Tři roky od začátku invaze na Ukrajinu zůstává ruský vojensko-průmyslový komplex navzdory tvrdým sankcím funkční. Rusko nadále vyrábí dělostřeleckou munici, drony i obrněná vozidla – ne špičkové kvality, ale „dostatečně dobré“, aby pokryly aktuální potřeby armády. Bez pomoci zahraničních partnerů a zprostředkovatelů by to však bylo téměř nemožné.
„Vojensko-průmyslový komplex Ruska armádě poskytuje právě tolik, kolik v daný moment potřebuje,“ říká odborník z britského think-tanku Chatham House Mathieu Boulegue. „Není třeba, aby vše fungovalo perfektně – zbraně prostě musí být včas na správném místě.“
Tento systém založený na principu „postačujícího výkonu“ je však stále silně závislý na vnější pomoci. Rusko si díky spletité síti paralelních dovozů dokáže opatřit potřebné komponenty prostřednictvím třetích zemí, které se k sankcím nepřipojily – například přes státy Střední Asie, Jižního Kavkazu, ale i větší ekonomiky jako Indie či Čína.
Kromě toho některé země – jako Severní Korea nebo Írán – Rusku dodávají přímo celé zbraňové systémy a munici. Podle investigace agentury Reuters a Open Source Center z dubna 2025 pochází většina dělostřelecké munice, kterou Rusko letos použilo na Ukrajině, ze Severní Koreje. U některých jednotek tvoří severokorejská munice dokonce 75 až 100 % zásob.
Otázkou však zůstává: dokázal by Kreml udržet svůj zbrojní aparát v chodu i bez této podpory?
Výroba zbraní je komplexní proces. I běžná munice vyžaduje množství komponent – a některé z nich, jako bavlněná celulóza používaná k výrobě střelného prachu, nejsou vůbec sankcionované. Problémem jsou však vyspělé technologie – především mikročipy a polovodiče, bez nichž se neobejdou moderní rakety a drony.
„Většina mikročipů, které dnes najdeme v ruských raketách a dronech útočících na Ukrajinu, byla vyrobena teprve v roce 2024. To naznačuje, že Rusko nemá velké zásoby z minulosti – a stále je musí někde nakupovat,“ říká odborník na vojenské technologie Marc de Vore z University of St Andrews.
Zatímco Severní Korea a Írán dodávají Rusku hotové zbraně, jiné státy pomáhají nepřímo – například exportem průmyslového vybavení, obráběcích strojů, elektroniky či filtrů pro palivo. V řadě případů jde o tzv. „dual-use“ technologie, tedy produkty určené pro civilní sektor, které lze využít i ve vojenské výrobě.
Velký podíl na tom mají tzv. paralelní dovozy, které ruský režim legalizoval v roce 2022. Ty umožňují dovážet sankcionované zboží přes třetí země i bez svolení vlastníků ochranných známek. Jen mezi květnem a prosincem 2022 touto cestou do Ruska doputovalo zboží v hodnotě 20 miliard dolarů.
Boulegue připomíná, že Rusko má na budování těchto alternativních sítí dlouhou tradici. „Jde o dědictví sovětských zpravodajských služeb – už tehdy byla Moskva velmi zdatná ve vytváření ilegálních kanálů. V době války je znovu aktivovali.“
I přes sankce se Rusku daří navyšovat domácí produkci. Zbrojovky nabízejí vyšší platy, aby přilákaly dělníky, zejména v chudších regionech. Linky běží v třísměnném provozu, výrobní kapacity se rozšiřují.
Výrobci zároveň hledají cesty, jak být méně závislí na dovozu. Například vývoj nových metod výroby nitrocelulózy (používané k výrobě munice) ze dřeva místo bavlny má za cíl omezit potřebu dovozu této suroviny.
Dočasnou oporou je také retrofitting staré sovětské techniky. Na bojišti se objevily i tanky T-62, jejichž vývoj sahá do 50. let. Podle analytiků však tyto zásoby rychle mizí. Skupina Oryx odhaduje, že Rusko už ztratilo přes polovinu původní výzbroje – přičemž asi 50 % ztracené techniky tvoří právě sovětské stroje.
