Lékaři mění pravidla hry v léčbě rakoviny. Co přináší revoluční terapie a jak funguje?

CAR-T terapie, tedy léčba pomocí tzv. chimérických antigenních receptorů na T-lymfocytech, si již vydobyla pevné místo v klinické praxi. V současnosti probíhá více než 1 000 klinických studií po celém světě a zájem vědecké i lékařské komunity o tuto metodu neustále roste, píše The Conversation.

T-lymfocyty, které hrají klíčovou roli v našem imunitním systému, jsou v těle odpovědné za vyhledávání a likvidaci buněk, jež jsou infikované nebo jinak poškozené – například rakovinné buňky. CAR-T buňky jsou jejich „vylepšenou verzí“ – vybavené novou generací receptorů, které jim umožňují s nebývalou přesností a silou identifikovat a zničit zhoubné buňky.

Zatímco běžné T-lymfocyty mohou selhat při rozpoznání nádorových buněk, CAR-T buňky mají speciálně navržený receptor se třemi klíčovými částmi: vnější část funguje jako radar, který rozpoznává nádorové buňky; střední část přenáší signál do nitra buňky; a vnitřní část aktivuje útok. Tímto způsobem může být imunitní odpověď až tisíckrát silnější než u běžné buňky.

CAR-T buňky se připravují v laboratoři z vlastních buněk pacienta nebo – jak ukazují nové výzkumy – i z darovaných buněk zdravých jedinců. Právě tato tzv. alogenní terapie by mohla v budoucnu výrazně rozšířit dostupnost léčby a snížit její náklady. Aktuálně je v Evropě schváleno sedm různých typů CAR-T terapií.

Přesto existují významná omezení. Léčba je nákladná a její aplikace může být doprovázena vážnými vedlejšími účinky, jako jsou zánětlivé reakce nebo neurologické komplikace. Největší výzvou ale zůstává léčba solidních nádorů, tedy těch, které nejsou krevního původu – například glioblastomu nebo metastazujícího ovariálního karcinomu.

Solidní nádory totiž vytvářejí prostředí, které CAR-T buňkám brání v průniku: hustá tkáňová struktura, kyselé pH i nedostatek živin brzdí jejich aktivitu. I přes tyto překážky však výzkumníci testují nové přístupy – například kombinaci s chemoterapií, radioterapií nebo tzv. checkpoint inhibitory, které blokují únikové strategie nádorových buněk.

U nádorů mozku se zkoumá například použití receptorů cílených na molekuly B7H3 nebo EGFRvIII, které se nacházejí pouze na povrchu nádorových buněk. Výzvou zůstává také překonání hematoencefalické bariéry – přirozené ochrany mozku, která brání přístupu mnoha léčiv.

U ovariálního karcinomu, na který v současnosti neexistuje kurativní léčba, ukazují první studie povzbudivé výsledky s cílením na nové nádorové markery. Výzkum pokračuje také v oblasti léčby autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida, kde se CAR-T buňky rovněž testují s nadějnými výsledky.

Farmaceutický průmysl si slibuje od CAR-T technologií obrovský potenciál. Odhaduje se, že globální trh s těmito terapiemi vzroste z 10,4 miliardy dolarů v roce 2024 na více než 128 miliard dolarů v roce 2032. Tento růst ukazuje, že biotechnologická revoluce, kterou CAR-T přináší, je teprve na začátku.

CAR-T terapie představují zásadní průlom v onkologii. Přestože je ještě mnoho výzev před námi – zejména v boji se solidními nádory a v zajištění širší dostupnosti – je zřejmé, že personalizovaná medicína už není experimentální koncept. Stává se standardem, který mění životy pacientů po celém světě.