Vědci ve vesmíru poprvé zachytili neuvěřitelně obrovský výbuch plazmatu. Prakticky by zničil Zemi

Pravděpodobnou příčinou tohoto výbušného jevu bylo koronální vyvržení hmoty, neboli CME. V naší sluneční soustavě se jedná o obrovský oblak ionizovaného plynu, čili plazmatu, a magnetických polí, který je vymrštěn z vnější atmosféry Slunce. Takovéto výrony mohou, pokud jsou dostatečně velké a dosáhnou až k Zemi, vyvolat „kosmické počasí“ a výrazně narušit magnetické pole naší planety.

Tyto silné sluneční bouře vytvářejí polární záře, ale současně mohou narušit komunikaci, elektrickou síť a provoz satelitů. Vědci až doposud nebyli schopni zaznamenat koronální vyvržení hmoty u jiné hvězdy. Přelomový objev je popsán ve studii zveřejněné ve středu v časopise Nature, píše CNN.

Předmětem zkoumání byla červená trpasličí hvězda s názvem StKM 1-1262, která se nachází zhruba 130 světelných let od Země. Tato hvězdná bouře se řítila ohromující rychlostí 2 400 kilometrů za sekundu. Taková rychlost byla u našeho Slunce pozorována pouze u jednoho z dvou tisíc koronálních vyvržení hmoty.

Hvězda se chová jako silně zmagnetizovaný, vařící se kbelík plazmatu a tento výtrysk je 10 až 100 tisíckrát silnější než nejsilnější, jaký kdy dokáže vytvořit naše Slunce, uvedl spoluautor studie Cyril Tasse. Hustý, rychlý výron materiálu, který se z hvězdy vyvalil, byl natolik silný, že by mohl odtrhnout atmosféru planetě obíhající v její těsné blízkosti.

Porozumění tomu, jak násilná aktivita hvězd ovlivňuje exoplanety, je zásadní pro astronomy při snaze určit, zda je některá planeta mimo naši sluneční soustavu potenciálně obyvatelná. Jakmile je CME uvolněno do vesmíru, generuje spršku rádiových vln, když prochází vnější hvězdnou atmosférou.

Vědci zachytili rádiový signál pomocí nového analytického softwaru, když prohledávali záznamy z přehlídky oblohy provedené před téměř deseti lety rádiovým teleskopem LOFAR. Tato technika nazvaná RIMS (Radio Interferometric Multiplexed Spectroscopy), byla vyvinuta na základě vlnových délek světla zachycených z tisíců hvězd, aby vědci mohli sledovat jejich změny v čase.

Signál detekovaný pomocí RIMS byl rádiový záblesk typu II, což naznačuje, že horký plyn byl odnášen od hvězdy do vesmíru. Na rozdíl od rychlých rádiových záblesků, které trvají milisekundy a mají nejasný původ, se rádiový záblesk typu II objevuje v průběhu několika minut, upřesnil hlavní autor studie Dr. Joe Callingham.

Červené trpasličí hvězdy mohou mít magnetická pole, která jsou více než tisíckrát silnější než u našeho Slunce. StKM 1-1262 má poloviční hmotnost Slunce, ale otáčí se dvacetkrát rychleji a pyšní se magnetickým polem, které je odhadem 300krát silnější. Astronomové často objevují exoplanety obíhající tyto hvězdy v těsnější vzdálenosti, než jakou známe z naší sluneční soustavy.

Pokud by planeta, která má potenciálně kapalnou vodu a mohla by být obyvatelná, byla vystavena takovému výtrysku, její ochranné magnetické pole by tlaku CME pravděpodobně nevydrželo. Atmosféra by byla vystavena přímému působení, což by vedlo k jejímu odtržení a z planety by se stala pustá skála. Vědci se nyní chtějí zaměřit na to, jak takto malé hvězdy vytvářejí a uvolňují tak obrovskou energii a jaký dopad může mít opakované CME na blízké planety.