Současná vlna nepokojů v Íránu, která zemi svírá od konce prosince, představuje podle odborníků bezprecedentní hrozbu pro stabilitu teokratického režimu. Politolog Francesco Cavatorta z Université Laval upozorňuje, že situace je vysoce výbušná a liší se od předchozích revolt z let 2019 či 2022 především svým sociálním složením. Do ulic nyní vyrážejí i dříve privilegované vrstvy, jako je obchodní buržoazie a odborníci, které k zoufalému kroku dohnala drastická devalvace měny a nekontrolovaná inflace.
Režim na tuto masivní mobilizaci odpověděl brutální silou. Odhady nevládních organizací hovoří o tom, že zásahy bezpečnostních složek si vyžádaly již více než 2 000 obětí, přičemž norské uskupení Iran Human Rights (IHR) varuje, že reálná čísla jsou pravděpodobně mnohem vyšší. Po celé zemi bylo zatčeno přes 10 000 osob. Podle Cavatorty fakt, že bezpečnostní složky střílejí do davů z bezprostřední blízkosti, naznačuje, že se íránské vedení cítí být ve smrtelném nebezpečí.
Hněv obyvatel umocňuje pocit nespravedlnosti – zatímco režim po lidech žádá neustálé oběti, není schopen zajistit základní životní potřeby. Olej do ohně přililo nedávné americké a izraelské bombardování v regionu, které v Íráncích vyvolalo pocit bezmoci. Společná frustrace smazala rozdíly mezi regiony; protesty se šíří bleskově i navzdory blokádě internetu, protože lidé využívají k předávání informací mobilní sítě a zkušenosti z minulých dekád odboje.
Do situace se ostře vložil americký prezident Donald Trump, který pohrozil tvrdým úderem v případě další eskalace. Analytici jsou však k případné vojenské intervenci skeptičtí. Přímý útok na velitelství Revolučních gard nebo ministerstvo vnitra by sice mohl zastrašit vedení, ale nevyřešil by strukturální problémy země. Historie iráckého konfliktu ukazuje, že spoléhat na rychlou změnu skrze vnější zásah je riskantní, zvláště když je íránský státní aparát hluboce zakořeněný.
Zajímavým faktorem je role diaspory a exilových postav. Jméno Rezy Pahlavího, syna posledního íránského šáha, se často objevuje na transparentech a zaznívá v provoláních demonstrantů. Nicméně vliv exilu je po padesáti letech od revoluce omezený. Demonstranti sice jednotně volají po pádu režimu, ale zatím chybí jasně identifikovatelní národní lídři, kteří by dokázali definovat, co přesně má následovat po případném zhroucení islámské republiky.
Budoucnost Íránu nabízí dva hlavní scénáře. Buď represe povede k vleklé a krvavé občanské válce po vzoru Sýrie, nebo se režim pod tlakem pokusí o vnitřní reformu a novou ústavu, aby si zachoval alespoň zbytky legitimity. Cavatorta připomíná, že i pád šáha v roce 1979 nebyl otázkou dnů, ale trval déle než rok, než se k moci definitivně dostal ajatolláh Chomejní a prosadil svůj teokratický model.
V zemi s 80 miliony obyvatel, která je rozdělena etnicky i nábožensky a disponuje obrovskými zásobami ropy, je jakákoli předpověď riskantní. Jisté je jen to, že legitimita současné vlády se s každým dalším zabitým demonstrantem nezvratně hroutí. I kdyby se režimu podařilo současné nepokoje dočasně potlačit silou, podhoubí pro další explozi násilí zůstává aktivní.
Donald Trump má jako bývalý realitní magnát cit pro lukrativní nemovitosti, ale v případě Grónska jde o mnohem víc než jen o obchod. Podle analýzy zveřejněné na Fox News prezident velmi dobře chápe, že tento arktický ostrov je naprosto klíčový pro národní bezpečnost USA a vybudování takzvaného „Zlatého dómu“ – ambiciózního protiraketového štítu. Trump svými prohlášeními na síti Truth Social cíleně vyvíjí tlak na Dánsko i celé NATO, aby je přiměl k rychlejší a efektivnější akci proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny.
Vztahy mezi Spojenými státy a jejich evropskými partnery procházejí v oblasti Arktidy zatěžkávací zkouškou. Zatímco Washington znepokojeně sleduje rostoucí vliv Ruska a Číny na dálném severu, způsob, jakým prezident Donald Trump o ochraně regionu mluví, vyvolává v Evropě spíše napětí než pocit bezpečí. Podle analýzy ukrajinského stratéga Pavla Žovnirenka může jakýkoli náznak rozkolu mezi spojenci Moskva okamžitě a nemilosrdně využít ve svůj prospěch.
