Generace teenagerů, která se narodila s chytrým telefonem v ruce, často odmítá přijímat hovory. To může být pro rodiče frustrující, absurdní, nebo dokonce alarmující. Neochota „zvednout telefon“ však není jen generační rys. Naznačuje hlubší proměnu v komunikačních praktikách, sociálních normách a digitální etiketě. Za stereotypem „nedostupného“ teenagera se skrývá mnohem víc, co stojí za to rozluštit.
„Nikdy nezvedám hovory, pokud to není máma, nebo něco naléhavého, jako překvapivý test ve škole nebo kamarád, co z něčeho šílí,“ říká pro The Converstaion patnáctiletá Léa. Toto zdánlivě triviální tvrzení poukazuje na hlubší změnu v komunikaci.
Pro teenagery totiž hlasové hovory již nejsou výchozím způsobem komunikace, nýbrž se stávají výjimkou, která se používá ve velmi specifických situacích, jako je stav nouze, okamžiky úzkosti, nebo když je potřeba okamžitá útěcha.
Ve všech ostatních případech dávají teenageři přednost psané komunikaci. Důvodem není lenost, ale fakt, že psaná komunikace, tedy textové zprávy, hlasové poznámky nebo přímé zprávy na Snapchatu a Instagramu, nabízí jiný vztah k času, emocím a sebekontrole.
Zvednout telefon znamená být k dispozici tady a teď, bez ochranné sítě a bez prodlevy. Pro mnoho teenagerů je tato bezprostřednost stresující, je to ztráta kontroly. Není totiž čas přemýšlet o tom, co chcete říct. Můžete se zadrhnout, říct příliš mnoho, nebo se špatně vyjádřit.
Psaná komunikace naopak umožňuje větší kontrolu. Dává možnost psát, mazat, přepisovat, odkládat odpověď a věci si ujasňovat. Snadnější je komunikovat efektivně, když můžete mlčet. Touha po kontrole nad časem, slovy a emocemi není jen rozmar teenagerů. Je odrazem širšího způsobu, jakým se orientují v sociálních vztazích prostřednictvím obrazovek. Dává jim možnost si vybrat, kdy, jak a jak intenzivně se spojit. V tomto kontextu se telefony stávají flexibilním rozhraním, které spojuje, ale zároveň i chrání.
Nezvednout telefon už není považováno za neslušné, ale spíše za vědomou volbu. Je to úmyslný způsob, jak nastavit hranice v hyperpropojeném světě, kde se od každého očekává, že bude dostupný kdykoli a na všech platformách.
Pro mnoho teenagerů je nebrání telefonu součástí promyšlené strategie, jak se odpojit, což vnímají jako právo, které je třeba bránit. Podle sedmnáctileté Elsy si občas schválně nechává telefon v tichém režimu, aby měla klid.
Tato strategie svědčí o touze získat zpět kontrolu nad svým časem a pozorností. Zatímco předchozí generace mohly vnímat telefon jako příslib spojení a blízkosti, dnešní teenageři ho občas vnímají jako zdroj nátlaku.
V tomto novém způsobu nakládání s dostupností je mlčení formou komunikace. Neznamená nutně odmítnutí, ale zdá se, že jde o tichou normu, kdy se dostupnost už nepovažuje za samozřejmou. Je třeba si ji vyžádat, vyjednat a vytvořit.
Jak vysvětluje šestnáctiletý Lucas: „Moji přátelé vědí, že nebudu hned odpovídat. Nejdřív pošlou zprávu, jestli se chci bavit. Pokud ne, tak na to kašlou.“ Tento rituál poukazuje na změnu v chování. Zavolat někomu zčistajasna může působit jako porušení digitální etikety.
Naopak počkat na správný okamžik a nejdřív se zeptat, zda můžete zavolat, je znakem úcty. Telefon tak již není jen nástrojem komunikace, ale stává se prostorem pro budování vztahů, kde je mlčení vnímáno jako nezbytný nádech a jako právo na soukromí.
Mnozí dospělí považují absenci hlasové odpovědi za urážku a porušení základních komunikačních pravidel. Z pohledu teenagera však nezvednout telefon neznamená odmítnutí. Pouze to ukazuje na to, že se objevují nové nepsané kodexy chování, které nově definují digitální slušnost.
