Více než století po potopení legendárního parníku Titanic přináší nová kniha šokující svědectví o posledních chvílích jeho kapitána Edwarda Johna Smithe. Britský autor Dan E. Parkes se ve své publikaci "Titanic Legacy: The Captain, the Daughter and the Spy" snaží očistit pověst muže, který je po generace obestřen závojem tragického tajemství.
Parkes tvrdí, že rozšířené teorie o kapitánově sebevraždě jsou nejen nepodložené, ale především nespravedlivé. Tvrdí, že kapitán Smith nezemřel střelou do hlavy, jak se dlouhá léta šuškalo, nýbrž buď utonul, nebo podlehl podchlazení v ledových vodách severního Atlantiku. Tato tvrzení zakládá na výpovědích přeživších, které shromáždil a analyzoval.
Titanic se potopil v noci z 14. na 15. dubna 1912 po srážce s ledovcem. Zahynulo přes 1 500 lidí a tělo kapitána Smithe nebylo nikdy nalezeno. Z 2 224 osob na palubě se zachránilo pouze 337 těl, což otevřelo prostor k četným spekulacím a teoriím.
Jedna z prvních zpráv, která tvrdila, že Smith spáchal sebevraždu, pocházela z Los Angeles Express pouhé tři dny po katastrofě. Následující den přinesl titulní stranu s podobnou zprávou i britský Daily Mirror. Obě verze ale stály především na nepřímých svědectvích a dobové představě, že kapitán by měl s lodí zemřít – ideálně hrdinsky, nikoliv jako zbabělec.
Parkes však upozorňuje, že výstřely, které přeživší slyšeli, mohly být určeny ke zklidnění paniky mezi pasažéry. Někteří přeživší totiž byli už dávno na člunech, když výstřely zazněly, a nemohli s jistotou vědět, co se skutečně stalo. Autor zároveň poukazuje na fakt, že žádný z důkazů nikdy jednoznačně neprokázal, že by se výstřel týkal právě kapitána Smithe.
Své tvrzení Parkes podporuje svědectvím několika přeživších, kteří údajně viděli kapitána až do posledních okamžiků na palubě. Například bankéř Robert Williams Daniel vypověděl pro New York Herald, že sledoval, jak vlny pohltily kapitána na můstku. Podle něj „zemřel jako hrdina.“
Podobně i kuchař Isaac Maynard popsal, jak byl kapitán ve vodě, plně oblečený a stále s kapitánskou čepicí. Tvrdil, že muž na voru mu nabízel pomoc, ale Smith odmítl a zvolal: „Postarejte se o sebe, chlapci!“ Poté ho už neviděl.
Další svědek, notorický podvodník George Brereton, vypověděl, že kapitán zachránil dítě, které přenesl k záchrannému člunu, ale sám se odmítl nalodit. Takový čin považuje Parkes za naprosto v souladu s charakterem muže, kterého přezdívali „Kapitán milionářů“ pro jeho popularitu mezi bohatými pasažéry.
Parkes rovněž odmítá dřívější obvinění, že byl Smith opilý, řídil loď příliš rychle nebo ignoroval varování o ledovci. Tyto fámy označuje za cílenou diskreditaci, která měla odvrátit pozornost od systémových selhání a najít viníka – a právě kapitán byl pro tuto roli ideální.
V době, kdy byla čest důležitější než cokoli jiného, představovala sebevražda nepředstavitelné selhání. Proto se podle Parkese stalo tak snadné tuto verzi přijmout a rozšířit. Tím spíše, že kapitán byl veřejnosti neznámý a mrtví se nemohou bránit.
Zachovala se také výpověď přeživší stevardky May Sloanové, která popsala, že viděla kapitána „v napětí“, a podle ní právě v ten moment poznala, že loď je ztracena. Její svědectví naznačuje, že Smith byl plně vědom blížícího se konce, ale nedal to najevo pasažérům.
Nové informace z knihy přinášejí nejen důležitý pohled na kapitánovu osobnost, ale také nastavují zrcadlo médiím a společnosti, která potřebovala jednoduchého viníka. Smith možná nebyl dokonalý, ale rozhodně si podle Parkese nezaslouží být vnímán jako zbabělec, který opustil svou posádku kulkou.
Zůstává však otázkou, proč trvalo více než sto let, než někdo otevřeně zpochybnil tolik zakořeněné mýty. Titanic Legacy ukazuje, že i po více než století mohou nové pohledy na tragické události měnit veřejné vnímání a zachraňovat čest těm, jejichž hlasy už neslyšíme.
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.