Putin si Trumpa namazal na chleba. Neúčast na jednání v Turecku byla jen zkouška

Putinovo odmítnutí osobně se účastnit mírových rozhovorů, které sám inicioval jako alternativu k navrhovanému 30dennímu příměří, vyvolalo pochyby o jeho skutečných úmyslech. Ačkoliv se zpočátku zdálo, že Moskva konečně míří k deeskalaci, nakonec je situace jiná – mírové rozhovory zvenčí působí jako fraška. Putin tímto krokem nejen ignoruje varování evropských lídrů, ale i opakovaná ultimáta ze strany Trumpovy administrativy.

Trump během své kampaně tvrdil, že jedině on má autoritu a schopnosti k tomu, aby Putina zkrotil. Po svém nástupu do funkce skutečně několikrát pohrozil sankcemi – poprvé dva dny po inauguraci, následně pak v březnu a opět v květnu. Ani jeden z těchto výhrůžek však nebyl následován konkrétními kroky. Putin pokaždé Trumpovy hrozby jednoduše ignoroval.

Tato pasivita vedla prezidenta Trumpa k tomu, že nyní tvrdí, že mírové rozhovory budou smysluplné pouze tehdy, pokud se s Putinem sejde osobně. Sám se ale rozhodl zůstat stranou – ačkoliv byl jen několik hodin letu od Istanbulu, věnoval se v Perském zálivu uzavírání miliardových obchodů. Minulý čtvrtek Trump dokonce prohlásil, že se jednání zúčastní jen „pokud se něco stane“.

Celá situace byla provázena chaosem a nejasnostmi. Americký vyslanec Keith Kellogg tvrdí, že pokud by Putin přijel, přijel by i Trump. Naopak Trump říká, že Putin nepřijel právě proto, že tam není on. Z této přestřelky bylo zřejmé, že neexistuje žádný pevný plán, a ani ze strany Spojených států není vidět skutečná vůle posunout jednání vpřed.

Evropští lídři přitom dali jasně najevo, že pokud Putin na jednání nepřijde a nedojde k příměří, čekají Rusko další sankce. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přicestoval do Ankary s předstihem, aby tak Putina vyprovokoval k účasti – marně. Namísto toho Kreml vyslal pouze Vladimira Medinského, bývalého ministra kultury, kterého Zelenskyj výsměšně označil za „divadelní rekvizitu“.

Zelenskyj sám prohlásil, že se jednání zúčastní pouze tehdy, pokud přijede i Putin – jeho nepřítomnost proto chápe jako akt pohrdání. Ukrajinskou delegaci proto vedl ministr obrany Rustem Umerov, jenž má takřka nemožný úkol – snažit se za daných okolností vyjednat první kroky k deeskalaci.

V této frašce se paradoxně stává jediným vítězem Turecko. Ankara si díky své neutralitě a vztahům s oběma stranami upevňuje svou pozici mezinárodního zprostředkovatele. Zatímco Putin si udržuje své obvyklé pokerové chování, Turecko získává důležité body na poli mezinárodní diplomacie.

Zatímco USA vysílají signály bez konkrétních činů a Trump nadále tvrdí, že mír je možný jen přes jeho osobní setkání s Putinem, samotná neschopnost dostat ruského prezidenta k jednacímu stolu ukazuje limity jeho vlivu. Trump, který se pasuje do role jediného světového vůdce schopného Putina zkrotit, tak v očích světa selhává – a to přímo na poli, které si sám zvolil jako svou prioritu.

S rostoucí skepsí se tak nabízí otázka: jestliže Trump nedokáže přimět Putina k účasti na jednání, jak může někdo věřit, že ho přesvědčí k zastavení války? A pokud ani 30denní příměří není schůdné, jaká je šance na dosažení širší mírové dohody?