Současná vlna nepokojů v Íránu, která zemi svírá od konce prosince, představuje podle odborníků bezprecedentní hrozbu pro stabilitu teokratického režimu. Politolog Francesco Cavatorta z Université Laval upozorňuje, že situace je vysoce výbušná a liší se od předchozích revolt z let 2019 či 2022 především svým sociálním složením. Do ulic nyní vyrážejí i dříve privilegované vrstvy, jako je obchodní buržoazie a odborníci, které k zoufalému kroku dohnala drastická devalvace měny a nekontrolovaná inflace.
Režim na tuto masivní mobilizaci odpověděl brutální silou. Odhady nevládních organizací hovoří o tom, že zásahy bezpečnostních složek si vyžádaly již více než 2 000 obětí, přičemž norské uskupení Iran Human Rights (IHR) varuje, že reálná čísla jsou pravděpodobně mnohem vyšší. Po celé zemi bylo zatčeno přes 10 000 osob. Podle Cavatorty fakt, že bezpečnostní složky střílejí do davů z bezprostřední blízkosti, naznačuje, že se íránské vedení cítí být ve smrtelném nebezpečí.
Hněv obyvatel umocňuje pocit nespravedlnosti – zatímco režim po lidech žádá neustálé oběti, není schopen zajistit základní životní potřeby. Olej do ohně přililo nedávné americké a izraelské bombardování v regionu, které v Íráncích vyvolalo pocit bezmoci. Společná frustrace smazala rozdíly mezi regiony; protesty se šíří bleskově i navzdory blokádě internetu, protože lidé využívají k předávání informací mobilní sítě a zkušenosti z minulých dekád odboje.
Do situace se ostře vložil americký prezident Donald Trump, který pohrozil tvrdým úderem v případě další eskalace. Analytici jsou však k případné vojenské intervenci skeptičtí. Přímý útok na velitelství Revolučních gard nebo ministerstvo vnitra by sice mohl zastrašit vedení, ale nevyřešil by strukturální problémy země. Historie iráckého konfliktu ukazuje, že spoléhat na rychlou změnu skrze vnější zásah je riskantní, zvláště když je íránský státní aparát hluboce zakořeněný.
Zajímavým faktorem je role diaspory a exilových postav. Jméno Rezy Pahlavího, syna posledního íránského šáha, se často objevuje na transparentech a zaznívá v provoláních demonstrantů. Nicméně vliv exilu je po padesáti letech od revoluce omezený. Demonstranti sice jednotně volají po pádu režimu, ale zatím chybí jasně identifikovatelní národní lídři, kteří by dokázali definovat, co přesně má následovat po případném zhroucení islámské republiky.
Budoucnost Íránu nabízí dva hlavní scénáře. Buď represe povede k vleklé a krvavé občanské válce po vzoru Sýrie, nebo se režim pod tlakem pokusí o vnitřní reformu a novou ústavu, aby si zachoval alespoň zbytky legitimity. Cavatorta připomíná, že i pád šáha v roce 1979 nebyl otázkou dnů, ale trval déle než rok, než se k moci definitivně dostal ajatolláh Chomejní a prosadil svůj teokratický model.
V zemi s 80 miliony obyvatel, která je rozdělena etnicky i nábožensky a disponuje obrovskými zásobami ropy, je jakákoli předpověď riskantní. Jisté je jen to, že legitimita současné vlády se s každým dalším zabitým demonstrantem nezvratně hroutí. I kdyby se režimu podařilo současné nepokoje dočasně potlačit silou, podhoubí pro další explozi násilí zůstává aktivní.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.