Dobrodružství prezidenta Donalda Trumpa, jehož cílem je změna režimu ve Venezuele, se začíná proměňovat ve strategický, politický a právní chaos. Trump svolal na pondělní večer do Oválné pracovny vysoké představitele a poradce pro národní bezpečnost, aby určili další kroky v konfrontaci, která se mu vymkla z rukou jak v samotné, na ropu bohaté, ale chudé zemi, tak i ve Washingtonu.
Před těmito jednáními venezuelský diktátor Nicolás Maduro vzdorně tančil před obrovským davem příznivců na mítinku pod širým nebem v Caracasu, který připomínal styl Donalda Trumpa. Tím rozmetal dřívější spekulace, že by ustoupil americkým výzvám k odchodu ze země. Maduro prohlásil, že jeho země si nepřeje mír otroků ani mír kolonií. Jeho vzdorovitost představuje pro Trumpa, ministra obrany Petea Hegsetha a další vysoké úředníky prohlubující se strategické dilema.
Tenké domácí politické základy Trumpovy kampaně se začínají drolit kvůli neustávající kontroverzi ohledně následného amerického útoku. Ten údajně zabil přeživší členy posádky lodi podezřelé z pašování drog v Karibiku. Kritici z řad Demokratů v Kongresu varují před potenciálním válečným zločinem. Dokonce i několik vlivných Republikánů je otřeseno a signalizují neobvyklou ochotu důkladně prošetřit postupy administrativy. Konfrontace s Venezuelou začíná pohlcovat Washington po více než čtyřech měsících stupňujícího se politického, ekonomického a vojenského tlaku.
Vojenský tlak je symbolizován majestátní přítomností největší letadlové lodi světa, USS Gerald R. Ford, a celé armády amerických plavidel v pobřežních vodách Venezuely. Trump sice hrozil, že pozemní útoky na cíle drogových kartelů ve Venezuele začnou "velmi brzy", a dokonce prohlásil vzdušný prostor země za uzavřený, ale Maduro neodstoupil.
Americký prezident, který je citlivý na jakékoliv náznaky, že by po vyřčení hrozeb "zbaběle ustoupil", musí nyní zvážit, zda jeho zastrašování zbraněmi neztrácí na věrohodnosti. To by se stalo bez demonstrace vojenské síly, jež by jej vtáhla do zámořského konfliktu. Washington doufá, že vojenské posilování tak otřese Madurem, že přijme exil, nebo že ho svrhnou generálové z jeho blízkého kruhu.
Madurova neústupnost klade otázku, zda by jakýkoliv americký tlak, s výjimkou vojenské akce, mohl jeho režim narušit. Administrativa mohla podcenit odolnost Madurou ovládané mocenské základny. Pokud se Trump rozhodne pro vojenskou akci, úplná invaze do Venezuely se stále zdá nepředstavitelná. Proto musí najít možnosti, které by otřásly Madurovou bezpečností a změnily politickou rovnici v Caracasu. Zároveň ale nesmí riskovat, že útoky na údajná drogová místa či vojenské základny Madura spíše posílí, sjednotí veřejné mínění a přesvědčí ho o možnosti přežít.
Zároveň sílí kontrola role ministra obrany Petea Hegsetha v útocích na lodě. Bývalý moderátor Fox News, který byl kontroverzní volbou do vedení Pentagonu, se kvůli nedostatku zkušeností, arogantnímu chování a odmítání některých vojenských etických a právních záruk stává pro prezidenta politickou zátěží, zatímco Demokraté požadují jeho rezignaci. Hegsethova poznámka, že zprávy o „double-tap“ útoku jsou „vykonstruované, pobuřující a hanlivé“, byla v rozporu s informacemi z Bílého domu. Později sice uvedl, že příkaz k útoku vydal admirál Frank M. Bradley, čímž se snažil ochránit vojáky. Nicméně to může mít negativní dopad na velitelský řetězec a důvěru vyšších důstojníků.
Pokud by se Madurovi podařilo vybudování amerických vojsk a intenzivní tlak přežít, znamenalo by to pro Trumpa zdrcující ránu. Jeho autorita by poklesla a autokraté v Pekingu a Moskvě by si toho všimli. V případě, že by se podařilo dosáhnout mírového sesazení Madura, znamenalo by to pro Trumpa triumf v zahraniční politice.
Vyslalo by to jasný signál dalším nepřátelům USA v regionu a ukázalo by Číně a Rusku, že Trump vládne svému geopolitickému „zadnímu dvorku“. Historie nicméně ukazuje, že diktátorské režimy, budované po celá desetiletí, bývají často mnohem odolnější, než se zdá pozorovatelům zvenčí. Mnoho Američanů je proti vojenské akci ve Venezuele a jakékoliv americké ztráty nebo neúmyslné oběti z řad civilistů by se mohly politicky obrátit proti Trumpovi. Žádná z možností, které Trumpův úzký kruh v pondělí zvažoval, není bez rizik.
