Tři roky od začátku invaze na Ukrajinu zůstává ruský vojensko-průmyslový komplex navzdory tvrdým sankcím funkční. Rusko nadále vyrábí dělostřeleckou munici, drony i obrněná vozidla – ne špičkové kvality, ale „dostatečně dobré“, aby pokryly aktuální potřeby armády. Bez pomoci zahraničních partnerů a zprostředkovatelů by to však bylo téměř nemožné.
„Vojensko-průmyslový komplex Ruska armádě poskytuje právě tolik, kolik v daný moment potřebuje,“ říká odborník z britského think-tanku Chatham House Mathieu Boulegue. „Není třeba, aby vše fungovalo perfektně – zbraně prostě musí být včas na správném místě.“
Tento systém založený na principu „postačujícího výkonu“ je však stále silně závislý na vnější pomoci. Rusko si díky spletité síti paralelních dovozů dokáže opatřit potřebné komponenty prostřednictvím třetích zemí, které se k sankcím nepřipojily – například přes státy Střední Asie, Jižního Kavkazu, ale i větší ekonomiky jako Indie či Čína.
Kromě toho některé země – jako Severní Korea nebo Írán – Rusku dodávají přímo celé zbraňové systémy a munici. Podle investigace agentury Reuters a Open Source Center z dubna 2025 pochází většina dělostřelecké munice, kterou Rusko letos použilo na Ukrajině, ze Severní Koreje. U některých jednotek tvoří severokorejská munice dokonce 75 až 100 % zásob.
Otázkou však zůstává: dokázal by Kreml udržet svůj zbrojní aparát v chodu i bez této podpory?
Výroba zbraní je komplexní proces. I běžná munice vyžaduje množství komponent – a některé z nich, jako bavlněná celulóza používaná k výrobě střelného prachu, nejsou vůbec sankcionované. Problémem jsou však vyspělé technologie – především mikročipy a polovodiče, bez nichž se neobejdou moderní rakety a drony.
„Většina mikročipů, které dnes najdeme v ruských raketách a dronech útočících na Ukrajinu, byla vyrobena teprve v roce 2024. To naznačuje, že Rusko nemá velké zásoby z minulosti – a stále je musí někde nakupovat,“ říká odborník na vojenské technologie Marc de Vore z University of St Andrews.
Zatímco Severní Korea a Írán dodávají Rusku hotové zbraně, jiné státy pomáhají nepřímo – například exportem průmyslového vybavení, obráběcích strojů, elektroniky či filtrů pro palivo. V řadě případů jde o tzv. „dual-use“ technologie, tedy produkty určené pro civilní sektor, které lze využít i ve vojenské výrobě.
Velký podíl na tom mají tzv. paralelní dovozy, které ruský režim legalizoval v roce 2022. Ty umožňují dovážet sankcionované zboží přes třetí země i bez svolení vlastníků ochranných známek. Jen mezi květnem a prosincem 2022 touto cestou do Ruska doputovalo zboží v hodnotě 20 miliard dolarů.
Boulegue připomíná, že Rusko má na budování těchto alternativních sítí dlouhou tradici. „Jde o dědictví sovětských zpravodajských služeb – už tehdy byla Moskva velmi zdatná ve vytváření ilegálních kanálů. V době války je znovu aktivovali.“
I přes sankce se Rusku daří navyšovat domácí produkci. Zbrojovky nabízejí vyšší platy, aby přilákaly dělníky, zejména v chudších regionech. Linky běží v třísměnném provozu, výrobní kapacity se rozšiřují.
Výrobci zároveň hledají cesty, jak být méně závislí na dovozu. Například vývoj nových metod výroby nitrocelulózy (používané k výrobě munice) ze dřeva místo bavlny má za cíl omezit potřebu dovozu této suroviny.
Dočasnou oporou je také retrofitting staré sovětské techniky. Na bojišti se objevily i tanky T-62, jejichž vývoj sahá do 50. let. Podle analytiků však tyto zásoby rychle mizí. Skupina Oryx odhaduje, že Rusko už ztratilo přes polovinu původní výzbroje – přičemž asi 50 % ztracené techniky tvoří právě sovětské stroje.
Bez dovozu komponent by se ruská armáda musela smířit s tím, že nebude mít dost zbraní pro všechny. „Představte si, že máte místo tisíce čipů jen sto. Nastává boj o prioritu,“ vysvětluje Boulegue.
Výrobci by se pokusili přizpůsobit – například přepracovat drony tak, aby mohly používat čínské součástky. To ale není jednoduché. Podle De Vorea trvá přepracování jednoho systému okolo tří měsíců inženýrské práce.
V krizových obdobích by pak armáda pravděpodobně více sáhla po klasickém letectvu, což by vedlo ke zvýšeným ztrátám letadel.
Pokud by Rusko přišlo o zahraniční podporu, jedinou možností, jak udržet výrobu, by bylo převést celou ekonomiku na válečné koleje – včetně přeměny továren na spotřební zboží na zbrojní výrobu. Bez tohoto zásadního posunu by se ruská obranná produkce zhroutila.
„Zatím přežívají díky tomu, že už absorbovali první sankční šok z roku 2014 a druhý z roku 2022. Pokud ale odstraníme zahraniční složku, ta domácí to neunese,“ varuje Boulegue.
Jak by mohla Západní aliance zasáhnout proti ruské válečné výrobě efektivněji? Podle Boulegua je třeba rozšířit sankce i na zdánlivě nevinné suroviny – například bavlnu. „Víme, že bavlna je potřebná pro výrobu nábojů. Tak proč nezakážeme její dovoz?“ ptá se. „Ano, je to obrovský úkol, ale v sankcionování států máme zkušenosti – jde jen o škálování.“
Luzin dodává, že je důležité, aby se k embargu připojily i státy jako Indie, které zatím stále dodávají Rusku klíčové technologie, například obráběcí stroje.