Zatímco telefonní hovor byl kdysi považován za projev péče, nyní ho někteří mohou vnímat jako dotěrný. Naproti tomu reakce prostřednictvím zprávy nabízí strukturu, čas na rozmyšlenou, a možnost vyjádřit se jasněji. Zároveň nabízí možnost odložit konverzaci bez toho, aby to vyvolalo otevřený konflikt.
Není to tak, že by teenagerům chyběla empatie. Pouze ji vyjadřují jinak, a to jemnějším a asynchronním způsobem. Sdílejí spolu nevyřčené rituály, jako je posílání zpráv před zavoláním, používání emotikonů k vyjádření nálady nebo dostupnosti a implicitní pravidla o tom, kdy je vhodná doba k rozhovoru.
To, co někteří dospělí interpretují jako chlad nebo odstup, je ve skutečnosti jen jiná forma pozornosti. Pokud jsme ochotni přijmout tyto nové pohledy a diskutovat o nich bez předsudků, je možné pohlížet na tuto transformaci ne jako na rozpad sociálních vazeb, ale spíše jako na jemné přetvoření způsobu, jakým se k sobě navzájem vztahujeme.
Namísto toho, abychom mlčení telefonu považovali za krizi v komunikaci, měli bychom ho vnímat jako příležitost k přetvoření způsobu, jakým spolu mluvíme. S teenagery lze vybudovat klidnější formu komunikace, pokud dospělí uznají, že se pravidla změnila.
Klidně to může začít jednoduchou a upřímnou konverzací o preferencích, protože někteří teenageři dávají přednost textovým zprávám kvůli praktickým informacím, hlasovým zprávám kvůli sdílení emocí a volání jen v naléhavých situacích. Vyslovení těchto preferencí a návyků a dohoda na nich je již sama o sobě způsobem, jak se spojit a budovat důvěru.
Před samotným zavoláním je možné poslat rychlou zprávu s dotazem, zda má člověk čas mluvit. Tím se posuneme od logiky velení a řízení k logice sdílené dostupnosti. Stejně důležité je naučit se přijímat mlčení. Neodpovědět hned, nebo vůbec, nemusí být nutně známkou odmítnutí nebo nezájmu.
Někdy je to pouze způsob, jak si odpočinout a chránit si svůj duševní prostor. Důležité je také zamyslet se nad našimi vlastními návyky. Co kdybychom my, dospělí, objevovali nové způsoby, jak projevit zájem, které nemusí nutně zahrnovat telefonní hovor? Emodži, fotka, nebo krátká, byť opožděná zpráva, mohou být stejně smysluplné. Pozornost nemusí vždy přicházet ve formě vyzvánění.
Překlenutí generační propasti neznamená návrat k pevným linkám, ale spíše to, že se musíme naučit chápat navzájem své kódy, touhy a rutiny. Konec konců, to, co po nás teenageři chtějí, není to, abychom komunikovali méně, ale abychom komunikovali lépe.
Bývalý princ Andrew loni přišel o několik titulů a letos z rozhodnutí krále Karla III. definitivně přijde i o střechu nad hlavou. Podle nejnovějších informací britských médií odpočítává poslední dny v jednom ze sídel britské královské rodiny. Ještě v lednu by se totiž mladší bratr panovníka měl přestěhovat do vlastního.
Agáta Hanychová a Jaromír Soukup ukončili spory ohledně péče o společnou dceru Rozárku, které se táhly poměrně dlouhou dobu. Dohodu bývalých partnerů posvětil soud, který tak nerozhodl o pomyslném vítězi ostře sledovaného souboje. Jeden vítěz by ale byl.
Česko v loňském roce zasáhly zprávy o úmrtí několika slavných osobností. V prosinci to byl Patrik Hezucký, který podlehl vážné nemoci. Fanoušci přitom až do jeho odchodu netušili, co přesně oblíbenému moderátorovi Evropy 2 je. Vdova Nikola nyní vysvětlila, proč tomu tak bylo.
Údajné tajemství Freddieho Mercuryho, že měl mít utajovanou dceru, prasklo teprve nedávno. Na začátku letošního roku ale přišla z Velké Británii smutná zpráva. Žena, která má být dcerou zpěváka, což mnozí lidé stejně zpochybňují, je po smrti. Podlehla vážné nemoci.
