Třetí světová válka podle Stubba ještě nenastala. Další šíření konfliktů je ale reálné

Stubb, který má k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi blíže než většina ostatních evropských státníků, neskrývá obavy z dopadů politiky „America First“. Podle něj tato transakční diplomacie selhává v pochopení toho, jak úzce jsou dnes propojeny energetické trhy, dodavatelské řetězce a ceny základních komodit od potravin až po léčiva.

Blokáda Hormuzského průlivu je podle finského prezidenta jasným důkazem globální vzájemné závislosti. I když se někteří snaží vytvořit iluzi, že lze žít v izolaci za národními hranicemi, realita u čerpacích stanic po celém světě ukazuje opak. Rozpad mezinárodních pravidel přichází právě ve chvíli, kdy je svět potřebuje nejvíce k řešení konfliktů i klimatických změn.

Situaci Stubb popisuje jako eskalaci lokálních sporů do regionálních válek. I když se zatím zdráhá použít termín „třetí světová válka“, přiznává, že riziko dalšího šíření konfliktů je reálné a vyžaduje nepřetržité diplomatické úsilí o deeskalaci. Problémem zůstává, že bez respektování mezinárodních norem je nový střet vždy „hned za rohem“.

Ve vztahu k Ukrajině vyjádřil Stubb obavu, že válka v Íránu odčerpává veškerou politickou pozornost Washingtonu. Mírové rozhovory mezi Kyjevem a Moskvou se zdají být na mrtvém bodě, což může být důsledkem buď vyčerpání diplomatických možností, nebo právě prioritizace konfliktu v Perském zálivu.

Trumpova administrativa navíc v poslední době uvolnila sankce na ruskou ropu, aby zmírnila dopady íránské války na ceny paliv v USA. Tím však Moskva získala nečekaný ekonomický záchranný kruh pro svou pokračující agresi na Ukrajině. Stubb doufá, že Washington si uvědomí, že Rusko zůstává jeho hlavním nepřítelem a že spojenectví s Ukrajinou je pro USA strategicky důležitější.

Finský prezident zároveň odmítá Trumpovy výzvy, aby se evropští spojenci aktivně zapojili do bojů v Íránu. Své stanovisko formuloval velmi přímočaře: „Írán není moje válka. Moje válka je Ukrajina.“ Přesto připouští, že oba konflikty jsou propojené, například skrze íránské drony dopadající na ukrajinská města nebo ruskou pomoc Íránu při identifikaci amerických cílů.

Určitou příležitost pro Kyjev vidí Stubb v ukrajinských zkušenostech s moderní dronovou válkou. Ukrajina by mohla nabídnout své unikátní know-how státům v Perském zálivu, které čelí útokům íránských bezpilotních letounů, a tím získat nové spojence v regionu i větší uznání v očích americké armády.

Vztah mezi Stubbem a Trumpem se v poslední době proměnil. Zatímco dříve byli golfovými partnery a často si psali, nyní jsou jejich kontakty méně časté a spíše neformální. Finský prezident poznamenal, že s Trumpem nekomunikuje přes aplikaci WhatsApp, ale využívá běžné textové zprávy a hovory přímo na mobil.

Stubb také revidoval svou analýzu transatlantického partnerství. Ve své nedávné knize ještě věřil v jednotu „globálního Západu“, nyní však vidí hlubokou trhlinu. Zatímco Evropa a „globální Sever“ se snaží bránit liberální světový řád, Spojené státy se pod Trumpovým vedením posouvají k čistě transakčnímu přístupu k mezinárodním vztahům.

Navzdory těmto neshodám a Trumpovým hrozbám vůči NATO Stubb neztrácí víru v odolnost aliance. Svůj přístup přirovnává k vytrvalostnímu sportu – v triatlonu, kterému se aktivně věnuje, platí pravidlo, že 80 % tréninku musí být lehké, aby člověk zvládl zbývajících 20 % v maximálním nasazení. „Musíte jet zlehka, abyste mohli jet tvrdě,“ říká o své diplomatické strategii.

Helsinský summit deseti lídrů obranného seskupení JEF, který Stubb tento týden hostil, potvrdil snahu evropských zemí o užší kooperaci. Finský prezident tak zůstává hyperaktivním hybatelem evropské politiky, který se snaží udržet transatlantické pouto i v době, kdy se Washington od svých tradičních hodnot odklání.