Bydlení v Číně dosáhlo úrovně, která je v západních zemích nepředstavitelná

Zatímco desítky milionů Američanů jsou zatíženy studentskými půjčkami často až do svých třiceti let, což jim dává pronájem jako jedinou možnost, jejich čínští vrstevníci začínají plánovat koupi svého prvního domova hned po vysoké škole. Zpomalující ekonomika a krizí zasažený trh s bydlením by však mohli tento stav od základu změnit. Podle oficiálních statistik klesl minulý rok prodej nových domů na nejnižší hodnotu od roku 2014, když dosáhl pouhých 7,3 bilionu jüanů, což je v přepočtu zhruba 1,06 bilionu dolarů. Pro srovnání, na vrcholu rozmachu v roce 2021 to bylo 16,2 bilionu jüanů neboli 2,3 bilionu dolarů.

Objem prodeje nových domů se minulý rok snížil o 8,7 procenta, jak v lednu uvedli ekonomové z finanční skupiny Macquarie s tím, že sestupný trend je zatím v nedohlednu. Mnoho potenciálních kupců je nyní velmi opatrných, pokud jde o převzetí závazku v podobě hypotéky. Mezi ně patří i šestatřicetiletý grafický designér Cchaj Jou-čcheng z Pekingu, který své plány na koupi prozatím odložil. Přestože život v podnájmu vnímá jako kočovný a vadí mu, že si byt nemůže zařídit podle svého, prozatím u pronájmu zůstane. Z čistě finančního hlediska mu totiž momentálně dává větší smysl, i když vnitřně stále touží po vlastním místě.

Tento pocit je v zemi s 1,4 miliardy obyvatel velmi běžný, protože vlastnictví domu zde znamená mnohem více než jen kupní smlouvu. Podle profesora sociologie Erica Fonga z Hongkongské univerzity představuje vlastnictví nemovitosti v čínské kultuře víc než jen finanční stabilitu a sociální postavení. Ukazuje totiž, že se člověk dokáže postarat o svou rodinu, což vychází z tradičních konfuciánských hodnot kladoucích na rodinu velký důraz.

Tradiční tendence dostaly volný průchod v osmdesátých letech, kdy čínská komunistická vláda zahájila éru rychlé ekonomické liberalizace. Závislost na bydlení přidělovaném zaměstnavatelem se snížila a soukromé vlastnictví začalo být silně stimulováno, což v devadesátých letech ještě urychlily masivní dotace. Profesorka geografie a plánování Huang Jou-čchin z University at Albany potvrzuje, že lidé se tehdy stali vlastníky nemovitostí přes noc a velmi levně. To proměnilo dřívější nájemce v majitele a propojilo se to s dalším čínským rysem, kterým je silný zvyk spořit. Vlastnictví domu se stalo nejpopulárnější investicí, protože ceny nemovitostí prudce rostly a jiné možnosti pro ukládání soukromého bohatství byly omezené. Výzkumy navíc ukazují i další výhody, kdy se migranti z venkova cítí v nových městech lépe přijímáni, pokud tam vlastní dům, a rodiče kupují byty svým dětem, aby zvýšili jejich šance na sňatek.

Všechny tyto faktory přispěly k tomu, že Čína má jednu z nejvyšších míru vlastnictví bydlení na světě, kdy devět z deseti domácností žije ve svém. V USA se přitom míra vlastnictví pohybuje kolem 65 procent, protože nemovitosti jsou stále méně dostupné a absolventi vysokých škol bývají zatíženi dluhy za studium. V jiných západních zemích se lidé často smiřují s celoživotním pronájmem bez velké naděje, že by zopakovali úspěch svých rodičů. Dobré časy na čínském realitním trhu však nemohly trvat věčně.

Během největšího rozmachu se mnoho developerů obrovsky zadlužilo a nadbytek bytů vedl ke vzniku celých měst duchů a prázdných projektů. Problém prohloubily i špatně vedené místní samosprávy, které chtěly uměle vylepšovat ekonomická čísla a spotřebovávat nadbytečnou ocel a beton. Centrální vláda proto v roce 2020 podnikla drastické kroky k omezení realitního sektoru, který dříve tvořil až 30 procent hospodářské aktivity země. Tento krok sice zastavil problematickou výstavbu, ale zasadil těžkou ránu majitelům domů, kteří sledovali volný pád cen nemovitostí. Kupujícím navíc zůstaly nedostavěné byty, protože velcí developeři zkrachovali. Zadlužený gigant Evergrande dostal v roce 2024 příkaz k likvidaci a potíže vykazují i další firmy jako Country Garden nebo Vanke, která čeká na záchranný balíček.

Situaci navíc zhoršují ekonomické nejistoty, od slabé domácí spotřeby až po hrozbu obchodní války s USA. Pět let od první vlny bankrotů developerů zůstává sektor poznamenaný a ceny nových domů v březnu celostátně pokračovaly v poklesu. Čínské vedení si sice dalo stabilizaci realitního trhu do agendy, ale analytici tvrdí, že vláda se nyní soustředí na technologický pokrok a nemá zájem vracet realitní sektor do pozice hlavního tahouna ekonomiky. Podle expertky Zhang Xiaoduan ze společnosti Cushman & Wakefield existuje propast mezi vládními signály a reálnou kupní silou na trhu.

Čína sice minulý rok zaznamenala historický obchodní přebytek ve výši 1,2 bilionu dolarů a její ekonomika dosáhla pětiprocentního růstu, ale tento exportní úspěch se podle analytiků nepromítl do peněženek běžných občanů. Třicetiletá fotografka Mandy Feng z města Kchun-ming, která žije s manželem a dcerou v podnájmu, uvedla, že vládní stimuly nedokážou kompenzovat úzkost lidí z nejistého ekonomického výhledu. Lidé podle ní sice chtějí nakupovat, ale kvůli nestabilním příjmům se nikdo neodváží vzít si hypotéku. Současná krize tak ukázala celé generaci, že i investice do nemovitostí nese svá rizika a lidé jsou nyní mnohem opatrnější. Dnešní generace navíc přemýšlí jinak než jejich předkové. Pětatřicetiletá matka Zoe Zhang z Pekingu uvedla, že svým dětem domy pravděpodobně nekoupí, ačkoliv sama při pořízení současného bytu pomoc rodičů využila. Čínský trh se podle ní postupně přibližuje západním zemím, kde se pronájem může v budoucnu stát hlavním proudem.