Bez dovozu komponent by se ruská armáda musela smířit s tím, že nebude mít dost zbraní pro všechny. „Představte si, že máte místo tisíce čipů jen sto. Nastává boj o prioritu,“ vysvětluje Boulegue.
Výrobci by se pokusili přizpůsobit – například přepracovat drony tak, aby mohly používat čínské součástky. To ale není jednoduché. Podle De Vorea trvá přepracování jednoho systému okolo tří měsíců inženýrské práce.
V krizových obdobích by pak armáda pravděpodobně více sáhla po klasickém letectvu, což by vedlo ke zvýšeným ztrátám letadel.
Pokud by Rusko přišlo o zahraniční podporu, jedinou možností, jak udržet výrobu, by bylo převést celou ekonomiku na válečné koleje – včetně přeměny továren na spotřební zboží na zbrojní výrobu. Bez tohoto zásadního posunu by se ruská obranná produkce zhroutila.
„Zatím přežívají díky tomu, že už absorbovali první sankční šok z roku 2014 a druhý z roku 2022. Pokud ale odstraníme zahraniční složku, ta domácí to neunese,“ varuje Boulegue.
Jak by mohla Západní aliance zasáhnout proti ruské válečné výrobě efektivněji? Podle Boulegua je třeba rozšířit sankce i na zdánlivě nevinné suroviny – například bavlnu. „Víme, že bavlna je potřebná pro výrobu nábojů. Tak proč nezakážeme její dovoz?“ ptá se. „Ano, je to obrovský úkol, ale v sankcionování států máme zkušenosti – jde jen o škálování.“
Luzin dodává, že je důležité, aby se k embargu připojily i státy jako Indie, které zatím stále dodávají Rusku klíčové technologie, například obráběcí stroje.
Další možností je přitlačit na ruský vývoz ropy. Omezení provozu tzv. „stínové flotily“ tankerů a snížení cenového stropu pro ruskou ropu by mohlo vážně ohrozit schopnost Kremlu financovat další nákupy vojenských komponent.
V krajním případě by Ukrajina mohla zvažovat i přímé útoky na ruské zbrojní závody, výzkumné ústavy a infrastrukturu – například pomocí raket středního doletu. Západní spojenci se však zatím k podpoře takového kroku neodhodlali.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
Demokraté a organizace na ochranu volebních práv varují, že nedávný projev Donalda Trumpa, ve kterém bez důkazů hovořil o čínském vměšování do voleb v roce 2020, je jasnou snahou připravit půdu pro zpochybnění výsledků listopadových průběžných voleb.
Španělská severoafrická enkláva Ceuta čelí rozsáhlé humanitární a sociální krizi poté, co na její území v posledních dnech přes moře dorazily stovky migrantů ze sousedního Maroka. Místní úřady hlásí zcela naplněné ubytovací kapacity a masivní příliv lidí, kteří obcházejí hraniční zábrany plaváním podél pobřežních vlnolamů. Regionální prezident Juan Jesús Vivas v reakci na překotný vývoj varoval, že situace dosáhla krizového stavu a tamní přijímací střediska již nedokážou čelit náporu nově příchozích.
Reportáž ukrajinsko-amerického novináře Davida Kiričenka z frontové linie pro web Kyiv Post vykresluje drsnou realitu dnešního bojiště, kde prim hrají moderní technologie. Kiričenko strávil několik dní v těsné blízkosti jednotky bezpilotních systémů ukrajinské 110. samostatné mechanizované brigády. Společně s americkým dokumentaristou Ryanem Van Ertem nahlédli přímo do takzvané zóny zabíjení, tedy pásma neustále sledovaného a napadaného drony.
Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.
Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.
Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.
Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Iránské Islámské revoluční gardy v oficiálním prohlášení zveřejněném státními médii přísahaly odvetu za rozsáhlé noční údery Spojených států na íránské cíle. Teheránský režim otevřeně deklaroval záměr ještě během dneška potrestat agresora. Napětí na Blízkém východě tak po krátkém útlumu opět prudce eskaluje, přičemž obě strany dávají najevo odhodlání v konfrontaci pokračovat.
