Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Prezident Trump v poslední době stupňuje tlak na evropské partnery, které obviňuje z nedostatku loajality. Na své sociální síti Truth Social nešetří ostrými výrazy a vyčítá Evropě, že „nebyla u toho“, když Spojené státy potřebovaly pomoc se zajištěním námořních cest. Tato nevraživost se naplno projevila během středečního jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Bílém domě, které diplomatické zdroje popisují jako katastrofální a plné vzájemného osočování.
Mark Rutte se však snaží situaci uklidnit a volí k tomu netradiční strategii. Ve svých projevech připouští, že evropští spojenci byli při podpoře amerických operací v Íránu příliš pomalí, ačkoliv s nimi Washington tento postup předem příliš nekonzultoval. Rutte paradoxně tvrdí, že Trumpův nátlak je pro Alianci prospěšný, protože donutil Evropu pochopit, že své hodnoty musí podložit reálnou vojenskou silou. To dokládá i nový ambiciózní závazek členských zemí vynakládat na obranu 5 % HDP do roku 2035.
Na druhou stranu analytici, mezi nimiž je i uznávaný historik Francis Fukuyama, pro The Guardian varují před dlouhodobými škodami. Trumpova zpochybňování aliančních závazků totiž ničí to nejcennější – odstrašující účinek NATO. Pokud spojenci i nepřátelé pochybují o ochotě USA přijít ostatním na pomoc, ztrácí spojenectví svou váhu. Navíc Trumpovy agresivní hrozby o zničení íránské civilizace jsou v příkrém rozporu s demokratickými hodnotami, na kterých byla Aliance v roce 1949 vybudována.
Další vrstvu nejistoty přidávají Trumpovy excentrické požadavky, jako je snaha o odkoupení Grónska od Dánska. Evropští diplomaté se tak stále častěji ptají, zda se Spojené státy neproměnily v mocnost, která hraje čistě bezohlednou realpolitiku po vzoru Ruska či Číny. Podle Charlese Kupchana z Rady pro mezinárodní vztahy jsou nyní spojenci nuceni pochybovat o spolehlivosti USA, které procházejí obdobím hluboké vnitřní nepředvídatelnosti.
I přes tyto politické otřesy je však úplný odchod USA z NATO považován za nepravděpodobný. Spojené státy mají v Evropě rozmístěno 80 000 vojáků a provozují zde klíčové základny, které jsou nezbytné pro udržení jejich globálního vlivu. Pro Trumpovu administrativu je evropský prostor strategicky příliš cenný na to, aby jej vyklidila, bez ohledu na neustálé stížnosti na „černé pasažéry“, kteří podle Washingtonu neplatí za svou obranu dostatečně.
Bezpečnostní experti navíc upozorňují, že Evropa si příliš hlasitý odpor vůči Trumpovi nemůže dovolit. Kristine Berzina z German Marshall Fund připomíná, že tváří v tvář agresivnímu Rusku na východních hranicích se evropské země bez americké síly neobejdou. Státy jako Polsko nebo pobaltské republiky by bez americké přítomnosti čelily přímému ohrožení, které evropské armády samy o sobě nedokážou zastavit.
NATO se tak aktuálně nachází v pozoruhodném paradoxu: zatímco vojenská a technická spolupráce mezi armádami je na historickém maximu, politické vztahy prožívají nejtěžší časy za posledních 77 let. Přestože se objevují mnohé „nekrology“ Aliance, spojenectví je stále příliš funkční a pro obě strany nepostradatelné. NATO sice utrží hluboké politické šrámy, ale jeho fyzické přežití zůstává v zájmu bezpečnosti celého západního světa.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu by měl dnes podle prohlášení členky bezpečnostního kabinetu Galii Gamlielové hovořit s libanonským prezidentem Josephem Aounem. Tento krok, o kterém informovala izraelská média, přichází po mnoha letech naprostého přerušení dialogu mezi oběma státy. Gamlielová pro izraelský rozhlas vyjádřila naději, že by tento posun mohl v konečném důsledku vést k prosperitě v regionu.
Ukrajinští oceláři varují, že nová unijní uhlíková daň způsobuje okamžitý odliv evropských zákazníků. Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který vstoupil v platnost letos v lednu, vede k hromadnému rušení objednávek. Pro zemi sužovanou již čtvrtým rokem ruskou invazí to představuje kritickou ránu pro jedno z nejdůležitějších odvětví exportu.
Současná situace v konfliktu s Íránem vyžaduje od Spojených států především strategickou trpělivost. Jak kdysi napsal Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Vojna a mír: „Vše přijde včas k tomu, kdo umí čekat.“ Právě trpělivost a čas jsou nyní těmi nejsilnějšími nástroji, které má Washington v rukou, aby dovedl válku k úspěšnému diplomatickému konci.