V Bruselu to vře. Generální tajemník NATO Mark Rutte se ocitl pod ostrou palbou kritiky ze strany svých evropských partnerů poté, co v Evropském parlamentu pronesl dosti nevybíravý projev. Rutte, který je často přezdíván jako „zaříkávač Trumpa“, v pondělí přímočaře vzkázal zákonodárcům, že jakékoli představy o tom, že by se Evropa dokázala ubránit bez Spojených států, jsou pouhým sněním. „Nemůžete to dokázat,“ prohlásil rezolutně, čímž vyvolal okamžitou a bouřlivou reakci.
Nejhlasitěji se ozvala Francie, která dlouhodobě prosazuje větší vojenskou autonomii kontinentu. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot na sociální síti X Ruttemu vzkázal, že Evropané nejen mohou, ale dokonce musí převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Podle něj je právě toto základním kamenem takzvaného evropského pilíře NATO. Europoslankyně Nathalie Loiseau pak označila Rutteho vystoupení za „hanebné“ a dodala, že Aliance nepotřebuje fanatického stoupence Donalda Trumpa, ale spíše vyvážení sil mezi USA a Evropou.
Napětí mezi Ruttem a evropskými metropolemi eskalovalo i kvůli nedávné krizi kolem Grónska. Ačkoli se generálnímu tajemníkovi podařilo Trumpa přesvědčit, aby upustil od výhrůžek anexí tohoto ostrova, kritici se ptají, jakou cenu za to Evropa zaplatila. Španělský europoslanec Nacho Sánchez Amor se Rutteho během vyostřené debaty v parlamentu přímo zeptal, zda se cítí být spíše velvyslancem USA při NATO, nebo generálním tajemníkem, který má zastupovat zájmy všech členů Aliance.
Spor odhaluje hluboký rozkol uvnitř Aliance. Rutte je skálopevně přesvědčen, že jediný způsob, jak udržet NATO pohromadě, je předcházet si Donalda Trumpa a za každou cenu ho udržet v partnerském svazku. Naproti tomu evropské lídry stále více děsí představa, že tato strategie vede k postupnému vyprazdňování Aliance a k její naprosté podřízenosti americkým zájmům. Stále častěji se proto ozývají hlasy volající po vytvoření ryze evropských bezpečnostních struktur, nebo dokonce kontinentální armády nezávislé na NATO.
Zatímco Rutteho odpůrci hovoří o „ponižujícím nadbíhání“ americkému prezidentovi, jeho zastánci vyzdvihují jeho pragmatismus. Poukazují na to, že Rutte je mistrem v řešení krizí, což dokázal i v Davosu, kde s Trumpem dojednal rámcovou dohodu o bezpečnosti v Arktidě. Podle nich Rutte v soukromí mluví s Trumpem mnohem otevřeněji a tvrději, než jak se prezentuje na veřejnosti. Pro Rutteho je prý prioritou udržení funkčnosti celku, i když to znamená, že ne všech 32 členů bude vždy spokojeno.
Diplomatické kruhy však varují, že Rutteho přístup je pouze dočasnou náplastí, která navíc odcizuje klíčové evropské spojence. Jeden z diplomatů NATO trefně poznamenal, že Aliance je spolkem dvaatřiceti států, nikoliv klubem „USA plus 31 komparzistů“. Podle něj Rutteho veřejná lichocení Trumpovi, kdy ho v minulosti dokonce nazval „tátou“ (daddy), podkopávají důvěryhodnost NATO v očích ostatních partnerů a vytvářejí nebezpečný precedens.
Na pozadí těchto sporů stojí i otázka financování. NATO se loni dohodlo, že do roku 2035 zvýší výdaje na obranu na rekordních 5 % HDP. Rutte v pondělí prohlásil, že by se tak nikdy nestalo bez soustavného tlaku z Bílého domu. Toto tvrzení potvrzuje i mluvčí Bílého domu Anna Kellyová, podle níž Trump udělal pro NATO více než kdokoli jiný a jeho úspěch v prosazení pětiprocentního závazku nutí Evropu převzít větší zodpovědnost za vlastní obranu.
Otázkou zůstává, kde tato strategie „zaříkávání“ skončí. Pokud bude Rutte i nadále v rámci zachování Aliance ustupovat Trumpovu egu, může to amerického prezidenta v budoucnu povzbudit k ještě odvážnějším a rizikovějším krokům. Evropa se tak ocitá v situaci, kdy sice díky Ruttemu prozatím zažehnala nejhorší krizi s Grónskem, ale zároveň se vnitřně drolí v otázce, zda je její bezpečnostní budoucnost stále neodmyslitelně spjata s Washingtonem, nebo zda je čas vydat se vlastní cestou.
Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa pozastavit třináctidenní letní bombardovací kampaň proti Íránu jasně ukazuje limity samotné vojenské síly. Přestože nálety způsobily obrovské škody a stály životy tisíců lidí, Teherán se nepodařilo přimět ke kapitulaci. Washington tak zjišťuje, že bez rozsáhlé pozemní operace, do níž se mu vůbec nechce, nedokáže své maximální požadavky prosadit.
