V pátek 13. června 2025 provedl Izrael rozsáhlý letecký útok na Írán bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, čímž odstartoval prudkou eskalaci konfliktu mezi oběma státy. Reakce Teheránu přišla okamžitě a během několika dnů si vzájemné útoky vyžádaly více než 200 mrtvých na íránské straně a 14 obětí na straně izraelské. Události posledních dní však mají hlubší dopad, než by se mohlo zdát – možná totiž znamenají konec mezinárodního právního řádu, jak jsme ho znali od roku 1945.
Podle Briana Brivatiho, profesora soudobých dějin a lidských práv na Kingston University, čelíme zásadnímu přelomu v dějinách globální politiky. Instituce jako OSN, Mezinárodní trestní soud (ICC) či Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) se ocitají na okraji zájmu a ztrácejí autoritu. Jejich bezmocnost je stále patrnější s tím, jak Izrael bezprecedentním způsobem porušuje mezinárodní normy, zatímco druhá vláda Donalda Trumpa aktivně oslabuje samotné instituce, které měly právo vynucovat.
Zatímco Rusko a Čína využívají příležitosti k opuštění západního „pravidly řízeného“ systému, Izrael svou politikou nastoluje nový precedens – moc bez odpovědnosti. Tato kombinace – stát jednající s naprostou beztrestností a supervelmoc, která záměrně podkopává globální právní rámec – představuje bod zlomu, píše The Conversation.
Izraelská vláda kromě bombardování íránského jaderného programu zintenzivňuje ofenzivu v Gaze a připravuje se na možnou trvalou okupaci tohoto území. Zároveň pokračuje v anexi Západního břehu, kde v květnu oznámila vznik 22 nových osad, včetně legalizace těch, které byly dosud neautorizované. Přibývají i legislativní kroky, které mají potlačit nezávislost justice a ztížit činnost zahraničních nevládních organizací.
Tvrdé křídlo izraelské vlády vedené Benjaminem Netanjahuem zároveň hrozí rozpadem koalice, pokud by premiér ustoupil mezinárodnímu tlaku. To jen podtrhuje vnitropolitickou dynamiku, jež posiluje jednostranné kroky Izraele.
Mezinárodní soudní dvůr se snažil reagovat – v lednu 2024 konstatoval, že palestinské obyvatelstvo v Gaze je ohroženo genocidou, a nařídil Izraeli přijetí provizorních opatření. V květnu 2024 přikázal ukončení ofenzivy v Rafahu a zajištění humanitárního přístupu. V červenci pak vydal historické stanovisko označující izraelskou okupaci palestinských území za nezákonnou.
ICC dokonce vydal zatykače na premiéra Netanjahua, bývalého ministra obrany Yoava Gallanta a představitele Hamásu. Tyto kroky však selhaly. Izrael přistoupil k příměří v Gaze v lednu 2025 pouze pod tlakem Spojených států – a i ten byl dočasný.
Trumpova administrativa přitom nehraje roli zprostředkovatele. Naopak – prezident USA v lednu vydal dekret, jímž uvalil sankce na ICC kvůli „nelegitimním krokům“ vůči USA a Izraeli. Krátce poté USA opustily Radu OSN pro lidská práva a obnovily zákaz financování agentury UNRWA. V únoru pak Trump nařídil ministerstvu zahraničí zadržet část příspěvků do rozpočtu OSN a spustil revizi amerického zapojení do všech mezinárodních organizací.
V květnu Spojené státy a Izrael zavedly nový mechanismus poskytování pomoci Gaze – formou soukromých bezpečnostních firem operujících v „bezpečných zónách“, schválených Izraelem. Přístup k pomoci je však podmíněn přesunem obyvatelstva, což odporuje humanitárním principům nestrannosti a neutrality.
V důsledku toho dochází k paradoxní situaci: zakládající člen OSN nyní záměrně oslabuje tuto instituci zevnitř, blokuje její kroky vetem v Radě bezpečnosti a současně ji finančně vysouší. Poslední příklad: 4. června USA vetovaly rezoluci požadující příměří v Gaze.
Dopady tohoto zvratu v globálním pořádku se již projevují i jinde. Rusko pokračuje ve válce na Ukrajině navzdory rozhodnutí ICJ a množství důkazů o válečných zločinech – Moskva ví, že nástroje vymáhání práva jsou slabé a že „Trumpovský“ přístup k diplomacii jí nabízí alternativní cesty.
Čína mezitím stupňuje tlak na Tchaj-wan pomocí tzv. šedých zón – taktik na hraně války, jako jsou kybernetické útoky či dezinformační kampaně – a rovněž se nenechává odradit právními závazky.
Dnešní situace tak ukazuje, že politika síly znovu přebírá hlavní slovo. Izraelské akce v Gaze i útoky na Írán nejsou výjimkou, ale zrychlením procesu, který podkopává poválečný řád. Jsou výstrahou, že právo přestalo omezovat moc, instituce lze obejít a humanitární principy se mohou stát nástrojem politické manipulace. Rok 2025 se tak stává zlomovým bodem pro světový řád, který vznikl po roce 1945 – a jeho budoucnost je nejistější než kdy dřív.
Elon Musk opět rozvířil politické vody ve Washingtonu, když označil jednoho z nejbližších poradců prezidenta Donalda Trumpa za „hada“. Na sociální síti X zaútočil na Sergia Gora, šéfa personálního úřadu Bílého domu, který podle Muska sehrál klíčovou roli při ukončení jejich dříve těsné spolupráce.
