Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedávno prohlásil, že izraelský útok na íránská jaderná zařízení může trvat nejméně dva týdny. Naznačil tím, že Izraelské obranné síly (IDF) a zpravodajské služby mají připravený pečlivě promyšlený plán s jasnou strategií. Podle webu The Conversation má ale Izrael ještě druhý cíl.
První fáze izraelské operace se soustředila na likvidaci íránského vojenského a vědeckého vedení, stejně jako na téměř úplné zničení protivzdušné obrany. Výsledkem je, že izraelská letadla nyní operují nad íránským územím s relativní svobodou, mohou doplňovat palivo ve vzduchu a nasazovat speciální jednotky k přesným útokům na skrytá nebo dobře chráněná zařízení.
Od začátku konfliktu Netanjahu jasně formuloval dva cíle: zničení íránského jaderného programu a svržení duchovního režimu v Teheránu. Otázkou však zůstává, zda jsou tyto cíle reálně dosažitelné – a jakým způsobem by mohl celý konflikt skončit.
Zatímco prezident Donald Trump vyslal svého zmocněnce pro Blízký východ Steva Witkoffa k dalšímu kolu jednání s Íránem, Netanjahu vyjednávání odmítá. Izraelský premiér byl proti původní dohodě z roku 2015 a pochybuje o upřímnosti Íránu při jakýchkoli nových dohodách. Přerušení bombardování výměnou za obnovení jednání je pro něj nepřijatelné – znamenalo by to politické selhání a oslabení jeho image po útocích Hamasu v říjnu 2023.
Tento scénář by vyžadoval útoky na všechna známá jaderná zařízení, včetně těžce chráněného komplexu Fordow, který se nachází asi 100 km jižně od Teheránu a je umístěn půl kilometru pod zemí. Ani americké hluboko pronikající pumy pravděpodobně nejsou schopny zařízení zcela zničit.
Zbývá možnost vyslat speciální jednotky – což není nemožné, vzhledem k dřívějším izraelským operacím na íránském území. Otázkou ale zůstává, jak důkladně lze zařízení zničit a jak rychle by mohlo být opět vybudováno. Navíc by bylo nutné zlikvidovat i zásoby již obohaceného uranu, který má potenciál k výrobě až deseti jaderných hlavic. Je však velmi nejisté, zda izraelská rozvědka vůbec ví, kde se tyto zásoby nacházejí.
Svržení íránského režimu zůstává teoretickou možností. Izrael již zabil několik klíčových vojenských vůdců, včetně špiček Revolučních gard. V minulosti režim čelil rozsáhlým protestům, například během hnutí Ženy, život, svoboda po smrti Mahsy Amini v roce 2022.
Ale Teherán přežil už řadu krizí – osmiletou válku s Irákem, dlouhé roky sankcí i domácí nepokoje. Jeho represivní aparát je vysoce efektivní. Navíc existuje riziko, že izraelské útoky na civilní cíle vyvolají vlnu vlastenectví a sjednotí Íránce za současnou vládou.
Netanjahu sice tvrdí, že někteří vysocí představitelé režimu balí kufry a chystají se uprchnout, ale důkazy pro to nepředložil.
Není vyloučeno, že se do konfliktu zapojí Spojené státy. Írán obvinil USA z pomoci při izraelských útocích, což je pravděpodobné vzhledem k úzké zpravodajské spolupráci mezi oběma zeměmi. Někteří republikáni, včetně senátora Lindseyho Grahama, vyzývají prezidenta Trumpa, aby vojensky podpořil Izrael.
Trump se ovšem dlouhodobě staví proti novým „věčným válkám“ a pravděpodobně bude chtít válku ukončit co nejdříve. Pokud by však Írán či jeho spojenci napadli americké jednotky, tlak na americkou odvetu by výrazně vzrostl.
Zapojení Ruska na straně Íránu je zatím nepravděpodobné. Moskva sice útok odsoudila, ale v Sýrii nezasáhla ani při kolapsu Asadova režimu a zcela se soustředí na válku na Ukrajině. Země Perského zálivu jako Saúdská Arábie či SAE se do bojů pravděpodobně nezapojí – v posledních letech se jejich vztahy s Íránem zlepšily a nechtějí riskovat novou eskalaci.
Nejasné zůstává, jak silný je íránský raketový arzenál. Při počáteční odvetě se Teheránu podařilo částečně prorazit izraelský obranný systém Iron Dome, což vedlo k civilním obětem. Pokud by Írán opakoval podobné útoky, mohla by veřejnost v Izraeli, rozladěná už kvůli válce v Gaze, začít zpochybňovat Netanjahuovo rozhodnutí zahájit další konflikt.