Další možností je přitlačit na ruský vývoz ropy. Omezení provozu tzv. „stínové flotily“ tankerů a snížení cenového stropu pro ruskou ropu by mohlo vážně ohrozit schopnost Kremlu financovat další nákupy vojenských komponent.
V krajním případě by Ukrajina mohla zvažovat i přímé útoky na ruské zbrojní závody, výzkumné ústavy a infrastrukturu – například pomocí raket středního doletu. Západní spojenci se však zatím k podpoře takového kroku neodhodlali.
Izraelské parlamentní volby přinesly nejednoznačný výsledek, v němž úřadující premiér Benjamin Netanjahu ani jeho hlavní vyzyvatel Gadi Ejzenkot nezískali potřebnou většinu jedenašedesáti křesel v stodvacetičlenném Knesetu. Co bude nyní následovat?
Ředitel afrického Centera pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) Jean Kaseya varoval, že dosud nevídané šíření epidemie eboly v Africe by se mohlo rozšířit do Velké Británie i dalších zemí světa, pokud mezinárodní společenství neposkytne dostatečné finanční prostředky na zvýšení připravenosti a zajištění léčby.
Španělsko zasáhla obrovská tragédie v podobě srážky dvou vysokorychlostních vlaků, která si ve středu ráno v provinci Toledo vyžádala nejméně 68 lidských obětí a desítky zraněných. K nehodě došlo na železniční trati spojující hlavní město Madrid se Sevillou, kde vlak společnosti Renfe narazil do zadní části stojící soupravy soukromého dopravce Iryo. Událost okamžitě zmobilizovala všechny dostupné záchranné složky v oblasti.
Slavnostní předávání státních vyznamenání u příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu ve Vladislavském sále Pražského hradu dospělo ke svému závěru. Prezident Petr Pavel celkem udělil nebo propůjčil 51 významných ocenění osobnostem z oblasti vědy, kultury, sportu, armády či veřejného života.
Před dvaceti lety zveřejnil britský ekonom Nicholas Stern průlomovou zprávu nazvanou The Economics of Climate Change, která zásadním způsobem proměnila pohled na ekonomické dopady klimatické krize. Dokument vypracovaný pro tehdejší britskou vládu ukázal, že investice do nízkouhlíkové budoucnosti mají hluboký ekonomický smysl a že nečinnost stojí společnost mnohem více peněz a nakonec bude mít devastační dopady. Tato studie tehdy otřásla dosavadním vnímáním mezi hlavními představiteli ekonomické vědy, kteří dlouho přehlíželi reálné hrozby globálního oteplování.
Izrael se nachází v politické nejistotě po nedávných parlamentních volbách, ve kterých úřadující premiér Benjamin Netanjahu ztratil většinu v Knesetu. Sčítání hlasů ukázalo, že ani Netanjahuova koalice, ani opoziční blok vedený generálem Gadi Eisenkotem nezískají potřebných jednašedesát mandátů. Výsledek tak podle The Guardian závisí na tom, zda se strany odhodlají ke spolupráci s palestinskými stranami, jejichž voliči zaznamenali výrazný nárůst účasti. Celá politická scéna se tak ocitá před zásadním rozhodnutím o dalším směřování země.
Izrael se po parlamentních volbách podle BBC ocitl v hluboké politické patové situaci, když po sečtení 90 procent hlasů nezískali potřebnou většinu pro sestavení vlády ani úřadující premiér Benjamin Netanjahu, ani jeho hlavní vyzyvatel Gadi Eisenkot.
V Montrealu se tento týden koná jednadvacátý summit představitelů Kanady a Evropské unie, který navazuje na nedávnou nabídku evropského přídavného členství a diskuze o užší integraci obou transatlantických partnerů. Setkání se účastní kanadský premiér Mark Carney, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa, přičemž hlavním tématem jsou další kroky ve vzájemných vztazích.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se veřejně zastal finského prezidenta Alexandra Stubba a norského premiéra Jonase Gahra Støra kvůli jejich nedávnému přímému telefonátu s ruským vůdcem Vladimirem Putinem. Tento diplomatický krok se na evropské politické scéně setkal s rozporuplnými reakcemi a kritikou ze strany některých států, které se obávají narušení jednotného postupu unijních spojenců vůči Moskvě.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa oficiálně ukončuje přísné ekologické předpisy z éry předchozího vedení, které zavazovaly ropné a plynárenské společnosti k odpovědnosti za velké úniky skleníkového metanu. Toto rozhodnutí prezentoval během úterního večerního předvolebního shromáždění v texaském Lubbocku jako klíčový krok pro snížení nákladů a podporu domácí těžby.
Ruský prezident Vladimir Putin uskutečnil zkoušku strategické balistické střely schopné nést jaderné zbraně pouhé hodiny poté, co vedl telefonické rozhovory s nejvyššími představiteli Finska a Norska. Tento krok následoval po diplomatické snaze severských politiků o deeskalaci probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Odpověď Moskvy však ukázala na pokračující tvrdý postoj ruského vedení k celé situaci.
Ukrajinská společnost Himera a dánský výrobce satelitů GomSpace vyslaly na oběžnou dráhu testovací družici s názvem Obria Nano. Tento krok představuje první fázi směřující k vybudování nezávislé ukrajinské komunikační sítě. Satelit se dostal do vesmíru 1. října na palubě rakety v rámci mise Transporter-18 společnosti SpaceX a podle dostupných informací již úspěšně funguje.
