Generace teenagerů, která se narodila s chytrým telefonem v ruce, často odmítá přijímat hovory. To může být pro rodiče frustrující, absurdní, nebo dokonce alarmující. Neochota „zvednout telefon“ však není jen generační rys. Naznačuje hlubší proměnu v komunikačních praktikách, sociálních normách a digitální etiketě. Za stereotypem „nedostupného“ teenagera se skrývá mnohem víc, co stojí za to rozluštit.
„Nikdy nezvedám hovory, pokud to není máma, nebo něco naléhavého, jako překvapivý test ve škole nebo kamarád, co z něčeho šílí,“ říká pro The Converstaion patnáctiletá Léa. Toto zdánlivě triviální tvrzení poukazuje na hlubší změnu v komunikaci.
Pro teenagery totiž hlasové hovory již nejsou výchozím způsobem komunikace, nýbrž se stávají výjimkou, která se používá ve velmi specifických situacích, jako je stav nouze, okamžiky úzkosti, nebo když je potřeba okamžitá útěcha.
Ve všech ostatních případech dávají teenageři přednost psané komunikaci. Důvodem není lenost, ale fakt, že psaná komunikace, tedy textové zprávy, hlasové poznámky nebo přímé zprávy na Snapchatu a Instagramu, nabízí jiný vztah k času, emocím a sebekontrole.
Zvednout telefon znamená být k dispozici tady a teď, bez ochranné sítě a bez prodlevy. Pro mnoho teenagerů je tato bezprostřednost stresující, je to ztráta kontroly. Není totiž čas přemýšlet o tom, co chcete říct. Můžete se zadrhnout, říct příliš mnoho, nebo se špatně vyjádřit.
Psaná komunikace naopak umožňuje větší kontrolu. Dává možnost psát, mazat, přepisovat, odkládat odpověď a věci si ujasňovat. Snadnější je komunikovat efektivně, když můžete mlčet. Touha po kontrole nad časem, slovy a emocemi není jen rozmar teenagerů. Je odrazem širšího způsobu, jakým se orientují v sociálních vztazích prostřednictvím obrazovek. Dává jim možnost si vybrat, kdy, jak a jak intenzivně se spojit. V tomto kontextu se telefony stávají flexibilním rozhraním, které spojuje, ale zároveň i chrání.
Nezvednout telefon už není považováno za neslušné, ale spíše za vědomou volbu. Je to úmyslný způsob, jak nastavit hranice v hyperpropojeném světě, kde se od každého očekává, že bude dostupný kdykoli a na všech platformách.
Pro mnoho teenagerů je nebrání telefonu součástí promyšlené strategie, jak se odpojit, což vnímají jako právo, které je třeba bránit. Podle sedmnáctileté Elsy si občas schválně nechává telefon v tichém režimu, aby měla klid.
Tato strategie svědčí o touze získat zpět kontrolu nad svým časem a pozorností. Zatímco předchozí generace mohly vnímat telefon jako příslib spojení a blízkosti, dnešní teenageři ho občas vnímají jako zdroj nátlaku.
V tomto novém způsobu nakládání s dostupností je mlčení formou komunikace. Neznamená nutně odmítnutí, ale zdá se, že jde o tichou normu, kdy se dostupnost už nepovažuje za samozřejmou. Je třeba si ji vyžádat, vyjednat a vytvořit.
Jak vysvětluje šestnáctiletý Lucas: „Moji přátelé vědí, že nebudu hned odpovídat. Nejdřív pošlou zprávu, jestli se chci bavit. Pokud ne, tak na to kašlou.“ Tento rituál poukazuje na změnu v chování. Zavolat někomu zčistajasna může působit jako porušení digitální etikety.
Naopak počkat na správný okamžik a nejdřív se zeptat, zda můžete zavolat, je znakem úcty. Telefon tak již není jen nástrojem komunikace, ale stává se prostorem pro budování vztahů, kde je mlčení vnímáno jako nezbytný nádech a jako právo na soukromí.
Mnozí dospělí považují absenci hlasové odpovědi za urážku a porušení základních komunikačních pravidel. Z pohledu teenagera však nezvednout telefon neznamená odmítnutí. Pouze to ukazuje na to, že se objevují nové nepsané kodexy chování, které nově definují digitální slušnost.
