Rozhodnutí Moskvy oficiálně uznat vládu Talibanu v Afghánistánu, oznámené počátkem července, nepřišlo náhodou. Nešlo o ideologické gesto, ale o promyšlený geopolitický tah, jehož cílem je posílit ruský vliv ve střední a jižní Asii, oslabit postavení Západu a přispět ke stabilizaci regionu ohrožovaného extremismem, míní expert na zahraniční politiku Eldar Mamedov.
Po stažení amerických jednotek z Afghánistánu v roce 2021 začalo Rusko hledat příležitost, jak se v této oblasti prosadit. Už v roce 2016 navázala Moskva s Talibanem první kontakty. Letos v dubnu Rusko zrušilo jeho označení za teroristickou organizaci, čímž otevřelo cestu k diplomatickému uznání. Nyní tak nad afghánskou ambasádou v Moskvě vlaje černo-bílá vlajka Islámského emirátu.
Uznání Talibanu jako legitimní vlády Afghánistánu posouvá dosavadní neformální kontakty na oficiální úroveň a přináší řadu strategických výhod. Hlavním motivem je bezpečnost. Taliban na rozdíl od ISIS nebo Al-Káidy nikdy neútočil na ruské zájmy, a tak ho Moskva vnímá jako možného partnera. Obavy však přetrvávají – především ze šíření radikalismu do bývalých sovětských republik, jako je Tádžikistán a Uzbekistán, kde působí odnož ISIS známá jako Islámský stát provincie Chorásán (ISIS-K).
Tato hrozba se netýká jen Střední Asie. ISIS-K má podle ruských úřadů stále větší vliv mezi pracovníky z regionu, kteří dnes tvoří významnou část migrantů v Rusku. Jen Tádžiků je v zemi asi 1,3 milionu a někteří z nich podle vyšetřovatelů stáli za teroristickým útokem na moskevskou koncertní síň Crocus City Hall v roce 2024.
Taliban vnímá ISIS-K jako vážného soupeře ohrožujícího jeho vládu a snaží se mu bránit v získání územní kontroly – což se částečně daří. Přesto zůstává hrozba velká, protože ISIS-K se mění v globální teroristickou síť, jak ukázaly útoky nejen v Moskvě, ale i íránském Kermánu.
Taliban, který usiluje o mezinárodní uznání, by mohl být ochoten spolupracovat na protiteroristických opatřeních. Formální diplomatické vztahy by tak mohly přinést i koordinaci v oblasti bezpečnosti. Rusko v této souvislosti uvažuje o širších regionálních iniciativách, kde by Afghánistán hrál klíčovou roli. I když většina středoasijských zemí Taliban formálně neuznala, s výjimkou Tádžikistánu většina z nich s Kábulem prakticky spolupracuje.
Vedle bezpečnosti hraje roli i ekonomika. Afghánistán leží na křižovatce obchodních cest mezi Střední a Jižní Asií. Rusko spolu s Čínou vidí příležitosti v dopravní infrastruktuře, energetice, zemědělství, těžbě i logistice – například v železnicích spojujících Rusko s Pákistánem a Indickým oceánem přes Afghánistán. Moskva doufá, že díky včasnému uznání získá konkurenční výhodu, pokud Taliban zajistí dostatečnou bezpečnost.
Kritici na Západě vnímají krok Ruska jako cynickou snahu upevnit autoritářský blok a ignorovat lidská práva, zejména postavení žen. Z ruského pohledu však jde o realistickou zahraniční politiku, nikoli o podporu ideologie. Uznání Talibanu je způsobem, jak ukázat, že svět nemusí být závislý na americkém vedení a že existují alternativní mezinárodní rámce. Pro Rusko je to další krok ke světu, kde bude mít větší slovo a Západ menší vliv.
Moskva tento přístup staví do kontrastu s postojem Západu vůči Sýrii, kde se podle ní rychle normalizovaly vztahy s režimem vedeným bývalým velitelem Al-Káidy Ahmadem al-Šaráem. Ten se setkal i s prezidenty Trumpem a Macronem, ačkoliv jeho režim čelí vážným obviněním z násilí vůči menšinám. Taliban, přestože je znám tvrdým přístupem vůči ženám, podle Moskvy aspoň obnovil základní pořádek.
Tento dvojí metr Západu posiluje obraz Ruska jako pragmatického hráče, který jedná na základě faktů, nikoli pokryteckých principů. Přesto ale vztahy s Talibanem nesou i rizika. Hnutí je nacionalistické, vychází z paštúnské identity a odmítá se komukoliv podřizovat. Rusko tak bude jen jedním z více partnerů – vedle Číny, Íránu, států Perského zálivu a případně i USA či EU, pokud by se vztahy zlepšily.
Z ruského pohledu ale převládají výhody. Uzavřením této diplomatické dohody získává Moskva silnější postavení ve střední a jižní Asii, zpochybňuje monopol Západu na legitimitu a upevňuje svou roli jako mocnost, která vyplnila prostor po odchodu USA.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.
