Jak zastavit Trumpovo diktátorství? O moc nemusí přijít ani po skončení mandátu, armáda demokracii neochrání

Trumpův tlak na armádu nabývá neobvyklých forem – od personálních čistek mezi nejvyššími veliteli přes zneužití ozbrojených sil k politickým účelům až po snahy o ideologické ovládnutí vojenských akademií.

Znepřátelil si bývalého předsedu Sboru náčelníků štábů Marka Milleyho kvůli jeho distancování se od politicky motivované účasti na Trumpově vystoupení v Lafayette Square v roce 2020. Jeho nástupce, generál Charles Q. Brown Jr., byl odvolán po necelém roce a půl – přestože zákon stanovuje čtyřleté funkční období.

Na jeho místo Trump dosadil penzionovaného tříhvězdičkového generála Daniela Cainea, muže bez potřebné kvalifikace, který byl v době jmenování aktivní v investičním sektoru.

Čistky zasáhly i další klíčové pozice: šéfa námořních operací, zástupce náčelníka štábu letectva, ale i vysoce postavené ženy – admirály, které podle dostupných informací vyjádřily podporu diverzitě. Ministr obrany Pete Hegseth zatím odmítá poskytovat vysvětlení a místo toho avizuje další propouštění s tím, že třetinu nejvyšších důstojníků považuje za „aktivně zapojené do politizace armády“.

Politizace proniká i do vojenského vzdělávání. Trump v rámci své přítomnosti na letošní promoci ve West Pointu vystoupil s MAGA čepicí a předvedl projev připomínající volební mítink. Akademie mezitím čelí cenzuře osnov i zákazům knih v knihovnách. Jeden z civilních profesorů West Pointu, který se rozhodl odejít, k tomu uvedl: „Ztratil jsem víru v to, že většina lidí udělá pod tlakem správnou věc.“

Přestože armáda historicky inklinovala k republikánskému táboru, její loajalita k demokratickému systému nebyla doposud vážně narušena. Otázkou podle webu National Interest však zůstává, jak by reagovala v krizové situaci.

Sílící obavy panují zejména kvůli Trumpovým vyjádřením, že by mohl zůstat u moci i po uplynutí mandátu – navzdory ústavnímu omezení na dvě funkční období. Varianty obcházení Ústavy – například kandidatura na viceprezidenta a následné odstoupení prezidenta ve prospěch Trumpa – se už objevily ve veřejné debatě.

Trumpův styl řízení, založený na vyhlašování „mimořádných stavů“ (např. v imigrační či celní politice), ukazuje, jak snadno může dojít ke zneužití krizové situace. Incident v Los Angeles, kdy demonstrace proti deportacím interpretoval jako „invazi insurrekčních hord“ a bez souhlasu guvernéra nasadil Národní gardu a aktivní mariňáky, nabízí znepokojivý precedent. Armáda v té době nevznesla námitky, ačkoliv šlo o porušení zákona.

Pokud by Trump v roce 2029 odmítl předat moc, například s odvoláním na „výjimečný stav“, klíčovou roli by mohly sehrát ozbrojené složky – nejen armáda, ale i Tajná služba či personál Bílého domu. Klíčový moment by nastal, kdyby se důstojník nesoucí tzv. „nukleární kufřík“ rozhodl přejít od Trumpa k novému prezidentovi – což by bylo tiché, ale silné potvrzení nové legitimity.

Na rozdíl od Nixonových posledních dnů v roce 1974, kdy ministr obrany a předseda náčelníků štábů zablokovali prezidentovy případné nelegitimní rozkazy, nelze očekávat, že by současný ministr Hegseth jednal podobně – spíše by Trumpovy kroky podpořil.

Jak zdůrazňuje bývalý vysoký důstojník zpravodajských služeb Paul Pillar, je iluzí očekávat, že armáda zachrání demokracii. Vojenský zásah, i kdyby měl za cíl obnovu ústavního pořádku, by znamenal narušení dlouhodobě budované apolitičnosti.

Nehledě na to, že odpor k politickému zapojení je u důstojníků hluboce zakořeněn. Přesto, pokud by Trump skutečně zpochybnil samotné principy střídání moci, mohla by se armáda ocitnout v pozici, kdy by byla nucena jednat.

Záchrana americké demokracie však nemůže čekat na okamžik, kdy se situace vyhrotí natolik, že bude nutné přikročit k použití síly. Pilířem musí být každodenní odpor – právníků, univerzit, kongresmanů i běžných občanů. Jak ukazují příklady ze zahraničí, například z Bangladéše, vojenská akce proti autoritářství přichází až poté, co společnosti ukáže, že je připravena bojovat za svou svobodu.