Zatímco telefonní hovor byl kdysi považován za projev péče, nyní ho někteří mohou vnímat jako dotěrný. Naproti tomu reakce prostřednictvím zprávy nabízí strukturu, čas na rozmyšlenou, a možnost vyjádřit se jasněji. Zároveň nabízí možnost odložit konverzaci bez toho, aby to vyvolalo otevřený konflikt.
Není to tak, že by teenagerům chyběla empatie. Pouze ji vyjadřují jinak, a to jemnějším a asynchronním způsobem. Sdílejí spolu nevyřčené rituály, jako je posílání zpráv před zavoláním, používání emotikonů k vyjádření nálady nebo dostupnosti a implicitní pravidla o tom, kdy je vhodná doba k rozhovoru.
To, co někteří dospělí interpretují jako chlad nebo odstup, je ve skutečnosti jen jiná forma pozornosti. Pokud jsme ochotni přijmout tyto nové pohledy a diskutovat o nich bez předsudků, je možné pohlížet na tuto transformaci ne jako na rozpad sociálních vazeb, ale spíše jako na jemné přetvoření způsobu, jakým se k sobě navzájem vztahujeme.
Namísto toho, abychom mlčení telefonu považovali za krizi v komunikaci, měli bychom ho vnímat jako příležitost k přetvoření způsobu, jakým spolu mluvíme. S teenagery lze vybudovat klidnější formu komunikace, pokud dospělí uznají, že se pravidla změnila.
Klidně to může začít jednoduchou a upřímnou konverzací o preferencích, protože někteří teenageři dávají přednost textovým zprávám kvůli praktickým informacím, hlasovým zprávám kvůli sdílení emocí a volání jen v naléhavých situacích. Vyslovení těchto preferencí a návyků a dohoda na nich je již sama o sobě způsobem, jak se spojit a budovat důvěru.
Před samotným zavoláním je možné poslat rychlou zprávu s dotazem, zda má člověk čas mluvit. Tím se posuneme od logiky velení a řízení k logice sdílené dostupnosti. Stejně důležité je naučit se přijímat mlčení. Neodpovědět hned, nebo vůbec, nemusí být nutně známkou odmítnutí nebo nezájmu.
Někdy je to pouze způsob, jak si odpočinout a chránit si svůj duševní prostor. Důležité je také zamyslet se nad našimi vlastními návyky. Co kdybychom my, dospělí, objevovali nové způsoby, jak projevit zájem, které nemusí nutně zahrnovat telefonní hovor? Emodži, fotka, nebo krátká, byť opožděná zpráva, mohou být stejně smysluplné. Pozornost nemusí vždy přicházet ve formě vyzvánění.
Překlenutí generační propasti neznamená návrat k pevným linkám, ale spíše to, že se musíme naučit chápat navzájem své kódy, touhy a rutiny. Konec konců, to, co po nás teenageři chtějí, není to, abychom komunikovali méně, ale abychom komunikovali lépe.
Začal prosinec a ruku v ruce s ním i meteorologická zima. Podle meteorologů se během měsíce očekávají nejvyšší teploty kolem šesti stupňů nad nulou. O Vánocích se budou teploty držet kolem nuly. Vyplývá to z výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Může se princ Harry ještě někdy vrátit do Velké Británie? Poslední roky se to nezdálo být moc pravděpodobné, mladší ze synů krále Karla III. totiž žije s rodinou v USA. Pro tuto chvíli se na tom nic nemění, ale začíná se řešit, zda se princ nevrátí alespoň v budoucnosti.
Naděje, že Patrik Hezucký bude ještě před posledním listopadovým víkendem propuštěn do domácího léčení, pohasla. Hospitalizace pokračuje. Fanoušci stále nevědí, co přesně moderátorovi je. A pravidelné výstupy Hezuckého ve vysílání také ke zlepšení dojmu nepomáhají.
Ruský prezident Vladimir Putin v úterý, jen krátce před plánovaným setkáním s americkými vyslanci Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem v Kremlu, pronesl ostré komentáře namířené proti Evropě. Putin uvedl, že požadavky Evropy na ukončení války jsou pro Rusko „nepřijatelné“. Zároveň obvinil evropské země, že se „samy vyřadily z evropského urovnání“ a nemají „žádnou mírovou agendu“. Místo toho prý brání snahám USA o vyřešení konfliktu na Ukrajině.
