Jak dokázalo Rusko přežít tři roky sankcí?

„Vojensko-průmyslový komplex Ruska armádě poskytuje právě tolik, kolik v daný moment potřebuje,“ říká odborník z britského think-tanku Chatham House Mathieu Boulegue. „Není třeba, aby vše fungovalo perfektně – zbraně prostě musí být včas na správném místě.“

Tento systém založený na principu „postačujícího výkonu“ je však stále silně závislý na vnější pomoci. Rusko si díky spletité síti paralelních dovozů dokáže opatřit potřebné komponenty prostřednictvím třetích zemí, které se k sankcím nepřipojily – například přes státy Střední Asie, Jižního Kavkazu, ale i větší ekonomiky jako Indie či Čína.

Kromě toho některé země – jako Severní Korea nebo Írán – Rusku dodávají přímo celé zbraňové systémy a munici. Podle investigace agentury Reuters a Open Source Center z dubna 2025 pochází většina dělostřelecké munice, kterou Rusko letos použilo na Ukrajině, ze Severní Koreje. U některých jednotek tvoří severokorejská munice dokonce 75 až 100 % zásob.

Otázkou však zůstává: dokázal by Kreml udržet svůj zbrojní aparát v chodu i bez této podpory?

Výroba zbraní je komplexní proces. I běžná munice vyžaduje množství komponent – a některé z nich, jako bavlněná celulóza používaná k výrobě střelného prachu, nejsou vůbec sankcionované. Problémem jsou však vyspělé technologie – především mikročipy a polovodiče, bez nichž se neobejdou moderní rakety a drony.

„Většina mikročipů, které dnes najdeme v ruských raketách a dronech útočících na Ukrajinu, byla vyrobena teprve v roce 2024. To naznačuje, že Rusko nemá velké zásoby z minulosti – a stále je musí někde nakupovat,“ říká odborník na vojenské technologie Marc de Vore z University of St Andrews.

Zatímco Severní Korea a Írán dodávají Rusku hotové zbraně, jiné státy pomáhají nepřímo – například exportem průmyslového vybavení, obráběcích strojů, elektroniky či filtrů pro palivo. V řadě případů jde o tzv. „dual-use“ technologie, tedy produkty určené pro civilní sektor, které lze využít i ve vojenské výrobě.

Velký podíl na tom mají tzv. paralelní dovozy, které ruský režim legalizoval v roce 2022. Ty umožňují dovážet sankcionované zboží přes třetí země i bez svolení vlastníků ochranných známek. Jen mezi květnem a prosincem 2022 touto cestou do Ruska doputovalo zboží v hodnotě 20 miliard dolarů.

Boulegue připomíná, že Rusko má na budování těchto alternativních sítí dlouhou tradici. „Jde o dědictví sovětských zpravodajských služeb – už tehdy byla Moskva velmi zdatná ve vytváření ilegálních kanálů. V době války je znovu aktivovali.“

I přes sankce se Rusku daří navyšovat domácí produkci. Zbrojovky nabízejí vyšší platy, aby přilákaly dělníky, zejména v chudších regionech. Linky běží v třísměnném provozu, výrobní kapacity se rozšiřují.

Výrobci zároveň hledají cesty, jak být méně závislí na dovozu. Například vývoj nových metod výroby nitrocelulózy (používané k výrobě munice) ze dřeva místo bavlny má za cíl omezit potřebu dovozu této suroviny.

Dočasnou oporou je také retrofitting staré sovětské techniky. Na bojišti se objevily i tanky T-62, jejichž vývoj sahá do 50. let. Podle analytiků však tyto zásoby rychle mizí. Skupina Oryx odhaduje, že Rusko už ztratilo přes polovinu původní výzbroje – přičemž asi 50 % ztracené techniky tvoří právě sovětské stroje.

Bez dovozu komponent by se ruská armáda musela smířit s tím, že nebude mít dost zbraní pro všechny. „Představte si, že máte místo tisíce čipů jen sto. Nastává boj o prioritu,“ vysvětluje Boulegue.

Výrobci by se pokusili přizpůsobit – například přepracovat drony tak, aby mohly používat čínské součástky. To ale není jednoduché. Podle De Vorea trvá přepracování jednoho systému okolo tří měsíců inženýrské práce.

V krizových obdobích by pak armáda pravděpodobně více sáhla po klasickém letectvu, což by vedlo ke zvýšeným ztrátám letadel.

Pokud by Rusko přišlo o zahraniční podporu, jedinou možností, jak udržet výrobu, by bylo převést celou ekonomiku na válečné koleje – včetně přeměny továren na spotřební zboží na zbrojní výrobu. Bez tohoto zásadního posunu by se ruská obranná produkce zhroutila.

„Zatím přežívají díky tomu, že už absorbovali první sankční šok z roku 2014 a druhý z roku 2022. Pokud ale odstraníme zahraniční složku, ta domácí to neunese,“ varuje Boulegue.

Jak by mohla Západní aliance zasáhnout proti ruské válečné výrobě efektivněji? Podle Boulegua je třeba rozšířit sankce i na zdánlivě nevinné suroviny – například bavlnu. „Víme, že bavlna je potřebná pro výrobu nábojů. Tak proč nezakážeme její dovoz?“ ptá se. „Ano, je to obrovský úkol, ale v sankcionování států máme zkušenosti – jde jen o škálování.“

Luzin dodává, že je důležité, aby se k embargu připojily i státy jako Indie, které zatím stále dodávají Rusku klíčové technologie, například obráběcí stroje.

Další možností je přitlačit na ruský vývoz ropy. Omezení provozu tzv. „stínové flotily“ tankerů a snížení cenového stropu pro ruskou ropu by mohlo vážně ohrozit schopnost Kremlu financovat další nákupy vojenských komponent.

V krajním případě by Ukrajina mohla zvažovat i přímé útoky na ruské zbrojní závody, výzkumné ústavy a infrastrukturu – například pomocí raket středního doletu. Západní spojenci se však zatím k podpoře takového kroku neodhodlali.