Hluboko pod antarktickým ledem leží unikátní archiv. Vědci v něm skladují historii Země

Uvnitř zamrzlé jeskyně vědci uchovávají cenné válce prastarého ledu, které byly s obrovským úsilím vyvrtány a převezeny z nejohroženějších horských ledovců naší planety. Mezinárodní projekt pod vedením nadace Ice Memory Foundation má za cíl zachránit vzorky tajících ledových mas dříve, než rostoucí globální teploty nenávratně vymažou cenné historické záznamy.

Ledová jádra v sobě nesou svědectví o minulosti Země, od sopečných erupcí a kouře z lesních požárů až po průmyslové znečištění a proměny atmosféry v průběhu staletí i tisíciletí. Klíčové informace jsou ukryty v mikroskopických vzduchových bublinách, které v ledu uvízly v době jeho vzniku. Analýzou tohoto uvězněného vzduchu dokážou odborníci zrekonstruovat historické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů.

Výzkumy ledových jader již dříve odhalily, že současná hladina oxidu uhličitého je o 30 až 35 % vyšší než kdykoli za posledních 800 tisíc let. Tyto lokální klimatické archivy v Alpách, Himálaji či Andách však kvůli klimatickým změnám mizí alarmujícím tempem. Podle loňské studie by mohly lidskou činností ročně zmizet až čtyři tisíce ledovců.

Samotný sběr a přeprava vzorků představují technologicky i logisticky mimořádně náročný úkol, který vyžaduje expedice do nejnehostinnějších míst světa. Vědci musí na vysokohorské hřebeny ručně dopravovat bezmála půl tuny těžké vrtné vybavení, přičemž nedávná kampaň v Tádžikistánu probíhala v nadmořské výšce 5820 metrů.

Ještě před samotným spuštěním vrtáku s kruhovými noži specialisté celé měsíce mapují ledovce pomocí radarů pronikajících zemí. Tento průzkum jim umožňuje nahlédnout do vnitřní struktury ledu od povrchu až po skalní podloží a vybrat nejstabilnější místa, kde jsou jednotlivé vrstvy neporušené. Čím hlouběji dokáže vrták proniknout, tím starší data o historii klimatu dokáže získat.

Sbírání a uchovávání vzorků se věnují instituce po celém světě, včetně Národního datového centra pro sníh a led při Coloradské univerzitě, Britského antarktického průzkumu, Institutu Alfreda Wegenera v Německu či francouzského CNRS. Mezinárodní projekty jako EPICA a Beyond EPICA využívají tato jádra k rekonstrukci stovek tisíc let staré historie Země. Iniciativa Ice Memory však přináší zcela nový rozměr v podobě preventivního uchování vzorků pro budoucnost.

Lokalita u stanice Concordia na Antarktické plošině ve výšce přes 3000 metrů nad mořem byla vybrána záměrně. Teploty v zimě zde klesají pod minus 80 stupňů Celsia a stanice je na měsíce odříznuta od světa. V samotném vyhloubeném tunelu o délce 60 metrů a šířce 5 metrů panuje stabilní přirozená teplota minus 52 stupňů Celsia, která led spolehlivě ochrání.

Během budování archivu vědci vykopali příkop, do kterého umístili nafukovací balon, kolem něhož následně udusali sníh. Po zajištění struktury balon odstranili a zbyl pouze pevný sněhový tunel, kde jsou dnes v dlouhých řadách navršeny bílé izolované boxy s pečlivě označenými válcovými jádry.

Cílem nadace je shromáždit vzorky z 20 významných světových ledovců, přičemž polovina z nich, včetně těch z Alp, And a Pamíru, již byla úspěšně zajištěna. Každé ledové jádro obsahuje jak globální data, tak nesmírně cenné regionální informace o monzunových systémech, místních zásobách vody či znečištění životního prostředí.

Švýcarské ledovce například již ztratily přibližně 35 % svého objemu a v případě scénáře s vysokými emisemi by do konce století mohlo zmizet až 90 % níže položených ledových mas. Vědci věří, že hodnota těchto archivů v čase poroste, protože budoucí generace budou mít k dispozici pokročilejší technologie schopné z ledu získat zcela nové informace, které dnešní věda ještě nedokáže přečíst.