Navzdory zpřísněným opatřením francouzské policie si pašeráci migrantů nacházejí nové způsoby, jak dostat uprchlíky přes Lamanšský průliv do Velké Británie. Podle webu Express přicházejí s jednoduchými, ale účinnými triky, které mají obejít posílené kontroly i techniku, kterou na plážích nasadily britské a francouzské úřady.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dnes během návštěvy nemocnice Soroka v Beer Ševě, která byla nedávno zasažena raketovým útokem z Íránu, otevřeně promluvil o možnosti změny režimu v Teheránu. Ačkoliv trval na tom, že cílem izraelských útoků není svržení íránského vedení, přiznal, že bombardovací kampaň by mohla vytvořit podmínky pro povstání obyvatel proti režimu ajatolláhů.
Evropské země na východním okraji NATO čelí novému a znepokojivému trendu – plánování zdravotní péče ve válečných podmínkách už není jen hypotetickým scénářem. Od zásobování traumatologickými sadami určenými pro hromadné oběti, přes výzbroj záchranářů těžkou balistickou ochranou až po přesuny operačních sálů do podzemí – přípravy na možný konflikt nabývají konkrétních podob. Válka už není vzdálenou hrozbou, ale realitou, na kterou se musí země připravit.
Protesty, které se v USA konaly minulý víkend, by podle odhadů mohly být jednou z největších jednodenních demonstrací v historii Spojených států. Datový novinář G Elliott Morris, který provozuje analytický Substack Strength in Numbers, odhaduje účast mezi čtyřmi až šesti miliony lidí, což představuje zhruba 1,2 až 1,8 procenta americké populace. Tento počet by tak mohl překonat rekord z roku 2017, kdy během Women’s March proti misogynní rétorice Donalda Trumpa vyšlo do ulic mezi 3,3 a 5,6 milionu lidí.
Svět má podle nejnovějších závěrů více než 60 předních klimatologů pouhé tři roky na to, aby zabránil překročení symbolické hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia nad úrovní z konce 19. století. Toto varování zaznělo v nejaktuálnějším hodnocení stavu globálního oteplování, které připomíná, že dosavadní opatření a emise stále směřují opačným směrem.
Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek oznámil, že je připraven se setkat se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, ale až v „závěrečné fázi“ jednání. Podle jeho slov by mělo jít o fázi, kdy už nebude docházet k nekonečnému rozdělování záležitostí, ale kdy se konečně ukončí celý konflikt. Přesto však jeho vyjádření nebyla zdaleka usmiřující a nenabízí mnoho nadějí na rychlé diplomatické řešení.
Mezi nejničivější zbraně, které má Spojené státy americké letectvo ve svém arzenálu, patří těžká průrazná bomba GBU-57 Massive Ordnance Penetrator (MOP). Tato zbraň, která je schopna prorazit masivní betonové i skalní kryty, je považována za klíčový nástroj pro případný útok na hluboce ukryté jaderné zařízení. Právě proto vyvolává v Íránu mimořádné obavy – Teherán se již řadu let snaží ukrýt své jaderné aktivity hluboko pod zemí, a GBU-57 je jednou z mála zbraní, která je schopna takové cíle efektivně zasáhnout.
Blízký východ je region plný historických pokladů a kulturního dědictví, ale také místem častých geopolitických konfliktů. V současnosti je svět svědkem dramatické eskalace napětí mezi Izraelem a Íránem, která znepokojuje nejen politické lídry, ale i globální letecký průmysl. Právě přes tuto oblast totiž vede klíčová letecká trasa spojující Evropu, Asii a Afriku. Vzhledem k tomu, že region je domovem významných aerolinek jako Emirates, Qatar Airways a Etihad Airways, otázka bezpečnosti cestujících se stává zásadní.
Rusko pozorně sleduje eskalující konflikt mezi Izraelem a Íránem, v němž může paradoxně posílit svůj vliv. Kreml má tendenci těžit z krizí v energeticky bohatém regionu Blízkého východu. Írán je pro Moskvu klíčovým partnerem – jak ekonomicky, tak vojensky, a jeho případné oslabení by znamenalo ztrátu další opory. Rusko se však snaží zachovat si manévrovací prostor a nabízí zprostředkování. Paradoxně tak může posílit svou roli na světové scéně.
Nejbohatší a nejrozvinutější státy světa, sdružené ve skupině G20, mají na svém kontě nejen největší spotřebu energie, ale i největší odpovědnost za historické emise oxidu uhličitého. Právě tyto státy ale mají podle nejnovější studie odborníků ze Sydneyské technologické univerzity, kterou vedli profesoři Sven Teske a Saori Miyake, i největší potenciál k výrobě čisté energie z obnovitelných zdrojů. Teoreticky by podle vědců mohly produkovat tolik energie, že by pokryly veškeré světové potřeby. K tomu je ale potřeba splnit několik klíčových podmínek.
Rozpoutání války s Íránem by Spojené státy nejen uvrhlo do dalšího vleklého konfliktu na Blízkém východě, ale zároveň by zásadně narušilo jejich schopnost čelit rostoucímu vlivu Číny v indo-pacifickém regionu. Jak upozorňuje analytik Adam Gallagher, každý vojenský prostředek přesunutý na Blízký východ je zároveň prostředkem, který chybí k odstrašení Číny v její domovské sféře vlivu.