Důchodci vlivem extrémního počasí trpí už teď. To, co je čeká, ale bude mnohem horší, varují experti

Například během hurikánu Katrina v roce 2005 tvořili lidé starší 60 let až 75 % všech obětí. Během extrémní vlny veder v roce 2021 v oblasti amerického severozápadu zemřelo téměř tisíc lidí – většina z nich byli senioři. V případě ničivého požáru v havajském Lahaině v roce 2023 tvořili lidé starší 60 let více než dvě třetiny ze zhruba stovky mrtvých.

Z dostupných údajů tedy vyplývá jednoznačný trend: při každé větší přírodní katastrofě či klimatickém extrému dopadají následky nejtvrději právě na starší populaci.

Podle Samira Sinhy, geriatra z Univerzitní nemocniční sítě v Torontu, jsou senioři obětí takových událostí v naprosté většině případů. A situace se podle něj bude v důsledku klimatických změn ještě zhoršovat. Studie Yaleovy školy veřejného zdraví například varuje, že kombinace stárnoucí populace a rostoucích teplot přinese výrazný nárůst úmrtí v důsledku horka i chladu.

Zpráva časopisu The Lancet z roku 2023 předpovídá, že v období let 2041–2060 by se mohly každoroční úmrtí způsobená horkem u lidí starších 65 let zvýšit až o 370 % oproti období 1995–2014, a to i v případě, že globální teploty vzrostou „jen“ o 2 °C.

Důvodem je, že starší lidé mají menší schopnost přizpůsobit se rychlým změnám. Podle geriatrického specialisty Matthewa Nelsona ze zdravotnického centra University of Rochester je u seniorů pomalejší jak vnitřní reakce těla, tak vnější reakce na prostředí.

Stárnutí totiž výrazně snižuje schopnost regulace tělesné teploty. S přibývajícím věkem klesá schopnost potit se a tělo má menší průtok krve do končetin, což komplikuje ochlazování. Současně se snižuje tělesný tuk, který jinak poskytuje izolaci proti chladu. Senioři navíc často užívají více léků, které ovlivňují oběhový systém a schopnost regulovat teplotu, a mnohdy vnímají teplo či chlad méně intenzivně než mladší lidé.

Kromě toho se s věkem zvyšuje počet chronických nemocí – od kardiovaskulárních po respirační – které mohou být extrémními podmínkami zhoršovány. Špatné ovzduší například zhoršuje dýchací potíže, zatímco horko a chlad zvyšují riziko selhání srdce nebo ztráty vědomí.

Slabší imunitní systém a kognitivní poruchy, jako je demence, pak snižují schopnost seniorů rozpoznat hrozící nebezpečí. Mohou zapomenout, že mají pít, nebo si nepamatují, jak zapnout klimatizaci. Vědecké výzkumy navíc spojují dlouhodobé vystavení znečištěnému ovzduší s vyšším rizikem Alzheimerovy choroby.

Další komplikací je omezená pohyblivost. Mnoho starších osob se pohybuje s obtížemi, spoléhá na berle, chodítka nebo vozíky, případně již neřídí. Během povodní, bouří nebo vln veder se tak nemohou snadno dostat k lékaři či do obchodu. V případě evakuace pak často nemají žádnou možnost, jak se dostat do bezpečí.

Vnější faktory tuto zranitelnost dále prohlubují. Mnoho seniorů žije samo nebo s dalším starším člověkem, což snižuje šanci na včasnou pomoc. Omezený kontakt s okolím se během katastrof často zcela přeruší – a tím se ještě více zvyšuje riziko, že si nikdo nevšimne zhoršujícího se zdravotního stavu.

Ekonomická nejistota je další klíčový problém. Třetina starších Američanů žije pod hranicí 200 % federální úrovně chudoby. To znamená, že často nemají peníze na klimatizaci, topení nebo zaplacení účtů za elektřinu. Bez elektřiny nefungují přístroje, které někteří potřebují k dýchání, měření tlaku nebo dialýze.

Vlády a organizace se snaží těmto rizikům čelit. Například americké ministerstvo zdravotnictví provozuje program emPower, který využívá zdravotní data k identifikaci osob s vážnými zdravotními potřebami, aby je mohly úřady včas kontaktovat. V New Yorku funguje komunitní program Be a Buddy, který propojuje dobrovolníky se staršími sousedy.

V některých státech, jako je Florida, již zákon umožňuje lékárnám vydat seniorům zásoby léků na 30 dní před příchodem hurikánu. Akademické instituce jako Mount Sinai pomáhají starším lidem instalovat klimatizace či poskytují přímou pomoc.

Přesto odborníci varují, že chybí systematické celonárodní strategie. „Měli bychom se už nyní bavit o tom, co můžeme udělat, abychom tuto zranitelnou skupinu ochránili,“ říká lékař R. Sean Morrison z Icahnovy lékařské fakulty. „Zatím se o tom téměř nemluví.“