Současná vlna nepokojů v Íránu, která zemi svírá od konce prosince, představuje podle odborníků bezprecedentní hrozbu pro stabilitu teokratického režimu. Politolog Francesco Cavatorta z Université Laval upozorňuje, že situace je vysoce výbušná a liší se od předchozích revolt z let 2019 či 2022 především svým sociálním složením. Do ulic nyní vyrážejí i dříve privilegované vrstvy, jako je obchodní buržoazie a odborníci, které k zoufalému kroku dohnala drastická devalvace měny a nekontrolovaná inflace.
V hlubokém sněhu norských hor, kde teploty klesají pod minus 20 stupňů Celsia, podstupují elitní britští námořní pěšáci jeden z nejtvrdších vojenských výcviků na světě. Základna Camp Viking v severonorském Skjoldu se stala centrem britských operací v Arktidě, kde se vojáci připravují na možný střet s Ruskem. Jejich trénink vrcholí drastickou zkouškou – skokem do vysekané díry v ledu, po kterém následuje rituální přípitek rumem na zdraví krále Karla III.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ohradil proti tvrzení Donalda Trumpa, že Kyjev brzdí ukončení válečného konfliktu. Ve svém večerním projevu zdůraznil, že Ukrajina nikdy nebyla a nebude překážkou pro mír. Reagoval tak na slova amerického prezidenta, který na otázku, proč diplomatická jednání dosud neuspěla, odpověděl stroze jménem ukrajinského lídra. Trump navíc dodal, že zatímco Vladimir Putin je prý připraven k dohodě, Kyjev se k ní staví váhavě.
Bílý dům dal jasně najevo, že přítomnost evropských vojáků v Grónsku nijak neovlivní záměr Donalda Trumpa získat tento strategický arktický ostrov pod americkou kontrolu. Mluvčí Karoline Leavittová prohlásila, že nasazení jednotek z Evropy nemá na prezidentovo rozhodování žádný dopad a nijak nemění jeho cíl ostrov ovládnout. Podle Washingtonu jde o nutný krok k ochraně území, kterému údajně hrozí pád do rukou Ruska nebo Číny.
Íránský režim se po brutálním zásahu proti celostátním protestům, které si podle lidskoprávních organizací vyžádaly tisíce obětí, ocitl pod extrémním mezinárodním tlakem. Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) sice vlna nepokojů v posledních dnech mírně opadla, ale situace zůstává výbušná. Masivní nasazení bezpečnostních složek je pro Teherán dlouhodobě neudržitelné, a jakmile se vojáci stáhnou z ulic, hrozí okamžité obnovení demonstrací.
Diplomatické napětí mezi Kodaní a Washingtonem ohledně budoucnosti Grónska nabírá na obrátkách. Po středečním setkání dánských a grónských ministrů s americkým viceprezidentem JD Vancem a ministrem zahraničí Marcem Rubiem byla ohlášena vznikající pracovní skupina. Zatímco evropská strana ji vnímá jako platformu pro řešení „zásadních neshod“, Bílý dům interpretuje její účel zcela odlišně.
Spekulace o vážném zdravotním stavu čečenského vůdce Ramzana Kadyrova opět nabývají na síle. Podle nejnovějších zpráv ukrajinské rozvědky trpí devětačtyřicetiletý „silák z Grozného“ selháním ledvin a je odkázán na dialýzu. Ačkoliv byl Kadyrov v minulosti prohlášen za mrtvého či umírajícího již několikrát, současná vlna informací přichází v kritickém momentu, kdy ruská invaze na Ukrajinu vstupuje do svého pátého roku a Kreml si nemůže dovolit nestabilitu na svém neklidném jihu.
Evropská unie zvažuje zásadní reformu procesu rozšiřování, která by umožnila novým členům vstoupit do bloku dříve, ovšem za cenu dočasného omezení jejich hlasovacích práv. Tento návrh na vytvoření „dvourychlostní EU“ vyvolal mezi kandidátskými zeměmi vlnu rozporuplných reakcí a rozdělil je na dva tábory. Zatímco některé země jsou ochotny se vlivu vzdát výměnou za ekonomické výhody, jiné trvají na plnohodnotném partnerství.
Kanadský premiér Mark Carney během své historické návštěvy Pekingu oznámil navázání „nového strategického partnerství“ s Čínou. Při pátečním setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem v Velké síni lidu zdůraznil, že obě země musí reagovat na „novou globální realitu“. Jde o první cestu kanadského lídra do Číny po osmi letech, která signalizuje zásadní obrat v zahraniční politice Ottawy.
Poslanecká sněmovna ve čtvrtek večer vyslovila důvěru vládě premiéra Andreje Babiše (ANO). Stalo se tak na závěr jednání, které s přestávkami probíhalo od úterý. Babišova vláda je u moci od poloviny prosince, kdy její členy jmenoval prezident Petr Pavel.