Izraelská armáda (IDF) v nejnovější aktualizaci na sociální síti X oznámila, že její letectvo zahájilo rozsáhlou vlnu útoků přímo v srdci íránského hlavního města Teheránu. Z místa již přicházejí první záběry zachycující následky těchto úderů. Podle dřívějšího vyjádření IDF útočí izraelské síly na Libanon a Írán současně.
Předseda sboru náčelníků štábů, generál Dan Caine, na dnešním tiskovém brífinku oznámil, že Spojené státy získaly nad Íránem vzdušnou převahu. Podle jeho slov byl dopad dosavadních úderů rychlý, přesný a zdrcující, což vyústilo v nastolení lokální dominance v oblacích. Tato situace má nejen zvýšit ochranu nasazených jednotek, ale také umožnit pokračování probíhajících vojenských operací přímo nad íránským územím.
Kabinet Andreje Babiše se od pondělního rána plně soustředí na vyhrocený konflikt na Blízkém východě. Hlavním podnětem pro sérii mimořádných schůzek se staly víkendové nálety Spojených států a Izraele na íránské území, po nichž následovaly odvetné údery Teheránu proti několika zemím v Perském zálivu. Dynamický vývoj událostí přiměl české ministry k okamžitému svolání Bezpečnostní rady státu.
Průliv Hormuz, úzká vodní cesta oddělující Írán a Omán, představuje hlavní trasu pro přepravu ropy z producentských zemí, jako jsou Saúdská Arábie nebo Kuvajt, do zbytku světa. Íránská strana kontroluje severní část tohoto strategického koridoru.
Akce Íránu v regionu představují nebezpečnou eskalaci, která ohrožuje stabilitu na Blízkém východě. Uvádí to společné prohlášení Spojených států a šesti spojeneckých států Perského zálivu, které sdílelo kuvajtské ministerstvo zahraničí. Podle textu, jenž byl původně publikován v arabštině, je cílení na civilisty a nebojující státy bezohledným chováním podkopávajícím stabilitu.
Americký prezident Donald Trump v neděli vyjádřil ochotu jednat se zbývajícími představiteli íránského vedení poté, co společné americko-izraelské nálety vedly k úmrtí nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího. Trump v rozhovoru pro magazín The Atlantic uvedl, že íránská strana projevila zájem o rozhovory a on s tím souhlasil. Zároveň však dodal, že Teherán měl k dohodě přistoupit mnohem dříve, místo aby čekal tak dlouho, až se situace vyhrotila v otevřený válečný střet.
Společná vojenská operace Spojených států a Izraele proti Íránu má po třech dnech bojů tragické následky. Podle informací íránského Červeného půlměsíce, které citovala státní média, zahynulo od sobotního začátku úderů nejméně 555 lidí. Útoky zasáhly celkem 131 íránských měst a způsobily rozsáhlé škody na civilní infrastruktuře.
Na azurové obloze nad Abú Zabí se v těchto dnech neobjevují bílé stopy po dopravních letadlech s turisty, ale kondenzační čáry balistických raket. Spojenci Spojených států v Perském zálivu se ocitli v přímé linii íránské odvety, která se od sobotního rána dramaticky rozšířila. Podle údajů ministerstva obrany Spojených arabských emirátů musela tamní armáda do nedělního odpoledne řešit útoky celkem 165 balistických střel, dvou střel s plochou dráhou letu a masivních 541 íránských dronů.
Washington před zahájením společných úderů s Izraelem soustředil na Blízkém východě největší vojenskou sílu a nejmodernější arzenál za poslední desetiletí. Prezident Donald Trump již dříve varoval, že Spojené státy jsou „nabité a odjištěné“, přičemž sobotní útoky, které vedly k úmrtí íránského nejvyššího vůdce, daly této nahromaděné síle ničivý cíl. Americké centrální velitelství (CENTCOM) následně zveřejnilo seznam techniky nasazené v rámci operace, kterou Pentagon nazval „Epic Fury“.
Rozsáhlá vojenská operace Spojených států a Izraele proti Íránu, kterou americká strana pojmenovala "Epic Fury", přinesla zásadní zlom v dějinách Blízkého východu. Podle potvrzených zpráv byl při útocích zabit íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, což následně oficiálně oznámila íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti. Tato událost vyvolala vlnu odvetných útoků ze strany Teheránu, které zasáhly americké cíle a spojence v celém regionu.
Prezident Donald Trump ve svém nedávném příspěvku na sociálních sítích naznačil spojitost mezi masivním útokem, který nařídil proti Íránu, a svými přetrvávajícími tvrzeními o prohraných volbách v roce 2020.
V Íránu začal historicky druhý přenos moci od revoluce v roce 1979. Proces výběru nového nejvyššího vůdce, který je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil, je sice jasně definován ústavou, ale v praxi zůstává značně neprůhledným. Aktuálně zemi vede tříčlenná prozatímní rada, v níž zasedá reformistický prezident Masúd Pezeškiján, konzervativní šéf soudní moci Mohsení Edžeí a vlivný duchovní ájatolláh Alí Rezá Aráfí.