Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Dnes je však situace zcela opačná a vzájemné vztahy se hroutí. Trump v nedávném rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera na premiérku otevřeně zaútočil, když prohlásil, že jí „chybí odvaha“, protože se Itálie odmítla zapojit do americko-izraelské války proti Íránu. Tento rozkol nastal poté, co Meloniová označila Trumpovy útoky na papeže Lva za nepřijatelné. Trump na to reagoval podrážděně s tím, že nepřijatelná je ona sama, protože jí údajně nezáleží na tom, zda Írán získá jadernou zbraň.
Pro Meloniovou přišel tento střet v době, kdy její vláda čelí domácím neúspěchům, včetně prohraného referenda o reformě soudnictví. V zemi se silně zakořeněnou protiválečnou kulturou se blízký vztah s Trumpem stal politickou přítěží. Analýzy naznačují, že spor mezi Trumpem a papežem Lvem poskytl italské premiérce ideální příležitost, jak se od amerického prezidenta distancovat a získat zpět podporu italské veřejnosti, která své papeže miluje a války odmítá.
Meloniová začala opatrně měnit kurz již koncem února po zahájení úderů v Íránu. V parlamentu tehdy konflikt kritizovala, i když zároveň varovala před hrozbou íránského jaderného arzenálu. Po neúspěchu v referendu však přitvrdila a odmítla americkým vojenským letadlům převážejícím zbraně do Íránu povolení využívat leteckou základnu na Sicílii. Tím vyslala jasný signál, že italská podpora amerických vojenských operací má své limity.
Dalším faktorem v jejím rozhodování byla pravděpodobně porážka Viktora Orbána v maďarských volbách. Meloniová viděla, že otevřená podpora ze strany Trumpova tábora, konkrétně návštěva viceprezidenta JD Vance v Budapešti, Orbánovi spíše uškodila. Pro italskou premiérku to bylo varování, že spojenectví s Trumpem může být v současném evropském politickém klimatu „polibkem smrti“, a začala se připravovat na italské volby v roce 2027.
V rámci tohoto strategického obratu Itálie tento týden pozastavila obranný pakt s Izraelem, což je významný posun, uvážíme-li předchozí silnou podporu Meloniové vůči židovskému státu. Premiérka také znovu potvrdila závazek pomáhat Ukrajině při setkání s Volodymyrem Zelenským v Římě. V pátek se navíc v Paříži připojí k jednáním s Emmanuelem Macronem a Keirem Starmerem, tedy lídry, kteří se rovněž stali terčem Trumpova hněvu, aby společně řešili bezpečnost v Hormuzském průlivu.
Ačkoliv strana Bratři Itálie v posledních týdnech ztratila část podpory, v průzkumech si stále udržuje vedení. Meloniová sází na to, že roztříštěná opozice zatím nedokázala nabídnout věrohodnou alternativu. Její vláda se nyní plánuje soustředit na prosazení nového volebního zákona, který by jí mohl zajistit pohodlné vítězství v příštích volbách, pokud se jí podaří stabilizovat domácí politickou scénu.
Odborníci se shodují, že Meloniové odklon od Trumpa byl takticky správným krokem pro krátkodobé uklidnění situace. Dlouhodobý úspěch její vlády však bude záviset na tom, jak se vypořádá s dopady války na Blízkém východě, které pociťují běžní Italové v podobě rostoucích životních nákladů. Mezinárodní politika sice Italům není lhostejná, ale ekonomická realita a bezpečnost budou v roce 2027 hlavními tématy, která rozhodnou o setrvání Meloniové u moci.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu by měl dnes podle prohlášení členky bezpečnostního kabinetu Galii Gamlielové hovořit s libanonským prezidentem Josephem Aounem. Tento krok, o kterém informovala izraelská média, přichází po mnoha letech naprostého přerušení dialogu mezi oběma státy. Gamlielová pro izraelský rozhlas vyjádřila naději, že by tento posun mohl v konečném důsledku vést k prosperitě v regionu.
Ukrajinští oceláři varují, že nová unijní uhlíková daň způsobuje okamžitý odliv evropských zákazníků. Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který vstoupil v platnost letos v lednu, vede k hromadnému rušení objednávek. Pro zemi sužovanou již čtvrtým rokem ruskou invazí to představuje kritickou ránu pro jedno z nejdůležitějších odvětví exportu.
Současná situace v konfliktu s Íránem vyžaduje od Spojených států především strategickou trpělivost. Jak kdysi napsal Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Vojna a mír: „Vše přijde včas k tomu, kdo umí čekat.“ Právě trpělivost a čas jsou nyní těmi nejsilnějšími nástroji, které má Washington v rukou, aby dovedl válku k úspěšnému diplomatickému konci.
Na rozlehlých pláních severozápadního Íránu, kde jarní slunce začíná probouzet mandloně do květu, panuje křehké příměří. Právě tento klid zbraní po pěti týdnech ničivé války vrací na dálnice hustší provoz a do země Íránce, kteří uprchli před nálety. Na turecké hranici, kde zima ještě zcela neodevzdala svou vládu, čekají v odletových halách lidé jako šedovlasý bankéř, který se vrací od svého syna z Turecka. Jeho shrnutí války je věcné: americké a izraelské údery mířily především na vojenské cíle, nikoliv na domovy civilistů.