Ministři, starosta i bývalý voják. Británie Starmera škrtá, už přemýšlí o jeho nástupci

Vše odstartovala rezignace Morgana McSweeneyho, klíčového stratéga a šéfa premiérova štábu, který 8. února odstoupil kvůli kontroverznímu jmenování lorda Mandelsona velvyslancem v USA. Mandelson byl z této funkce odvolán již loni v září kvůli svým vazbám na odsouzeného pedofila Jeffreyho Epsteina. Nové dokumenty navíc naznačují, že Mandelson mohl Epsteinovi poskytovat důvěrné vládní informace již v roce 2008.

Necelých 24 hodin po McSweeneym opustil Downing Street i ředitel komunikace Tim Allan, který byl ve funkci pouhých pět měsíců. Situace vyvrcholila v pondělí, kdy lídr skotských labouristů Anas Sarwar jako první vysoce postavený člen strany veřejně vyzval Starmera k odchodu. Sarwar se obává, že skandály v Londýně zničí šance labouristů v květnových volbách do skotského parlamentu.

Podle pravidel Labouristické strany může být lídr vyzván na souboj, pokud se najde alespoň 20 % poslanců (v současnosti 80), kteří nominují protikandidáta. Pravděpodobnější cestou Starmerova pádu by však bylo vyslovení nedůvěry v Dolní sněmovně nebo vlna demisí v jeho vlastním kabinetu, podobně jako tomu bylo v případě Borise Johnsona.

Mezi nejvýraznější favority na uvolněné křeslo patří Angela Raynerová. Bývalá vicepremiérka je mezi řadovými členy strany stále velmi populární, v průzkumech dokonce Starmera poráží. Její pozici však komplikuje probíhající vyšetřování daňových úřadů ohledně neuhrazené daně z převodu nemovitosti. Přestože loni v září rezignovala, její nedávný zásah v parlamentu, který vládu zachránil před porážkou, její popularitu opět zvýšil.

Dalším vážným kandidátem je ministr zdravotnictví Wes Streeting. Ten sice oficiálně popírá, že by usiloval o premiérský post, ale jeho charisma a schopnost komunikovat s veřejností z něj dělají přirozeného lídra. Problémem pro něj může být blízké přátelství s lordem Mandelsonem, které v posledních dnech musel obhajovat zveřejněním svých soukromých zpráv.

Vysoko v hierarchii stojí také ministryně vnitra Shabana Mahmoodová. Ta si získala respekt jako efektivní politička, která dokáže dotahovat věci do konce, a loni ji nepřímo podpořil i Tony Blair. Její tvrdý postoj k imigraci by však mohl narazit u levicovějšího křídla strany, pro které by mohla být příliš pravicová.

Zajímavým jménem je Ed Miliband, bývalý lídr strany a současný ministr energetiky. Mezi členy je oblíbený díky své levicové orientaci a v průzkumech si vede lépe než mnozí jiní kandidáti. Jeho největším handicapem však zůstává porážka ve všeobecných volbách v roce 2015, kterou mu mnozí stále vyčítají jako důkaz neschopnosti oslovit širší veřejnost.

Zkušenou kandidátkou je ministryně zahraničí Yvette Cooperová, která sloužila již ve vládách Tonyho Blaira a Gordona Browna. Přestože je považována za jednu z nejkompetentnějších osobností v kabinetu, její vliv oslabil přesun z ministerstva vnitra na diplomacii. Navíc již jednou neúspěšně kandidovala na post lídra v roce 2015, kdy ji porazil Jeremy Corbyn.

Jako „černý kůň“ se v diskusích objevuje Al Carns, nováček v parlamentu a bývalý voják. Přestože je poslancem teprve 18 měsíců, získal si značnou pozornost díky své aktivitě na sociálních sítích a silnému osobnímu příběhu. Mnoho poslanců, kteří jsou rozčarováni zavedenými jmény, v něm vidí naději na skutečně nový začátek pro celou stranu.

V úvahu připadá i ministr obrany John Healey, vnímaný jako stabilní a spolehlivý politik, který by mohl být kandidátem kontinuity. Posledním často zmiňovaným jménem je starosta Manchesteru Andy Burnham. Ten se sice v současnosti nemůže o post ucházet, protože není poslancem, ale pokud by se uvolnilo místo v doplňovacích volbách, mohl by se pokusit o velkolepý návrat do celostátní politiky.