Americká armáda zmařila překvapivý raketový útok z Íránu a spojila síly se Saúdskou Arábií k odvetným úderům na pozice proíránských milic v Íráku. K obnovení bojových akcí došlo poté, co Teherán odpálil sérii balistických střel namířených na americké vojenské základny na Blízkém východě, konkrétně v Jordánsku. Všechny íránské rakety byly podle amerického centrálního velení včas zachyceny a zničeny.
Změny v evidenci obětí amerických vojáků v kontextu konfliktu s Íránem vyvolávají řadu otázek a pochybností. Když ministerstvo obrany před týdnem z oficiálního webu dočasně odstranilo údaje o čtyřech nedávno padlých vojácích, zdůvodňovalo tento krok pouhou technickou chybou a dočasným výpadkem systému. Vývoj posledních dnů ale podle CNN ukazuje, že šlo o daleko složitější proces. Reakce Pentagonu tak zapadá do širšího vzorce chování Trumpovy administrativy, která se opakovaně potýká s politicky citlivou tématikou vojenských ztrát.
Německý spolkový kancléř Friedrich Merz rázně odmítl původní návrh rozpočtu Evropské unie, který v objemu téměř dvou bilionů eur předložila Evropská komise. Na společné tiskové konferenci s irským premiérem Micheálem Martinem v Dublinu prohlásil, že chystaný finanční plán je zcela nevyvážený a nepřijatelný. Merz zdůraznil, že Unie vyžaduje plošné škrty dosahující výše několika stovek miliard eur, aniž by však upřesnil, zda trvá na dříve zmiňované redukci ve výši čtyř set miliard eur.
Spojené státy se v kontextu obnoveného vojenského konfliktu s Íránem znovu potýkají s iluzí takzvaného klamu utopených nákladů, který v minulosti opakovaně vedl k prodlužování neúspěšných zahraničních intervencí. Vstup do války se teheránským režimem se ukázal jako strategický omyl, neboť původních cílů, kterými bylo zamezení Íránu v získání jaderné zbraně a zničení jeho schopnosti projektovat sílu za hranice, nebylo dosaženo. Írán si podle webu National Interest stále udržuje sedmdesát procent své předválečné raketové kapacity, zatímco americká strana čelí vyčerpání zásob pokročilé munice a novým hospodářským tlakům na globálních energetických trzích.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal hlavního velitele ozbrojených sil Oleksandra Syrského, čímž vyvrcholil týden plný dramatických změn ve vedení ukrajinské armády i ministerstva obrany. K tomuto kroku došlo krátce poté, co z funkce odešel také ministr obrany Mychajlo Fedorov, který byl veřejností považován za hlavního architekta úspěšné ukrajinské strategie bezpilotních letounů.
Spojené státy procházejí výraznou přehodnocovací fází své strategie v Tichomoří, v jejímž středu dochází k odsunutí Indie a naopak k upevnění pozice Japonska jako absolutně klíčového asijského spojence Washingtonu.
Globální finanční systém se může nacházet v bublině přehodnocení technologií umělé inteligence, která připomíná nemovitostní krizi z roku 2008. V rozhovoru pro server Politico na to upozornil generální tajemník Rady pro finanční stabilitu John Schindler. Reagoval tak na rekordní ocenění technologických společností a masivní příliv investic do odvětví umělé inteligence v posledních letech.
Kaspické moře se stává novým ohniskem globálního napětí. Největší vnitrozemské jezero světa totiž představuje pro Teherán i Moskvu zcela zásadní logistickou a obchodní tepnu. Význam této trasy dramaticky vzrostl v důsledku západních sankcí a námořních blokád v oblasti Perského i Ománského zálivu.
V největší íránské věznici Ghezel Hesar nedaleko Teheránu došlo k dramatickému vyostření protestů proti vlně poprav. Nejméně 1 500 vězňů odsouzených k trestu smrti zde vstoupilo do hromadné hladovky, přičemž někteří z nich si na znamení odporu dokonce sešili rty nití. Vlna nespokojenosti vypukla poté, co úřady přeložily šest mužů odsouzených za drogové delikty na samotky, což obvykle předchází bezprostřednímu výkonu trestu.
Přestože nadcházející schůzka mezi Donaldem Trumpem a Benjaminem Netanjahuem zapadá do dlouhé řady jejich vzájemných jednání, dosavadní osvědčený scénář plný vřelých gest se tentokrát opakovat nemusí. Vztahy obou státníků totiž od jejich posledního setkání v polovině zimy prošly znatelným ochlazením. Zatímco zpočátku americký prezident oceňoval společný postup vůči Íránu, protahující se konflikt a patová situace na Blízkém východě přinesly do vzájemné komunikace značnou frustraci i neobvykle ostrá slova.
Ve Washingtonu začínají dvoudenní smuteční obřady na počest zesnulého republikánského senátora Lindseyho Grahama. Mezi smutečními hosty nechybí izraelský premiér Benjamin Netanjahu ani ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Oba lídři využijí svou přítomnost v americké metropoli také ke klíčovým jednáním s prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě.
