NATO Trumpa ustojí, reputaci mu ale ničí. Experti popsali, jaká je budoucnost aliance

Prezident Trump v poslední době stupňuje tlak na evropské partnery, které obviňuje z nedostatku loajality. Na své sociální síti Truth Social nešetří ostrými výrazy a vyčítá Evropě, že „nebyla u toho“, když Spojené státy potřebovaly pomoc se zajištěním námořních cest. Tato nevraživost se naplno projevila během středečního jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Bílém domě, které diplomatické zdroje popisují jako katastrofální a plné vzájemného osočování.

Mark Rutte se však snaží situaci uklidnit a volí k tomu netradiční strategii. Ve svých projevech připouští, že evropští spojenci byli při podpoře amerických operací v Íránu příliš pomalí, ačkoliv s nimi Washington tento postup předem příliš nekonzultoval. Rutte paradoxně tvrdí, že Trumpův nátlak je pro Alianci prospěšný, protože donutil Evropu pochopit, že své hodnoty musí podložit reálnou vojenskou silou. To dokládá i nový ambiciózní závazek členských zemí vynakládat na obranu 5 % HDP do roku 2035.

Na druhou stranu analytici, mezi nimiž je i uznávaný historik Francis Fukuyama, pro The Guardian varují před dlouhodobými škodami. Trumpova zpochybňování aliančních závazků totiž ničí to nejcennější – odstrašující účinek NATO. Pokud spojenci i nepřátelé pochybují o ochotě USA přijít ostatním na pomoc, ztrácí spojenectví svou váhu. Navíc Trumpovy agresivní hrozby o zničení íránské civilizace jsou v příkrém rozporu s demokratickými hodnotami, na kterých byla Aliance v roce 1949 vybudována.

Další vrstvu nejistoty přidávají Trumpovy excentrické požadavky, jako je snaha o odkoupení Grónska od Dánska. Evropští diplomaté se tak stále častěji ptají, zda se Spojené státy neproměnily v mocnost, která hraje čistě bezohlednou realpolitiku po vzoru Ruska či Číny. Podle Charlese Kupchana z Rady pro mezinárodní vztahy jsou nyní spojenci nuceni pochybovat o spolehlivosti USA, které procházejí obdobím hluboké vnitřní nepředvídatelnosti.

I přes tyto politické otřesy je však úplný odchod USA z NATO považován za nepravděpodobný. Spojené státy mají v Evropě rozmístěno 80 000 vojáků a provozují zde klíčové základny, které jsou nezbytné pro udržení jejich globálního vlivu. Pro Trumpovu administrativu je evropský prostor strategicky příliš cenný na to, aby jej vyklidila, bez ohledu na neustálé stížnosti na „černé pasažéry“, kteří podle Washingtonu neplatí za svou obranu dostatečně.

Bezpečnostní experti navíc upozorňují, že Evropa si příliš hlasitý odpor vůči Trumpovi nemůže dovolit. Kristine Berzina z German Marshall Fund připomíná, že tváří v tvář agresivnímu Rusku na východních hranicích se evropské země bez americké síly neobejdou. Státy jako Polsko nebo pobaltské republiky by bez americké přítomnosti čelily přímému ohrožení, které evropské armády samy o sobě nedokážou zastavit.

NATO se tak aktuálně nachází v pozoruhodném paradoxu: zatímco vojenská a technická spolupráce mezi armádami je na historickém maximu, politické vztahy prožívají nejtěžší časy za posledních 77 let. Přestože se objevují mnohé „nekrology“ Aliance, spojenectví je stále příliš funkční a pro obě strany nepostradatelné. NATO sice utrží hluboké politické šrámy, ale jeho fyzické přežití zůstává v zájmu bezpečnosti celého západního světa.