Přesto se zdá, že většina Izraelců v tuto chvíli podporuje premiérovy kroky a útoky na íránská jaderná zařízení vnímá jako obranu národní bezpečnosti. Netanjahu zároveň pohrozil, že „Teherán shoří“, pokud Írán začne cíleně útočit na izraelské civilisty.
Zásadní otázkou zůstává, co bude po válce. Írán pravděpodobně odstoupí od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a zakáže inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii. I když Izrael zničí současnou infrastrukturu, je téměř jisté, že Teherán dříve nebo později obnoví svůj jaderný program.
Princ z Walesu, William, otevřeně promluvil o tom, jak s Princeznou z Walesu, Catherine, řešili sdílení složitých rodinných událostí se svými dětmi. Konkrétně se jednalo o oznámení diagnózy rakoviny u Catherine a také u Krále Karla III.
Plány na mezinárodní stabilizační síly s mandátem OSN, které by měly odzbrojit Hamás v Gaze, čelí rostoucímu odporu. Spojené arabské emiráty (SAE) oznámily, že se nehodlají podílet na misi, neboť dosud nevidí jasný právní rámec pro její fungování. Toto rozhodnutí, oznámené vyslancem Dr. Anwarem Gargashou v Abú Dhabí, odráží širší pochybnosti arabských států o podmínkách rezoluce navržené Spojenými státy.
Kanadě byl 10. listopadu 2025 odebrán oficiální status země bez spalniček, a to v důsledku rozsáhlé epidemie, která v uplynulém roce postihla tisíce lidí. Toto rozhodnutí oznámila Panamerická zdravotnická organizace (PAHO), která funguje jako regionální pobočka Světové zdravotnické organizace (WHO) pro Ameriku. Epidemiologové tuto změnu očekávali, protože spalničky jsou extrémně nakažlivé a pokles míry proočkovanosti v Kanadě a dalších zemích zanechal mnoho dětí nechráněných.
Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že se na rozdíl od jiných západních lídrů Donalda Trumpa „nebojí“ a popřel zprávy, že jejich poslední setkání ve Washingtonu bylo bouřlivé. Uvedl, že s americkým prezidentem má „normální, obchodní a konstruktivní“ vztahy.
Britská veřejnoprávní stanice BBC obdržela dopis od týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém hrozí právními kroky kvůli kontroverznímu zpravodajství o jeho administrativě. Tato hrozba přichází v době hluboké krize důvěry v BBC, kterou zhoršila nedělní rezignace generálního ředitele Tima Davieho a nejvyšší šéfky zpravodajství Deborah Turnessové.
Zatímco mezinárodní společenství dlouhodobě naléhalo na Spojené státy, aby se aktivně podílely na řešení klimatické krize, před zahájením klíčových klimatických rozhovorů COP30 v brazilském Belému panuje mezi diplomaty tichá úleva z toho, že USA na nejvyšší úrovni zůstanou mimo. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, který klimatickou krizi označuje za „největší podvod v dějinách“, totiž USA nejen ustoupily od klimatických opatření, ale otevřeně bojují za globální využívání fosilních paliv.
Pařížský soud rozhodl o předčasném ukončení vězeckého pobytu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který byl v říjnu uvězněn kvůli spiknutí s cílem získat nelegální finanční prostředky na kampaň z Libye. Sarkozy, jenž si měl odpykat pětiletý trest, bude namísto toho podřízen „soudnímu dohledu“ a měl by být z věznice La Santé propuštěn již dnes odpoledne. Pro politika, který vedl zemi v letech 2007 až 2012, to představuje další dramatický zvrat.
Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.
Absence Spojených států, které na konferenci COP30 v brazilském Belému zastoupené administrativou Donalda Trumpa nevyslaly vrcholné představitele, staví Evropskou unii do nepříjemné a nečekané role. EU, která dosud spoléhala na USA jako na „tlumič nárazů“ a hlavního vyjednavače, nyní ponese hlavní nápor požadavků a tlaků směřujících na bohaté země.
Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Američané, kteří v současné době cestují do zahraničí, jsou vystaveni zvýšenému zájmu a přímým dotazům místních obyvatel ohledně politické situace v USA a jejich názoru na prezidenta Donalda Trumpa. Konfrontace s politikou se stává běžnou součástí jejich cestovatelských zážitků, ať už se jedná o Dublin, karibský ostrov Svatý Martin nebo severní Norsko.