Snaha Donalda Trumpa získat Grónsko pod americkou kontrolu naráží na zásadní překážku: samotné Američany. Podle nových průzkumů veřejného mínění většina obyvatel Spojených států o ovládnutí největšího ostrova světa nestojí. To však prezidenta nijak nebrzdí v jeho odhodlání přepsat mapu Arktidy. Trump je podle magazínu Time pevně přesvědčen, že díky svému „obchodnímu instinktu“ dokáže národ i spojence nakonec přesvědčit, že nákup Grónska je pro bezpečnost USA nevyhnutelný.
Donald Trump má jako bývalý realitní magnát cit pro lukrativní nemovitosti, ale v případě Grónska jde o mnohem víc než jen o obchod. Podle analýzy zveřejněné na Fox News prezident velmi dobře chápe, že tento arktický ostrov je naprosto klíčový pro národní bezpečnost USA a vybudování takzvaného „Zlatého dómu“ – ambiciózního protiraketového štítu. Trump svými prohlášeními na síti Truth Social cíleně vyvíjí tlak na Dánsko i celé NATO, aby je přiměl k rychlejší a efektivnější akci proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny.
Vztahy mezi Spojenými státy a jejich evropskými partnery procházejí v oblasti Arktidy zatěžkávací zkouškou. Zatímco Washington znepokojeně sleduje rostoucí vliv Ruska a Číny na dálném severu, způsob, jakým prezident Donald Trump o ochraně regionu mluví, vyvolává v Evropě spíše napětí než pocit bezpečí. Podle analýzy ukrajinského stratéga Pavla Žovnirenka může jakýkoli náznak rozkolu mezi spojenci Moskva okamžitě a nemilosrdně využít ve svůj prospěch.
Současná vlna nepokojů v Íránu, která zemi svírá od konce prosince, představuje podle odborníků bezprecedentní hrozbu pro stabilitu teokratického režimu. Politolog Francesco Cavatorta z Université Laval upozorňuje, že situace je vysoce výbušná a liší se od předchozích revolt z let 2019 či 2022 především svým sociálním složením. Do ulic nyní vyrážejí i dříve privilegované vrstvy, jako je obchodní buržoazie a odborníci, které k zoufalému kroku dohnala drastická devalvace měny a nekontrolovaná inflace.
V hlubokém sněhu norských hor, kde teploty klesají pod minus 20 stupňů Celsia, podstupují elitní britští námořní pěšáci jeden z nejtvrdších vojenských výcviků na světě. Základna Camp Viking v severonorském Skjoldu se stala centrem britských operací v Arktidě, kde se vojáci připravují na možný střet s Ruskem. Jejich trénink vrcholí drastickou zkouškou – skokem do vysekané díry v ledu, po kterém následuje rituální přípitek rumem na zdraví krále Karla III.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ohradil proti tvrzení Donalda Trumpa, že Kyjev brzdí ukončení válečného konfliktu. Ve svém večerním projevu zdůraznil, že Ukrajina nikdy nebyla a nebude překážkou pro mír. Reagoval tak na slova amerického prezidenta, který na otázku, proč diplomatická jednání dosud neuspěla, odpověděl stroze jménem ukrajinského lídra. Trump navíc dodal, že zatímco Vladimir Putin je prý připraven k dohodě, Kyjev se k ní staví váhavě.
Bílý dům dal jasně najevo, že přítomnost evropských vojáků v Grónsku nijak neovlivní záměr Donalda Trumpa získat tento strategický arktický ostrov pod americkou kontrolu. Mluvčí Karoline Leavittová prohlásila, že nasazení jednotek z Evropy nemá na prezidentovo rozhodování žádný dopad a nijak nemění jeho cíl ostrov ovládnout. Podle Washingtonu jde o nutný krok k ochraně území, kterému údajně hrozí pád do rukou Ruska nebo Číny.
Íránský režim se po brutálním zásahu proti celostátním protestům, které si podle lidskoprávních organizací vyžádaly tisíce obětí, ocitl pod extrémním mezinárodním tlakem. Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) sice vlna nepokojů v posledních dnech mírně opadla, ale situace zůstává výbušná. Masivní nasazení bezpečnostních složek je pro Teherán dlouhodobě neudržitelné, a jakmile se vojáci stáhnou z ulic, hrozí okamžité obnovení demonstrací.