Dlouho přehlížená, ale přitom drtivě silná podpora veřejnosti pro razantní klimatická opatření by mohla představovat zlomový bod v boji proti klimatické krizi. Nová celosvětová studie ukázala, že až 89 % lidí si přeje, aby jejich vláda jednala rozhodněji proti globálnímu oteplování. Přesto se většina z nich domnívá, že podobný názor sdílí jen menšina společnosti – což vytváří fenomén označovaný jako „spirála ticha“.
Výzkum, na němž se podílelo 130 tisíc respondentů ve 125 zemích, odhalil zásadní nesoulad mezi tím, co lidé chtějí, a co si myslí, že chtějí ostatní. Většina lidí je ochotna měsíčně přispět 1 % ze svých příjmů na boj proti klimatickým změnám – ale mylně se domnívá, že takových ochotných je málo. Ve skutečnosti je na celosvětové úrovni ochotno přispět 69 % lidí, zatímco průměrný odhad činí pouze 43 %.
Podle vědců je právě tato „vnímavostní mezera“ klíčovým důvodem, proč lidé mlčí a proč se klimatická většina neprojevuje jako silný tlak na politické vedení. Pokud by veřejnost pochopila, že se nachází ve společnosti stejně smýšlejících, mohlo by to vést ke společenskému zlomu – takzvanému sociálnímu tipping pointu.
„Jedna z nejsilnějších forem klimatické komunikace je prosté sdělení, že většina lidí věří, že klimatické změny jsou skutečné, způsobené člověkem, vážné a že vyžadují okamžité kroky,“ uvedl profesor Anthony Leiserowitz z Yaleovy univerzity.
Tichou většinu potvrzují i další studie. Například občané bohatých států silně podporují finanční pomoc chudším zemím, které jsou klimatickými změnami nejvíce zasaženy. A dokonce i ve státech ekonomicky závislých na ropě roste podpora pro ukončení těžby fosilních paliv.
Za dlouhodobé potlačování této většiny nesou odpovědnost i dezinformační kampaně, často vedené průmyslem fosilních paliv, upozorňují odborníci.
Znepokojující jsou i výsledky o vnímání politiků. Například britští poslanci výrazně podceňují podporu veřejnosti pro výstavbu větrných elektráren na pevnině. V USA podle výzkumu 80 % asistentů v Kongresu špatně odhaduje veřejnou podporu pro omezení uhlíkových emisí – v některých případech až o 50 procentních bodů.
Závěry výzkumu publikovaného v prestižním vědeckém časopise Nature Climate Change ukazují, že mezi nejvíce znepokojené země patří Čína, kde 97 % lidí žádá razantnější kroky a čtyři z pěti jsou ochotni přispět ze svých příjmů. Vysoko se umístily také Brazílie, Portugalsko a Srí Lanka. Spojené státy, jako druhý největší producent emisí, byly na spodních příčkách – přesto 74 % Američanů chce, aby vláda jednala.
Experti z projektu 89 Percent Project, který nyní odstartoval ve spolupráci s desítkami médií včetně britského Guardianu, proto vyzývají k masivní kampani, která by prolomila iluze o menšinovosti klimatického zájmu. Pokud se podaří tuto iluzi rozptýlit, mohla by se podpořit odvaha lídrů k odvážnějším krokům.
„Svět je jednotný ve svém pohledu na klimatickou krizi. Oprava těchto mylných představ může být extrémně silným nástrojem,“ uvedla profesorka Teodora Boneva z Univerzity v Bonnu.
Podle Cassie Flynn z Rozvojového programu OSN si lidé hluboce uvědomují, že žijeme v klimatické nouzi: „Lidé chtějí, aby jejich lídři byli odvážní – protože oni sami důsledky zažívají každý den.“
Odborníci tvrdí, že podobně jako v jiných tématech – od migrace po násilí na ženách – může změna přesvědčení o názorech druhých vést k masivnímu posunu ve veřejném diskurzu i politických krocích.
Jediné, co nyní chybí, je udělat první krok: prolomit ticho.
Kreml čelí rostoucím problémům s doplňováním stavu svých ozbrojených sil, které na ukrajinské frontě utrpěly těžké ztráty. Zákopová válka vyžaduje neustálý přísun nových vojáků, dobrovolný nábor skrze finanční stimulace však postupně naráží na své limity. V ruské společnosti se tak opět otevírá otázka, zda bude prezident Vladimir Putin nucen vyhlásit další vlnu masové mobilizace.