Evropská unie bude v budoucnu „dvakrát přemýšlet“, než podpoří slabé dohody na klimatických summitech COP. Toto varování zaznělo od Katarzyny Wrony, polské vyjednavačky a členky delegace EU na letošní konferenci COP30 v Brazílii.
Americký ministr obrany Pete Hegseth podle své vlastní knihy řekl vojákům pod svým velením v Iráku, aby ignorovali právní rady týkající se pravidel nasazení a toho, kdy jim je povoleno zabíjet nepřátelské bojovníky. Tato anekdota se objevuje v Hegsethově knize s názvem The War on Warriors, kde ministr opakovaně kritizuje omezení kladená na „americké bojovníky“ válečným právem a Ženevskými úmluvami.
Ukrajina čelí kruté zimě a rozpočtovému deficitu ve výši 65 miliard dolarů v příštích dvou letech, odhaduje Mezinárodní měnový fond. Jelikož téměř dvě třetiny rozpočtu země jdou na válku, spoléhá se Kyjev na zahraniční pomoc, která pokrývá každodenní potřeby, jako jsou důchody a platy ve veřejném sektoru. Zatímco Evropská komise slíbila mobilizovat až 100 miliard eur v dalším rozpočtovém období, získání peněz do té doby je složité, zvláště poté, co Spojené státy po návratu prezidenta Donalda Trumpa k moci nepřidělily nové fondy pro Ukrajinu.
Americká a ukrajinská delegace si sice v neděli vyměnily vřelé diplomatické formulace během klíčového jednání na Floridě o ukončení války s Ruskem, avšak Ukrajina má hluboké obavy, že Spojené státy naslouchají především Vladimiru Putinovi. Rozhovory byly pro Kyjev nejlepší příležitostí lobbovat u zvláštního zástupce USA Steva Witkoffa před jeho plánovanou cestou do Moskvy, kde má jednat i s ruským prezidentem.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu požádal o milost v rámci svého dlouhodobého procesu kvůli korupci, čímž vyvolal poplach u svých kritiků, kteří v tom vidí snahu obejít právní stát. Netanjahu ve videozprávě uvedl, že současná „bezpečnostní a politická“ situace Izraele mu znemožňuje dostavovat se k soudu několikrát týdně. Jeho žádost o milost od izraelského prezidenta je zatím poslední zvrat v případu, který se táhne roky, a který by mohl mít významné dopady na izraelský právní systém a Netanjahuovu politickou budoucnost před nadcházejícími volbami.
Počet obětí záplav a sesuvů půdy na indonéském ostrově Sumatra vystoupal na 631, oznámila tamní katastrofická agentura. Z oblastí s vysokým rizikem byl evakuován jeden milion lidí. Silné monzunové deště a tropické cyklóny tento týden ničivě zasáhly některé části Asie, včetně Indonésie, Srí Lanky a jižního Thajska. V celém regionu si přírodní katastrofy vyžádaly více než 1 160 obětí, zničily infrastrukturu a zaplavily města.
Britská vláda ostře kritizovala průtahy v povolování vstupu humanitární pomoci do Pásma Gazy. Odsouzení přichází poté, co zásilka více než 1 100 stanů, které Spojené království do oblasti odeslalo, trvala déle než rok, než se dostala na místo. Ministryně zahraničí Yvette Cooper vyjádřila rovněž obavy, že se k obyvatelům navzdory příměří mezi Hamásem a Izraelem nedostala ani jiná pomoc financovaná Británií.
Vůdce Hongkongu prohlásil, že zajistí „spravedlnost“ v souvislosti s obrovským požárem, který minulý týden usmrtil více než sto padesát lidí. Úředníci města se zaměřují na stavební společnosti, které údajně použily nevyhovující síťovinu k obalení lešení na budovách. Počet zatčených osob v souvislosti s požárem, který se prohnal sedmi výškovými obytnými bloky a hořel téměř dva dny, se zvýšil na čtrnáct a úřady nevylučují další zatýkání.