Americký prezident Donald Trump tvrdí, že osobně zastavil izraelský útok na íránská jaderná zařízení. V rozhovoru 28. května přiznal, že během telefonátu s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem zasáhl: „Ano, zasáhl jsem… Řekl jsem, že teď to není vhodné.“ Trumpova administrativa mezitím jedná s Íránem o budoucnosti jeho jaderného programu.
Proč se USA a Izrael v přístupu k Íránu rozcházejí? A jaký dopad může mít tento spor na jejich vztahy? Na otázky odpovídá profesor mezinárodní politiky Scott Lucas z University College Dublin.
USA chtějí s Íránem dohodu. Izrael ne. Proč?
Izrael dlouhodobě odmítá diplomacii vůči Teheránu, který považuje za existenční hrozbu. Tento postoj se nemění. Zatímco Trump údajně sdělil Netanjahuovi, že by raději dosáhl dohody, izraelský premiér trvá na tom, že jedinou přijatelnou variantou je úplné zničení íránského jaderného programu.
Trump však podle Lucase neusiluje o „dobrou dohodu“ v pravém slova smyslu, ale spíše o spektakulární moment, který mu umožní vystoupit v roli „dohodáře“ – bez ohledu na skutečný obsah ujednání. Podobně postupoval v prvním prezidentském období, kdy po ostrých výrocích vůči severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi najednou změnil kurz a stal se prvním prezidentem USA, který vstoupil na severokorejské území. Výsledkem byla pouze vágní deklarace bez konkrétního obsahu.
Nyní se Trump snaží o něco podobného s Íránem – ideálně by rád stál po boku prezidenta Masúda Pezeškiana či dokonce nejvyššího vůdce Alího Chameneího a podepsal s nimi nějakou formu dohody, která mu zajistí pozornost médií.
Jak se k tomu staví státy Perského zálivu?
Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, i když Írán vnímají jako konkurenci v regionu, nechtějí izraelský vojenský zásah, který by mohl rozpoutat regionální válku. Zálivové monarchie se snaží ukončit vleklý konflikt v Jemenu, kde se jim navzdory intervenci nepodařilo porazit povstalce podporované Íránem. Rády by se také podílely na obnově Sýrie po pádu režimu Asadovy rodiny v prosinci 2024 – což by jim mohlo přinést ekonomické výhody.
Katar i Omán dlouhodobě vystupují jako prostředníci v mezinárodních jednáních a hráli důležitou roli i při zahájení rozhovorů mezi USA a Íránem.
Jak blízko je Írán k jaderné zbrani?
V roce 2015 se Írán v rámci dohody známé jako JCPoA (Společný komplexní akční plán) vzdal vojenského jaderného programu. Uran směl obohacovat pouze do 3,67 %, a své zásoby 20% uranu vyvezl ze země. Tento stav se změnil po roce 2018, kdy Trump od dohody jednostranně odstoupil a zavedl tvrdé sankce.
Írán poté obnovil obohacování na 20 % a začal vyrábět i 60% uran – krok, který přiblížil Teherán k možné výrobě zbraní, i když hranici 90 %, která je považována za „zbraňovou“, zatím nepřekročil. Írán tvrdí, že v nové dohodě je připraven vzdát se vojenského programu, ale nechce se vzdát civilního obohacování uranu.
Může Izrael sabotáží narušit jednání?
Netanjahu může Trumpa ignorovat a přikázat útok – ale tím by riskoval izolaci na mezinárodní scéně, ochladnutí vztahů s Washingtonem a válku, která by vyčerpala izraelskou armádu. Už v minulosti izraelské zpravodajské služby i armáda opakovaně zablokovaly Netanjahuovy snahy o vojenský úder na Írán, například v letech 2010 a 2011.
Navzdory snaze vyměnit šéfy bezpečnostních složek za loajální spojence zůstává postoj izraelských institucí spíše zdrženlivý. Místo přímého útoku by mohlo dojít k obnovení sabotáží, kyberútoků či atentátů na íránském území, jak to Izrael činil posledních 15 let.
Jak se spor o Írán promítá do vztahů mezi USA a Izraelem v otázce Gazy?
Trump sice krotí Netanjahua, pokud jde o Írán, ale v Gaze mu dává naprostou volnost. Když Izrael začátkem března odmítl druhou fázi příměří s Hamásem – navzdory první fázi, v níž došlo k výměně rukojmích – Trumpova administrativa nijak nezareagovala. Trumpův zmocněnec pro Blízký východ Steve Witkoff, původem realitní developer, nedokázal vyjednávání posunout.
Netanjahu mezitím navrhl plán dlouhodobé okupace Gazy – čtyři vojenské zóny a tři oddělené oblasti pro palestinské obyvatele s omezeným pohybem. Veřejně podpořil Trumpovu vizi rozsáhlého vystěhování Palestinců, které mnozí označují za etnické čistky.
V říjnu 2024 měl Trump Netanjahuovi říct: „Udělej, co musíš.“ V únoru 2025 pronesl: „Bibi, dělej si, co chceš.“ Takže zatímco Trump staví mantinely kolem íránské otázky, v Gaze ponechává Netanjahua zcela bez omezení.
Hrozba Donalda Trumpa, že ovládne Grónsko „tak či onak“, uvrhla Dánsko do stavu nejvyšší pohotovosti a zbytek Evropy donutila k horečnému hledání způsobu, jak amerického prezidenta zastavit. Po nedávném vojenském zásahu USA ve Venezuele už nikdo v Bruselu ani v Berlíně nebere Trumpovy ambice jako pouhé chvástání. Jde o vážně míněný záměr hnaný ideologií, touhou po nerostném bohatství a neoimperiální expanzí.
