Izraelský premiér Benjamin Netanjahu požádal o milost v rámci svého dlouhodobého procesu kvůli korupci, čímž vyvolal poplach u svých kritiků, kteří v tom vidí snahu obejít právní stát. Netanjahu ve videozprávě uvedl, že současná „bezpečnostní a politická“ situace Izraele mu znemožňuje dostavovat se k soudu několikrát týdně. Jeho žádost o milost od izraelského prezidenta je zatím poslední zvrat v případu, který se táhne roky, a který by mohl mít významné dopady na izraelský právní systém a Netanjahuovu politickou budoucnost před nadcházejícími volbami.
Netanjahu je nepochybně nejdůležitější politickou postavou moderní izraelské politiky, v níž působí už od roku 1996 a je aktuálně ve svém šestém funkčním období premiéra. Byl obžalován z úplatkářství, podvodu a zneužití důvěry v souvislosti s vyšetřováními, která sahají až do roku 2016. Proces, který začal v roce 2020, zahrnuje tři hlavní kauzy, známé jako Případ 1000, Případ 2000 a Případ 4000.
V Případu 1000 měl Netanjahu údajně přijmout dary v hodnotě zhruba 200 tisíc amerických dolarů, včetně doutníků a šampaňského, od hollywoodského producenta Arnon Milčana a australského miliardáře Jamese Packera. Případ 2000 se týká údajných schůzek, které Netanjahu absolvoval s Arnonem Mozesem, vydavatelem vlivného deníku Yediot Ahronot. Státní zástupci tvrdí, že Mozes nabízel Netanjahuovi příznivé mediální pokrytí výměnou za omezení, která by byla uvalena na jeden z jeho konkurenčních deníků. Poslední, Případ 4000, souvisí s komunikačním konglomerátem Bezeq. Generální prokurátor tvrdí, že šlo o reciproční dohodu, kdy měl být Netanjahu pozitivně prezentován na online platformě výměnou za jeho podporu regulačních změn, které by byly přínosné pro kontrolního akcionáře Bezequ.
Netanjahu důsledně popírá jakékoli pochybení v těchto případech, tvrdí, že je obětí „honu na čarodějnice“, a obvinění označil za „vykonstruované a směšné“. Již dříve uvedl, že tato vyšetřování se „zrodila v hříchu“, jelikož žádný trestný čin nebyl spáchán. Odborníci nicméně upozorňují, že milost může být udělena až po odsouzení za spáchaný trestný čin. Netanjahu však nenabízí žádné přiznání odpovědnosti ani viny; pouze žádá o milost, aby se mohl věnovat své práci.
Od zahájení procesu v roce 2020 svědčila řada osob, včetně bývalých Netanjahuových poradců, kteří uzavřeli dohody o vině a trestu a stali se státními svědky. Navzdory usvědčujícím důkazům je Netanjahu velmi obratný v politickém využívání jiných témat, zejména války v Gaze, aby proces odložil nebo přerušil. Po útocích Hamásu v říjnu 2023 byl počet soudních dnů omezen z bezpečnostních důvodů a Netanjahu údajně často žádal o zrušení slyšení s odkazem na své řešení válečného konfliktu.
Netanjahuovi stoupenci s jeho žádostí o milost zřejmě problém nemají, ale celá věc vrhá světlo na širší otázky týkající se nezávislosti izraelského právního systému. Začátkem roku 2023 jeho vláda navrhla plány na reformu soudnictví, kterou kritici vnímali jako útok na Nejvyšší soud a systém brzd a protivah. Přestože se Netanjahu na tomto úsilí kvůli konfliktu zájmů nepodílel, ostatní ministři jeho kabinetu ho prosazovali, což vyvolalo masivní protesty.
Žádost o milost je nyní součástí tohoto širšího příběhu, ačkoli tyto dvě záležitosti nejsou formálně propojeny. Netanjahuovi odpůrci to vnímají jako další důkaz jeho zásadně odlišného pojetí právního státu.
Celý tento manévr je o osobním a politickém přežití Netanjahua. Byl znovu zvolen lídrem strany Likud a deklaroval záměr kandidovat na premiéra v příštím roce s očekáváním vítězství. Izraelský Základní zákon naznačuje, že Netanjahu by nemohl kandidovat, pokud by byl odsouzen za závažný trestný čin, ačkoli není jasné, zda by mu v tuto chvíli byla kandidatura zablokována.
V souvislosti s nadcházejícími volbami se objevují zprávy, že Netanjahu chce posunout volby z listopadu na červen v naději, že do té doby zajistí dohody o normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií a Indonésií. To by odpovídalo jeho snaze využít zahraniční politické úspěchy k vyvážení domácích problémů. Milost je momentálně pravděpodobně jediná možnost, jak se případu zbavit, jelikož proces trvá dlouho a soud bude muset dříve či později rozhodnout.
Snaha Donalda Trumpa získat Grónsko pod americkou kontrolu naráží na zásadní překážku: samotné Američany. Podle nových průzkumů veřejného mínění většina obyvatel Spojených států o ovládnutí největšího ostrova světa nestojí. To však prezidenta nijak nebrzdí v jeho odhodlání přepsat mapu Arktidy. Trump je podle magazínu Time pevně přesvědčen, že díky svému „obchodnímu instinktu“ dokáže národ i spojence nakonec přesvědčit, že nákup Grónska je pro bezpečnost USA nevyhnutelný.
