o čínském vměšování do voleb v roce 2020, je jasnou snahou připravit půdu pro zpochybnění výsledků listopadových průběžných voleb.
Španělská severoafrická enkláva Ceuta čelí rozsáhlé humanitární a sociální krizi poté, co na její území v posledních dnech přes moře dorazily stovky migrantů ze sousedního Maroka. Místní úřady hlásí zcela naplněné ubytovací kapacity a masivní příliv lidí, kteří obcházejí hraniční zábrany plaváním podél pobřežních vlnolamů. Regionální prezident Juan Jesús Vivas v reakci na překotný vývoj varoval, že situace dosáhla krizového stavu a tamní přijímací střediska již nedokážou čelit náporu nově příchozích.
Reportáž ukrajinsko-amerického novináře Davida Kiričenka z frontové linie pro web Kyiv Post vykresluje drsnou realitu dnešního bojiště, kde prim hrají moderní technologie. Kiričenko strávil několik dní v těsné blízkosti jednotky bezpilotních systémů ukrajinské 110. samostatné mechanizované brigády. Společně s americkým dokumentaristou Ryanem Van Ertem nahlédli přímo do takzvané zóny zabíjení, tedy pásma neustále sledovaného a napadaného drony.
Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.
Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.
Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.
Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Iránské Islámské revoluční gardy v oficiálním prohlášení zveřejněném státními médii přísahaly odvetu za rozsáhlé noční údery Spojených států na íránské cíle. Teheránský režim otevřeně deklaroval záměr ještě během dneška potrestat agresora. Napětí na Blízkém východě tak po krátkém útlumu opět prudce eskaluje, přičemž obě strany dávají najevo odhodlání v konfrontaci pokračovat.