Rostoucí napětí v mezinárodních vztazích mezi Kanadou a Spojenými státy vede značné množství Kanaďanů k přehodnocení jejich cestovatelských plána. V reakci na politiku a rétoriku americké administrativy, zahrnující zavádění nových obchodních cel i výroky o možné anexi severního souseda, se mnozí obyvatelé rozhodli pro bojkot cest do Spojených států. Místo obvyklých dovolených na americké pevnině či na tamních plážích směřují své finance do domácího cestovního ruchu nebo objevují vzdálenější destinace v Evropě a Africe.
Evropa se v současnosti potýká s mimořádným suchem. Problémy s nedostatkem vláhy se ale v posledních letech opakují. Podle expertů za to nemohou jen rostoucí teploty. Autoři zajímavé studie upozornili na to, že důležitou roli hraje změna, která přitom není úplnou novinkou.
Třicet stupňů Celsia není jen hranicí, kdy začíná být horko nepříjemné. Právě kolem této úrovně se podle analýzy Allianz Research začíná výrazně zhoršovat produktivita práce. Při nižších teplotách může oteplení v chladnějších zemích ještě šetřit náklady na vytápění a být spojeno s mírně vyšším výkonem. Nad třiceti stupni se ale efekt obrací. V pásmu mezi 30 a 35 stupni snižuje každý další stupeň hodinový výkon pracovníků přibližně o tři procenta průměrného hodinového výkonu.
Miliony korun mohou nenávratně ztratit lidé, pokud naletí odborníkům. Ti používají nejrůznější rafinované metody. Tentokrát se řeší případ muže z Trutnovska, jenž uvěřil tomu, že investuje například společně s premiérem Andrejem Babišem.
Až 37 stupňů bude během víkendu, kdy se očekává další tropická epizoda. Výstrahu před vysokými teplotami v pátek vydal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Meteorologové nadále upozorňují i na nebezpečí požárů na většině území.
Evropská vysílací unie (EBU) navrhuje zásadní úpravu pravidel hlasování v soutěži Eurovision Song Contest, jejímž cílem je omezit vliv organizovaných politických kampaní. Podle stávajícího systému mohou diváci odevzdat až deset hlasů pro svého jednoho oblíbeného interpreta prostřednictvím telefonu, SMS nebo online rozhraní. Organizátoři však v dopise zaslaném účastnickým televizním stanicím navrhují plný přechod na online hlasování a zavedení povinnosti vybrat minimálně tři různé soutěžící.
Tradiční letní přestávka evropských politiků se v letošním roce dostává pod silný tlak veřejnosti i opozice kvůli sérii krizí, které zasáhly Evropskou unii. Přestože vládní instituce běžně fungují i během nepřítomnosti čelních představitelů, odborníci na krizovou komunikaci pro web Politico upozorňují, že v době krizí hraje fyzická přítomnost lídrů zásadní roli při uklidňování veřejnosti.
Ruský politický aparát přišel s novým požadavkem vůči západním státům. Tamní zákonodárci podle BBC totiž prohlásili, že Moskva bude po evropských zemích nekompromisně požadovat finanční odškodnění za škody způsobené během válečného konfliktu na Ukrajině. Vedení Ruské federace se navíc nadále hodlá domáhat navrácení přibližně tří set miliard dolarů v podobě aktiv, která byla na Západě zmrazena po vypuknutí invaze v roce 2022.
Rozsáhlé lesní požáry v jižní a západní Evropě ani po týdnech intenzivního boje neustupují a situace v zasažených regionech zůstává mimořádně dramatická. Francouzští i španělští záchranáři čelí jedné z nejhorších požárních vln v moderní historii, kterou navíc v nejbližších dnech dále zkomplikuje příchod již čtvrté vlny veder během letošního léta. Podle meteorologů se teploty v západní Evropě opět vyšplhají až k hranici čtyřiceti stupňů Celsia.
Pojem takzvaného „sanewashingu“ se v novinářských a akademických kruzích začal používat pro označení tendence médií věnovat pozornost převážně srozumitelným a standardním částem výroků Donalda Trumpa, zatímco jeho nesouvislé nebo neobvyklé odbočky novináři ve svých výstupech opomíjejí. Kritici tohoto přístupu namítají, že takový způsob zpravodajství vytváří u veřejnosti zkreslenou představu o schopnostech i skutečných záměrech politika.
Zatímco mezinárodní pozornost se soustředí na události na Blízkém východě, Ruská federace obnovila blokádu ukrajinských přístavů v Černém moři. Tento krok bezprostředně ohrožuje letní sklizeň obilí na Ukrajině i globální potravinovou bezpečnost. Ukrajina přitom patří k klíčovým světovým exportérům, přičemž zajišťuje polovinu světového dodavatelského řetězce slunečnicového oleje a semen, osmnáct procent vývozu ječmene, šestnáct procent kukuřice a dvanáct procent pšenice.
