Donald Trump má jako bývalý realitní magnát cit pro lukrativní nemovitosti, ale v případě Grónska jde o mnohem víc než jen o obchod. Podle analýzy zveřejněné na Fox News prezident velmi dobře chápe, že tento arktický ostrov je naprosto klíčový pro národní bezpečnost USA a vybudování takzvaného „Zlatého dómu“ – ambiciózního protiraketového štítu. Trump svými prohlášeními na síti Truth Social cíleně vyvíjí tlak na Dánsko i celé NATO, aby je přiměl k rychlejší a efektivnější akci proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny.
Pohled na mapu Arktidy potvrzuje, že Grónsko je strategickým pilířem obrany. Jeho východní pobřeží střeží vstupní bránu do Atlantiku pro ruské jaderné ponorky, zatímco vnitrozemí hostí radary včasného varování. Tyto stanice pokrývají letové trasy ruských a čínských střel směřujících na americký kontinent. Bez Grónska by byl americký protiraketový deštník prakticky slepý, což z ostrova dělá nepostradatelný článek v řetězci obrany Spojených států.
Trumpova administrativa už v roce 2019 spočítala, že roční náklady na provoz Grónska činí zhruba 770 milionů dolarů. Prodej se sice může zdát jako nejrychlejší řešení, ale hlavním motivem je zabránit tomu, aby se k ostrovu příliš přiblížil Peking. Už v roce 2017 muselo Dánsko zastavit pokus Grónska získat čínské finance na výstavbu nových letišť. Pokud by se podobný pokus o čínské financování opakoval, Washington dal jasně najevo, že nad ostrovem zavláje americká vlajka, ať už se to místním líbí, nebo ne.
Srdcem americké přítomnosti je základna Pituffik (dříve Thule). Příslušníci vesmírných sil USA odtud nepřetržitě sledují interkontinentální hrozby a tisíce objektů na oběžné dráze, včetně rostoucí sítě čínských satelitů. Čína navíc v posledním roce zintenzivnila své arktické aktivity – vyslala tři ledoborce, výzkumnou ponorku a poprvé využila „polární hedvábnou stezku“ pro nákladní dopravu. Nové čínské jaderné ponorky jsou navíc konstruovány tak, aby mohly operovat přímo v ledových polích, což přivádí americké cíle do jejich dosahu.
Ačkoliv dánská premiérka Mette Frederiksenová jakýkoli prodej odmítá a grónský premiér mluví o nepřípustném nátlaku, v zákulisí už dochází k posunům. NATO a Dánsko začínají investovat do vlastních ledoborců, sledovacích letounů Boeing P-8 a modernější protivzdušné obrany. Generální tajemník NATO Mark Rutte sice Trumpovy výpady veřejně nekomentuje, ale plně si uvědomuje, že aliance musí v arktickém regionu výrazně přidat.
Dánsko je historicky velmi schopným spojencem, který se nebál nasadit speciální síly v Afghánistánu a aktivně nakupuje americké stíhačky F-35. Aktuální roztržka o Grónsko by paradoxně mohla dánské premiérce pomoci v blížících se říjnových volbách, pokud by se jí podařilo vyjednat s Washingtonem dohodu, která uspokojí americké bezpečnostní nároky a zároveň zachová dánskou suverenitu.
Arktida se také stává prioritou pro Velkou Británii, která v regionu cvičí společně s norskými komandy. Britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová potvrdila, že jen jednotný postup v rámci aliance umožní čelit hrozbám, které se na dálném severu formují. Moskva totiž i nadále provokuje, což potvrdila lednovým odpálením rakety Orešnik schopné nést jaderné hlavice.
Pro Donalda Trumpa je Grónsko v tuto chvíli jako luxusní vila v sousedství, kterou touží koupit, ale majitel ji zatím nechce prodat. Svým neustálým tlakem však dosáhl toho, že se celá aliance konečně začala o bezpečnost Arktidy vážně zajímat. Spojené státy zkrátka nehodlají dopustit, aby se tento prostor stal hřištěm pro čínské ponorky nebo ruské ambice.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.