Americký prezident Donald Trump před klíčovým vyjednáváním s dánskými a grónskými zástupci znovu zaplavil sociální sítě příspěvky, v nichž zpochybňuje schopnost Dánska ubránit Grónsko před vlivem Ruska a Číny. S typickou nadsázkou vzkázal vedení NATO, aby Kodaň z ostrova „vyprovodilo“, protože dvě psí spřežení k ochraně strategického území rozhodně nestačí.
Válka v Pásmu Gazy má ničivý dopad na nejzranitelnější část populace – těhotné ženy a novorozence. Podle dvou nových zpráv organizace Physicians for Human Rights (PHR) došlo v regionu k dramatickému propadu porodnosti o 41 % ve srovnání s rokem 2022. Výzkumníci dokumentují otřesné nárůsty úmrtnosti matek, potratů a předčasných porodů, což označují za důsledek systematického ničení zdravotnické infrastruktury a záměrného omezování reprodukčních schopností palestinské populace.
Vztahy mezi Kodaní a Washingtonem čelí nejvážnější zkoušce v moderní historii. Dánská vláda společně se samosprávou Grónska oznámila masivní posílení vojenské přítomnosti na ostrově. Tento krok je přímou odpovědí na stupňující se nátlak amerického prezidenta Donalda Trumpa, který neustále opakuje, že Spojené státy musí nad Grónskem převzít kontrolu, aby zabránily jeho ovládnutí Ruskem a Čínou. Dánský ministr obrany Troels Lund Poulsen potvrdil, že armáda v nejbližších týdnech zahájí rozsáhlá cvičení s evropskými spojenci z NATO.
Zatímco se svět s obavami dívá na stupňující se násilí v íránských ulicích a americký prezident Donald Trump hrozí „velmi tvrdou akcí“, íránský režim bojuje s nepřítelem, kterého sám stvořil – s totálním digitálním blackoutem. Přestože vypnutí internetu slouží jako mocný nástroj kontroly a zakrývání brutálních represí, Teherán si podle expertů nemůže dovolit udržovat zemi v offline režimu dlouho. Důvod je prostý: každá hodina bez spojení prohlubuje právě tu ekonomickou krizi, která lidi do ulic vyhnala.
Situace v Íránu nabírá na tragických rozměrech. Podle nejnovějších údajů lidskoprávní organizace HRANA bylo během posledních dvou týdnů při potlačování protivládních protestů zabito nejméně 2 403 lidí. Kromě samotného násilí se však objevují svědectví o šokujících praktikách bezpečnostních složek. Příbuzní obětí uvádějí, že úřady po nich vyžadují finanční úhradu za to, že jim vydají těla jejich blízkých z nemocnic a márnic.
Šéf Bílého domu Donald Trump naznačil možnost přímého vojenského zásahu proti íránskému vedení. Reaguje tím na krvavé potlačení tamních nepokojů, při kterých podle odhadů zahynulo až dva tisíce lidí. Prezident na své platformě Truth Social povzbudil íránské demonstranty k obsazování státních úřadů a přislíbil jim brzkou podporu.
Snaha amerického prezidenta Donalda Trumpa o získání Grónska naráží na silný odpor i u samotné americké veřejnosti. Podle čerstvého průzkumu agentur Reuters a Ipsos schvaluje pokusy o ovládnutí tohoto strategického ostrova pouze 17 % Američanů. Téměř polovina dotázaných s tímto záměrem nesouhlasí a zbývajících 35 % si není jisto. Tyto výsledky přicházejí ve chvíli, kdy Trump přitvrzuje v rétorice a označuje kontrolu nad Grónskem za nezbytnou pro národní bezpečnost USA.
Čínská ekonomika potvrdila svou roli globální exportní velmoci. I přes rozsáhlou obchodní válku a drakonická cla uvalená administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa vykázal Peking historicky nejvyšší obchodní přebytek ve výši 1,19 bilionu dolarů. Tato rekordní suma, která vůbec poprvé překonala magickou hranici jednoho bilionu dolarů, je jasným signálem, že se čínským výrobcům podařilo úspěšně přeorientovat na nové trhy.
Podle polského prezidenta Karola Nawrockého je Donald Trump jediným světovým lídrem, který je schopen zabránit Vladimiru Putinovi v dalším ohrožování Evropy. V rozhovoru pro ranní program stanice BBC Nawrocki zdůraznil, že ruskému vůdci nelze věřit a že Evropa musí vyvinout maximální úsilí, aby podpořila Trumpovu snahu o ukončení konfliktu na Ukrajině. Polský prezident, který je znám jako dlouholetý a vytrvalý stoupenec amerického prezidenta, tato slova pronesl během své návštěvy Velké Británie, kde jednal s premiérem Keirem Starmerem.
Svět se nebezpečně rychle přibližuje kritické hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia, kterou si státy stanovily jako cíl v Pařížské dohodě. Podle nejnovějších dat evropské služby Copernicus dosáhlo globální oteplení v loňském roce úrovně přibližně 1,4 stupně nad hodnotami z předprůmyslové éry. Vědci zároveň potvrdili, že rok 2025 se stal třetím nejteplejším rokem v historii měření, hned za rekordními lety 2024 a 2023.
Záměr amerického prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko pod kontrolu Spojených států vyvolal ostrou reakci napříč evropskými metropolemi. Německý ministr obrany Boris Pistorius varoval, že takový krok by uvrhl Severoatlantickou alianci do zcela bezprecedentní situace. Podle jeho slov by šlo o moment, který nemá v historii NATO ani žádné jiné světové obranné aliance obdoby. Pistorius tak podpořil dřívější obavy evropského komisaře pro obranu Andriuse Kubiliuse ohledně narušení stability mezi historickými spojenci.