Haagský tribunál vydal historické zatykače. Vůdce Tálibánu obvinil z genderového pronásledování

Soudní komora II ICC má „důvodné podezření“, že nejvyšší vůdce Tálibánu Hajbatulláh Achúndzáda a hlavní šaría soudce Abdul Hakim Hakkání jsou vinni tím, že nařídili, naváděli nebo podporovali genderové pronásledování. Obvinění se týkají nejen žen a dívek, ale také dalších osob, které nesplňují přísné genderové nebo ideologické normy Tálibánu, včetně členů LGBTQIA+ komunity.

Podle zatykačů Tálibán prostřednictvím ediktů a nařízení zbavil ženy a dívky přístupu ke vzdělání, právu na soukromý a rodinný život, svobodě pohybu, projevu, náboženství a svědomí. Dívkám je zakázáno chodit do školy od 12 let, ženy jsou vykázány z veřejných prostor.

Zahra Nader, šéfredaktorka afghánského lidskoprávního média Zan Times, uvedla, že ženy a dívky jsou „systémově umlčovány, izolovány a zbavovány základních práv“.

Důležité je, že Mezinárodní trestní soud nepotřebuje k uznání pronásledování fyzické násilí – dostatečné jsou i institucionální a systematické formy útlaku, pokud je prokázán záměr diskriminace. A právě to ICC považuje za zjevné v případě Tálibánu, který své nábožensky motivované zákazy veřejně obhajuje.

Kromě žen a dívek soud výslovně uvádí i oběti, které neodpovídají ideologickým očekáváním Tálibánu ohledně genderu, genderové identity či projevu. Tímto krokem ICC poprvé přiznává status obětí zločinů proti lidskosti i sexuálním menšinám, čímž otevírá novou kapitolu v ochraně LGBTQIA+ osob na mezinárodní úrovni.

Obvinění spadají pod článek 7(1)(h) Římského statutu ICC, který definuje pronásledování na základě identifikovatelné skupiny – v tomto případě na základě genderu – jako zločin proti lidskosti. Přestože Tálibán mezinárodní soud neuznává, Afghánistán jako stát přistoupil k Římskému statutu v roce 2003 a tedy formálně zůstává vázán jurisdikcí soudu.

Aktivisté i oběti však varují, že zatykače nesmí zůstat jen symbolickým gestem. Ženské hnutí Purple Saturdays, vedené afghánskými ženami, upozorňuje, že nečinnost ICC by Tálibánu mohla dodat odvahu dále utužit represivní opatření. Dle historických zkušeností Tálibán na mezinárodní tlak často reagoval opačně – další eskalací útlaku.

Zástupci hnutí afghánských žen v exilu proto volají po vytvoření nezávislého mezinárodního výboru, který by dohlížel na vyšetřování a urychlil soudní proces.

Skutečné dopadení obviněných závisí na spolupráci jednotlivých států, jelikož ICC sám nemá žádné výkonné složky. Pokud by se obvinění například pokusili cestovat do některé ze signatářských zemí Římského statutu, tamní úřady by je měly zadržet a vydat do Haagu.

Přesto existují precedenty, které dávají naději. Letos například došlo k zatčení bývalého prezidenta Filipín Rodriga Duterteho na základě zatykače ICC, což ukazuje, že mezinárodní spravedlnost – i když pomalá – není nereálná.

Zatykače samy o sobě sice bezprostředně nezlepší situaci žen v Afghánistánu, ale představují významný krok k mezinárodnímu uznání jejich utrpení a ke stanovení právní odpovědnosti. Mezinárodní trestní soud opakovaně deklaruje svou vůli pokračovat ve stíhání a hledat účinné právní cesty k odpovědnosti Tálibánu.

I pokud k samotnému zatčení nedojde v nejbližší době, ICC tímto krokem jasně deklaruje, že systémové porušování práv žen a genderové pronásledování nejsou v souladu s mezinárodním právem – a nebudou bez následků.