Na azurové obloze nad Abú Zabí se v těchto dnech neobjevují bílé stopy po dopravních letadlech s turisty, ale kondenzační čáry balistických raket. Spojenci Spojených států v Perském zálivu se ocitli v přímé linii íránské odvety, která se od sobotního rána dramaticky rozšířila. Podle údajů ministerstva obrany Spojených arabských emirátů musela tamní armáda do nedělního odpoledne řešit útoky celkem 165 balistických střel, dvou střel s plochou dráhou letu a masivních 541 íránských dronů.
Scény z regionu připomínají válečnou zónu, což je pro místní obyvatele naprosto neznámý zážitek. V Bahrajnu svědkové popisují noc plnou ohlušujících ran a kvílení sirén, kdy bylo napočítáno přes dvacet výbuchů v blízkosti letiště. Írán totiž evidentně rozšířil seznam svých cílů a kromě vojenských objektů, jako je velitelství páté flotily amerického námořnictva, útočí i na civilní infrastrukturu, luxusní hotely, nákupní centra a moderní letištní terminály.
Tato místa nebyla nikdy projektována s tím, že by se jednou mohla stát terčem raketového ostřelování. Ačkoliv íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí tvrdí, že Teherán neútočí na své sousedy, ale pouze na americkou přítomnost v těchto zemích, realita v ulicích Dubaje či Manámy mluví jinak. Část škod sice vzniká dopadem trosek ze zneškodněných střel, ale opakované údery na letiště naznačují, že jde o záměrnou strategii potrestat partnery Washingtonu.
Saúdská Arábie a Omán zatím vyvázly s menšími škodami než jejich sousedé, přestože i ony hostí západní vojenské síly. Ománský přístav Duqm zasáhl dron a saúdský Rijád se stal v sobotu terčem útoku, který tamní vláda ostře odsoudila jako zbabělý čin. Arabské monarchie se sice snažily dát Íránu najevo, že nejsou součástí americko-izraelského útoku, ale pro Teherán zůstávají komplici, kteří musí nést následky svého dlouholetého spojenectví s USA.
Pro konzervativní dynastické monarchie v Zálivu byla překročena pomyslná červená linie. Je velmi těžké si představit, že by tyto státy mohly mít v budoucnu normální vztahy se současným íránským vedením. Historické ambice Íránu hrát roli „policisty v Zálivu“ a snahy vytlačit americké námořnictvo se po těchto útocích jeví jako zcela nereálné, neboť pro arabské vládce je revoluční ideologie Islámské republiky naprosto nepřijatelná.
Aktuálně probíhá technologický závod mezi Spojenými státy a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé. Zatímco spojenci disponují drtivou vzdušnou převahou a moderními technologiemi, Írán sází na cult mučednictví a schopnost snést mnohem větší bolest. Strategickým dilematem pro íránské revoluční gardy zůstává, zda vsadit vše na jeden masivní úder proti americké válečné lodi, nebo vyčkávat a doufat, že protivníkovi dojdou nákladné rakety protivzdušné obrany.
Budoucnost celého regionu závisí na tom, zda íránský režim současný konflikt přežije. Pokud se tak stane, Washington se pravděpodobně vrátí ke svým třem hlavním požadavkům: omezení jaderného programu, ukončení vývoje balistických raket a zastavení podpory milicím jako Hizballáh či Hamás. Rozhovory v Ženevě sice vykazovaly jistý pokrok v jaderné otázce, ale ostatní body Írán odmítá diskutovat, což naznačuje, že tento konflikt zdaleka není u konce.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu by měl dnes podle prohlášení členky bezpečnostního kabinetu Galii Gamlielové hovořit s libanonským prezidentem Josephem Aounem. Tento krok, o kterém informovala izraelská média, přichází po mnoha letech naprostého přerušení dialogu mezi oběma státy. Gamlielová pro izraelský rozhlas vyjádřila naději, že by tento posun mohl v konečném důsledku vést k prosperitě v regionu.
Ukrajinští oceláři varují, že nová unijní uhlíková daň způsobuje okamžitý odliv evropských zákazníků. Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který vstoupil v platnost letos v lednu, vede k hromadnému rušení objednávek. Pro zemi sužovanou již čtvrtým rokem ruskou invazí to představuje kritickou ránu pro jedno z nejdůležitějších odvětví exportu.
Současná situace v konfliktu s Íránem vyžaduje od Spojených států především strategickou trpělivost. Jak kdysi napsal Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Vojna a mír: „Vše přijde včas k tomu, kdo umí čekat.“ Právě trpělivost a čas jsou nyní těmi nejsilnějšími nástroji, které má Washington v rukou, aby dovedl válku k úspěšnému diplomatickému konci.
Na rozlehlých pláních severozápadního Íránu, kde jarní slunce začíná probouzet mandloně do květu, panuje křehké příměří. Právě tento klid zbraní po pěti týdnech ničivé války vrací na dálnice hustší provoz a do země Íránce, kteří uprchli před nálety. Na turecké hranici, kde zima ještě zcela neodevzdala svou vládu, čekají v odletových halách lidé jako šedovlasý bankéř, který se vrací od svého syna z Turecka. Jeho shrnutí války je věcné: americké a izraelské údery mířily především na vojenské cíle, nikoliv na domovy civilistů.
Nová vědecká studie přinesla velmi znepokojivé zjištění týkající se Atlantické meritidionální cirkulace (AMOC), klíčového systému oceánských proudů, jehož součástí je i Golfský proud. Podle výzkumu je kolaps tohoto systému mnohem pravděpodobnější, než se dosud předpokládalo. Vědci zjistili, že nejrealističtějšími klimatickými modely jsou paradoxně ty nejpesimističtější, které předpovídají nejvýraznější zpomalení proudění.
Analýza dat ze sledování plavidel, kterou provedla redakce BBC Verify, odhaluje skutečný stav dopravy v Hormuzském průlivu po prvních 48 hodinách americké námořní blokády. Od pondělka, kdy Spojené státy uzavřely přístup k íránským přístavům, proplulo touto strategickou cestou pouze 15 plavidel, přičemž devět z nich má přímé vazby na Írán.
Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) představil kontroverzní návrh na změnu financování tuzemských veřejnoprávních médií. Od roku 2027 by měly prostředky dostávat ze státního rozpočtu. Z České televize již přišla první a jasná reakce.