Administrativa Donalda Trumpa oznámila úspěšné zajištění a odvoz zásob vysoce obohaceného uranu, ovšem nikoliv z Íránu, jak se původně očekávalo, nýbrž z Venezuely. Americké ministerstvo energetiky v pátek uvedlo, že díky „rozhodnému vedení prezidenta Trumpa“ bylo z výzkumného reaktoru nedaleko Caracasu odstraněno 13,5 kilogramu této nebezpečné látky.
Evakuace výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě se rozšířila nebezpečná nákaza hantavirem, čelí dramatickému závodu s časem. Úřady na Kanárských ostrovech v pátek varovaly, že celá operace musí proběhnout během extrémně krátkého okna v neděli dopoledne. Pokud se nepodaří cestující evakuovat do 24 hodin od připlutí plavidla k Tenerife, hrozí kvůli zhoršujícímu se počasí průtahy v řádu dnů až týdnů.
Britská politická scéna prochází zásadním posunem, který zcela překresluje mapu moci ve Spojeném království. Podle aktuálních prognóz stanice BBC i výsledků z jednotlivých regionů utrpěla Labouristická strana ve volbách do místních samospráv drtivou porážku, zatímco nacionalistické síly ve Walesu a Skotsku, spolu s hnutím Reform UK v Anglii, slaví historické úspěchy.
Světová zdravotnická organizace (WHO) a národní zdravotní úřady pozorně sledují výskyt hantaviru na výletní lodi MV Hondius, která před měsícem vyplula z Argentiny. Situace si dosud vyžádala tři oběti a čtyři další osoby musely být ze lodi evakuovány k hospitalizaci. Navzdory tragickým úmrtím však odborníci uklidňují veřejnost, že riziko plošného šíření zůstává velmi nízké.
Zatímco domácnosti po celém světě pociťují drtivé dopady konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem, skupina nadnárodních korporací hlásí rekordní zisky. Nejistota na trzích a efektivní uzavření Hormuzského průlivu sice zvyšují životní náklady běžných rodin, pro určité sektory však válečný stav představuje nevídanou obchodní příležitost.
Zatímco na Ukrajině zuří válka, jedna z nejdůležitějších bitev o národní identitu a budoucí vliv se odehrává v mrazivé pustině Antarktidy. Výzkumná stanice Vernadskyj, zářící svou mátově zelenou barvou na pozadí ledovců, se stala nepravděpodobným pilířem ukrajinské státnosti. Tým čtrnácti vědců zde udržuje ukrajinskou vlajku navzdory tisícům kilometrů, které je dělí od domova pod palbou.
Snaha prezidenta Donalda Trumpa o zavedení plošných desetiprocentních cel narazila u federálního soudu. Senát amerického soudu pro mezinárodní obchod ve čtvrtek rozhodl, že tato cla jsou nezákonná, což představuje již druhý zásadní úder pro prezidentovu stěžejní hospodářskou politiku v tomto roce.
Světové zdravotnické úřady zahájily rozsáhlou operaci s cílem vypátrat desítky cestujících, kteří opustili výletní loď MV Hondius ještě předtím, než byla potvrzena smrtící nákaza hantavirem. Ukázalo se, že 24. dubna, po prvním úmrtí na palubě, vystoupilo na britském území Svatá Helena nejméně 29 pasažérů dvanácti různých národností. V té době však byly zdravotní komplikace mylně připisovány přirozeným příčinám.
Americký prezident Donald Trump čelí rostoucí kritice za to, že se mu v konfliktu s Íránem nedaří dosahovat cílů, které si na začátku války předsevzal. Navzdory čtvrteční přestřelce v Hormuzském průlivu sice prezident nadále mluví o trvajícím příměří a blízké dohodě, analytici pro CNN však upozorňují, že jeho současné požadavky jsou jen zlomkem toho, co prosazoval před dvěma měsíci. Trumpova snaha o rychlé ukončení bojů je podle odborníků motivována především propadem jeho volebních preferencí na historická minima.
Prezident Donald Trump se v pátém měsíci roku 2026 nachází v pozici historicky nejméně populární hlavy státu, a to i ve srovnání s krizovými momenty svého prvního funkčního období. Podle aktuálního průměru průzkumů CNN (Poll of Polls) klesla jeho podpora na pouhých 35 %. Tímto výsledkem se Trump dostává do nelichotivé společnosti George W. Bushe, který byl dosud jediným prezidentem od dob Jimmyho Cartera, jenž se dlouhodobě pohyboval v takto nízkých číslech.
Poslední hodiny zbývají do druhého z dvojice květnových prodloužených víkendů. Zítra někde maximální teploty jen sotva překročí 10 stupňů, ale dobrou zprávou je, že se očekává postupné oteplování. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).