USA se hádají s Evropou o Grónsko. A Rusko se může radovat, zní z Ukrajiny

Trumpova nedávná prohlášení o tom, že Amerika „Grónsko skutečně potřebuje“, protože je obklopeno ruskými a čínskými plavidly, narazila v Kodani i v samotném Grónsku na tvrdý odpor. Dánská premiérka Mette Frederiksenová i grónský premiér Jens Frederik-Nielsen shodně zdůraznili, že ostrov není na prodej a že podobná rétorika nemá mezi přáteli místo. Podle expertů tato debata nechtěně přesouvá pozornost od vnějších hrozeb k vnitřním sporům uvnitř NATO.

Pro Rusko je Arktida v současnosti jediným směrem, kde může reálně expandovat za své hranice. Na východě ho blokuje Čína, na západě kolektivní obrana NATO a na jihu vlivní regionální hráči jako Turecko či Írán. Vladimir Putin se již dříve nechal slyšet, že „ruské hranice nikde nekončí“, a symbolické zapíchnutí titanové vlajky na mořské dno u severního pólu v roce 2007 bylo jasným signálem budoucích mocenských ambicí Kremlu.

Řešením by podle Žovnirenka mohl být nový diplomatický rámec, který by se inspiroval historií. V roce 1959 Spojené státy iniciovaly vznik Antarktické smlouvy, která „zmrazila“ územní nároky, demilitarizovala kontinent a určila jej pro mírové a vědecké účely. Podobná „Arktická smlouva“ by mohla odstranit podněty k militarizaci regionu a zároveň posílit důvěru mezi Washingtonem a jeho spojenci, aniž by kdokoli ztratil tvář.

Z ukrajinské perspektivy je jednota Západu v Arktidě klíčová i pro konflikt ve východní Evropě. Moskva totiž velmi rychle využívá každou neshodu mezi demokraciemi ke svému posílení. Pokud spojenci vystupují jednotně a předvídatelně, odstrašení funguje nejlépe. Americké lídršpíru vždy nejvíce svědčilo, když kombinovalo sílu s pravidly, která vzbuzují důvěru, nikoliv úzkost.

Arktida tedy není jen bojem o suroviny nebo nové námořní cesty, ale testem, zda Západ dokáže formovat budoucnost skrze předvídavost, a ne jen reagovat na krize. Jednotný přístup založený na pravidlech by omezil manévrovací prostor Ruska nejen na severu, ale i v dalších částech světa. Pro Spojené státy by taková smlouva byla praktickým nástrojem, jak ochránit své dlouhodobé zájmy a zároveň tmelit alianci v době, kdy je to nejvíce potřeba.