Dobrodružství prezidenta Donalda Trumpa, jehož cílem je změna režimu ve Venezuele, se začíná proměňovat ve strategický, politický a právní chaos. Trump svolal na pondělní večer do Oválné pracovny vysoké představitele a poradce pro národní bezpečnost, aby určili další kroky v konfrontaci, která se mu vymkla z rukou jak v samotné, na ropu bohaté, ale chudé zemi, tak i ve Washingtonu.
Před těmito jednáními venezuelský diktátor Nicolás Maduro vzdorně tančil před obrovským davem příznivců na mítinku pod širým nebem v Caracasu, který připomínal styl Donalda Trumpa. Tím rozmetal dřívější spekulace, že by ustoupil americkým výzvám k odchodu ze země. Maduro prohlásil, že jeho země si nepřeje mír otroků ani mír kolonií. Jeho vzdorovitost představuje pro Trumpa, ministra obrany Petea Hegsetha a další vysoké úředníky prohlubující se strategické dilema.
Tenké domácí politické základy Trumpovy kampaně se začínají drolit kvůli neustávající kontroverzi ohledně následného amerického útoku. Ten údajně zabil přeživší členy posádky lodi podezřelé z pašování drog v Karibiku. Kritici z řad Demokratů v Kongresu varují před potenciálním válečným zločinem. Dokonce i několik vlivných Republikánů je otřeseno a signalizují neobvyklou ochotu důkladně prošetřit postupy administrativy. Konfrontace s Venezuelou začíná pohlcovat Washington po více než čtyřech měsících stupňujícího se politického, ekonomického a vojenského tlaku.
Vojenský tlak je symbolizován majestátní přítomností největší letadlové lodi světa, USS Gerald R. Ford, a celé armády amerických plavidel v pobřežních vodách Venezuely. Trump sice hrozil, že pozemní útoky na cíle drogových kartelů ve Venezuele začnou "velmi brzy", a dokonce prohlásil vzdušný prostor země za uzavřený, ale Maduro neodstoupil.
Americký prezident, který je citlivý na jakékoliv náznaky, že by po vyřčení hrozeb "zbaběle ustoupil", musí nyní zvážit, zda jeho zastrašování zbraněmi neztrácí na věrohodnosti. To by se stalo bez demonstrace vojenské síly, jež by jej vtáhla do zámořského konfliktu. Washington doufá, že vojenské posilování tak otřese Madurem, že přijme exil, nebo že ho svrhnou generálové z jeho blízkého kruhu.
Madurova neústupnost klade otázku, zda by jakýkoliv americký tlak, s výjimkou vojenské akce, mohl jeho režim narušit. Administrativa mohla podcenit odolnost Madurou ovládané mocenské základny. Pokud se Trump rozhodne pro vojenskou akci, úplná invaze do Venezuely se stále zdá nepředstavitelná. Proto musí najít možnosti, které by otřásly Madurovou bezpečností a změnily politickou rovnici v Caracasu. Zároveň ale nesmí riskovat, že útoky na údajná drogová místa či vojenské základny Madura spíše posílí, sjednotí veřejné mínění a přesvědčí ho o možnosti přežít.
Zároveň sílí kontrola role ministra obrany Petea Hegsetha v útocích na lodě. Bývalý moderátor Fox News, který byl kontroverzní volbou do vedení Pentagonu, se kvůli nedostatku zkušeností, arogantnímu chování a odmítání některých vojenských etických a právních záruk stává pro prezidenta politickou zátěží, zatímco Demokraté požadují jeho rezignaci. Hegsethova poznámka, že zprávy o „double-tap“ útoku jsou „vykonstruované, pobuřující a hanlivé“, byla v rozporu s informacemi z Bílého domu. Později sice uvedl, že příkaz k útoku vydal admirál Frank M. Bradley, čímž se snažil ochránit vojáky. Nicméně to může mít negativní dopad na velitelský řetězec a důvěru vyšších důstojníků.
Pokud by se Madurovi podařilo vybudování amerických vojsk a intenzivní tlak přežít, znamenalo by to pro Trumpa zdrcující ránu. Jeho autorita by poklesla a autokraté v Pekingu a Moskvě by si toho všimli. V případě, že by se podařilo dosáhnout mírového sesazení Madura, znamenalo by to pro Trumpa triumf v zahraniční politice.
Vyslalo by to jasný signál dalším nepřátelům USA v regionu a ukázalo by Číně a Rusku, že Trump vládne svému geopolitickému „zadnímu dvorku“. Historie nicméně ukazuje, že diktátorské režimy, budované po celá desetiletí, bývají často mnohem odolnější, než se zdá pozorovatelům zvenčí. Mnoho Američanů je proti vojenské akci ve Venezuele a jakékoliv americké ztráty nebo neúmyslné oběti z řad civilistů by se mohly politicky obrátit proti Trumpovi. Žádná z možností, které Trumpův úzký kruh v pondělí zvažoval, není bez rizik.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.