Donald Trump má jako bývalý realitní magnát cit pro lukrativní nemovitosti, ale v případě Grónska jde o mnohem víc než jen o obchod. Podle analýzy zveřejněné na Fox News prezident velmi dobře chápe, že tento arktický ostrov je naprosto klíčový pro národní bezpečnost USA a vybudování takzvaného „Zlatého dómu“ – ambiciózního protiraketového štítu. Trump svými prohlášeními na síti Truth Social cíleně vyvíjí tlak na Dánsko i celé NATO, aby je přiměl k rychlejší a efektivnější akci proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny.
Vztahy mezi Spojenými státy a jejich evropskými partnery procházejí v oblasti Arktidy zatěžkávací zkouškou. Zatímco Washington znepokojeně sleduje rostoucí vliv Ruska a Číny na dálném severu, způsob, jakým prezident Donald Trump o ochraně regionu mluví, vyvolává v Evropě spíše napětí než pocit bezpečí. Podle analýzy ukrajinského stratéga Pavla Žovnirenka může jakýkoli náznak rozkolu mezi spojenci Moskva okamžitě a nemilosrdně využít ve svůj prospěch.
Současná vlna nepokojů v Íránu, která zemi svírá od konce prosince, představuje podle odborníků bezprecedentní hrozbu pro stabilitu teokratického režimu. Politolog Francesco Cavatorta z Université Laval upozorňuje, že situace je vysoce výbušná a liší se od předchozích revolt z let 2019 či 2022 především svým sociálním složením. Do ulic nyní vyrážejí i dříve privilegované vrstvy, jako je obchodní buržoazie a odborníci, které k zoufalému kroku dohnala drastická devalvace měny a nekontrolovaná inflace.
V hlubokém sněhu norských hor, kde teploty klesají pod minus 20 stupňů Celsia, podstupují elitní britští námořní pěšáci jeden z nejtvrdších vojenských výcviků na světě. Základna Camp Viking v severonorském Skjoldu se stala centrem britských operací v Arktidě, kde se vojáci připravují na možný střet s Ruskem. Jejich trénink vrcholí drastickou zkouškou – skokem do vysekané díry v ledu, po kterém následuje rituální přípitek rumem na zdraví krále Karla III.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ohradil proti tvrzení Donalda Trumpa, že Kyjev brzdí ukončení válečného konfliktu. Ve svém večerním projevu zdůraznil, že Ukrajina nikdy nebyla a nebude překážkou pro mír. Reagoval tak na slova amerického prezidenta, který na otázku, proč diplomatická jednání dosud neuspěla, odpověděl stroze jménem ukrajinského lídra. Trump navíc dodal, že zatímco Vladimir Putin je prý připraven k dohodě, Kyjev se k ní staví váhavě.
Bílý dům dal jasně najevo, že přítomnost evropských vojáků v Grónsku nijak neovlivní záměr Donalda Trumpa získat tento strategický arktický ostrov pod americkou kontrolu. Mluvčí Karoline Leavittová prohlásila, že nasazení jednotek z Evropy nemá na prezidentovo rozhodování žádný dopad a nijak nemění jeho cíl ostrov ovládnout. Podle Washingtonu jde o nutný krok k ochraně území, kterému údajně hrozí pád do rukou Ruska nebo Číny.
Íránský režim se po brutálním zásahu proti celostátním protestům, které si podle lidskoprávních organizací vyžádaly tisíce obětí, ocitl pod extrémním mezinárodním tlakem. Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) sice vlna nepokojů v posledních dnech mírně opadla, ale situace zůstává výbušná. Masivní nasazení bezpečnostních složek je pro Teherán dlouhodobě neudržitelné, a jakmile se vojáci stáhnou z ulic, hrozí okamžité obnovení demonstrací.
Diplomatické napětí mezi Kodaní a Washingtonem ohledně budoucnosti Grónska nabírá na obrátkách. Po středečním setkání dánských a grónských ministrů s americkým viceprezidentem JD Vancem a ministrem zahraničí Marcem Rubiem byla ohlášena vznikající pracovní skupina. Zatímco evropská strana ji vnímá jako platformu pro řešení „zásadních neshod“, Bílý dům interpretuje její účel zcela odlišně.
Spekulace o vážném zdravotním stavu čečenského vůdce Ramzana Kadyrova opět nabývají na síle. Podle nejnovějších zpráv ukrajinské rozvědky trpí devětačtyřicetiletý „silák z Grozného“ selháním ledvin a je odkázán na dialýzu. Ačkoliv byl Kadyrov v minulosti prohlášen za mrtvého či umírajícího již několikrát, současná vlna informací přichází v kritickém momentu, kdy ruská invaze na Ukrajinu vstupuje do svého pátého roku a Kreml si nemůže dovolit nestabilitu na svém neklidném jihu.
Evropská unie zvažuje zásadní reformu procesu rozšiřování, která by umožnila novým členům vstoupit do bloku dříve, ovšem za cenu dočasného omezení jejich hlasovacích práv. Tento návrh na vytvoření „dvourychlostní EU“ vyvolal mezi kandidátskými zeměmi vlnu rozporuplných reakcí a rozdělil je na dva tábory. Zatímco některé země jsou ochotny se vlivu vzdát výměnou za ekonomické výhody, jiné trvají na plnohodnotném partnerství.
Kanadský premiér Mark Carney během své historické návštěvy Pekingu oznámil navázání „nového strategického partnerství“ s Čínou. Při pátečním setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem v Velké síni lidu zdůraznil, že obě země musí reagovat na „novou globální realitu“. Jde o první cestu kanadského lídra do Číny po osmi letech, která signalizuje zásadní obrat v zahraniční politice Ottawy.