Chcete pochopit Trumpův zájem o Grónsko? Vezměte si mapu, radí expert. Ale ne jen tak ledajakou

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie, foto: Depositphotos
Klára Marková 28. ledna 2026 16:58
Sdílej:

Mapy z období rané studené války zažívají nečekaný návrat do veřejného diskurzu. Profesor kartografie James Cheshire z UCL upozorňuje, že dramatická díla z přelomu 40. a 50. let minulého století, kdy kartografové v časopisech jako Time nebo Life vysvětlovali geopolitiku masám, mohou být klíčem k pochopení dnešního přístupu Donalda Trumpa k Arktidě. Tehdejší mapy nebyly jen ilustracemi, ale strategickými nástroji, které vykreslovaly svět jako soubor hrozeb a příležitostí, přičemž Arktida v nich figurovala jako hlavní „globální aréna“.

V tomto zlatém věku polární kartografie dominoval Richard Edes Harrison, který veřejnost naučil dívat se na svět skrze azimutální ekvidistantní projekci. Tato metoda sice deformuje tvary kontinentů, ale zachovává přesné vzdálenosti od středu mapy. Právě tento pohled umožnil lidem pochopit nastupující „věk letectví“. Ukázal totiž, že přes severní pól vedou nejkratší trasy nejen pro komerční lety, ale především pro strategické bombardéry a rakety směřující ze Sovětského svazu do USA a naopak.

Zatímco však poválečné mapy sloužily k budování konsenzu o kolektivní odpovědnosti a posilování aliancí jako NATO, Donald Trump si z nich podle Cheshirea vzal jiný závěr. Vzal tehdejší geografii hrozeb a příležitostí, ale aplikoval na ni doktrínu „America First“. Příkladem je jeho neutuchající zájem o anexi Grónska, které v jeho očích nepředstavuje bod pro společnou obranu spojenců, ale strategickou nemovitost a územní páku v duchu jednostranného rozhodování.

Zajímavým faktorem je i vliv běžně používaného Mercatorova zobrazení, které dominuje dnešním digitálním mapám. Toto zobrazení extrémně zvětšuje oblasti blíže k pólům, což opticky činí Grónsko mnohem rozlehlejším, než ve skutečnosti je. Někteří odborníci spekulují, že právě tato vizuální deformace, kdy Grónsko vypadá téměř stejně velké jako Afrika, zvyšuje v Trumpových očích jeho „realitní“ atraktivitu a strategickou hodnotu.

Dnešní digitální mapy mají tendenci geopolitické soupeření vizuálně vyhlazovat do uniformního zobrazení. Oproti tomu mapy z 40. a 50. let byly o argumentech a novém světovém řádu. Trumpova generace vyrůstala s vědomím těchto rivalit, které byly na papíře jasně narýsovány. Dnes, o 80 let později, se tento řád sice otřásá, ale historické mapy nám stále připomínají, co je v Arktidě skutečně v sázce a jak snadno se může obranná strategie změnit v územní expanzi.

Mapy tedy zůstávají jedním z nejdůvěryhodnějších důkazů ve veřejném životě, ale James Cheshire varuje, že mohou být stejně tak o faktech jako o mocenských ambicích. Trumpův návrat do úřadu oživuje svět, který se pohybuje mimo předpoklady poválečného uspořádání, oslabuje aliance a zachází s územím jako s pouhým nástrojem vlivu. Staré polární mapy nám tak pomáhají pochopit, že dnešní konflikt o Arktidu není nový, jen se na něj začínáme dívat skrze staronovou, dravější optiku.

Témata:
Stalo se