Snaha Donalda Trumpa získat Grónsko pod americkou kontrolu naráží na zásadní překážku: samotné Američany. Podle nových průzkumů veřejného mínění většina obyvatel Spojených států o ovládnutí největšího ostrova světa nestojí. To však prezidenta nijak nebrzdí v jeho odhodlání přepsat mapu Arktidy. Trump je podle magazínu Time pevně přesvědčen, že díky svému „obchodnímu instinktu“ dokáže národ i spojence nakonec přesvědčit, že nákup Grónska je pro bezpečnost USA nevyhnutelný.
Tato diplomatická roztržka gradovala tuto středu přímo v Bílém domě. Zatímco viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio jednali s dánskými a grónskými diplomaty, Trump na sociálních sítích nešetřil silnými slovy. Prohlásil, že Spojené státy Grónsko „nutně potřebují“ pro budování svého nového vesmírného štítu s názvem Golden Dome. Jakákoliv jiná varianta než americká kontrola nad ostrovem je pro něj podle jeho slov „nepřijatelná“.
Navzdory prezidentovu zápalu jsou čísla z průzkumů pro Bílý dům neúprosná. Průzkum Reuters-Ipsos ukázal, že pouze 17 % Američanů podporuje aktivní kroky k získání Grónska. Ještě dramatičtější je odpor k případnému použití síly – proti vojenskému řešení se staví 71 % obyvatel, a to včetně šedesáti procent republikánů. Ukazuje se, že i Trumpovi nejvěrnější voliči mají v otázce narušování suverenity dlouholetého spojence své limity.
Evropské diplomaty a část amerických zákonodárců tato situace hluboce znepokojuje. Republikánský senátor Thom Tillis dokonce otevřeně zkritizoval prezidentovy „expanzivní sny“. Obavy panují především o osud NATO. Zatímco Trump tvrdí, že s Grónskem v amerických rukou bude aliance silnější, devět z deseti demokratů a téměř polovina republikánů se obává, že tento nátlak může transatlantické spojenectví naopak nenávratně zničit.
Napětí ilustruje i provokativní karikatura, kterou Bílý dům zveřejnil v den klíčových jednání. Obrázek zachycuje grónské psí spřežení na rozcestí, kde jedna cesta vede k Washingtonu a druhá k ruskému Kremlu a Velké čínské zdi. Podle Trumpa nemá Grónsko jinou možnost volby, protože Dánsko ho prý nedokáže ochránit. Kodaň na tyto výpady reagovala okamžitým zvýšením vojenské přítomnosti v Arktidě a vysláním dalších jednotek k ochraně ostrova.
Trump má dlouhou historii prosazování zdánlivě absurdních nápadů, které jeho základna nakonec přijme za své. Podobně šokoval, když loni mluvil o tom, že by se Kanada měla stát 51. státem USA, nebo když nechal v lednu speciální jednotky vpadnout do Venezuely a zatknout Nicoláse Madura. U Venezuely se mu podařilo podporu u republikánů během dvou týdnů téměř zdvojnásobit. Otázkou zůstává, zda mu podobný kousek vyjde i s Grónskem.
Dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen po schůzce v Bílém domě přiznal, že se názory obou stran stále zásadně rozcházejí. Shodli se pouze na vzniku pracovní skupiny, která má v příštích týdnech zkoumat americké bezpečnostní obavy. Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen byl ještě ostřejší – prohlásil, že pokud si mají vybrat mezi Kodaní a Washingtonem, volí Dánsko. Trump na to reagoval podrážděně a varoval, že to pro premiéra bude „velký problém“.
Prezident USA sází na to, že časem otupí odpor dánské vlády i vlastních občanů. Pro spojence v NATO je však tento spor testem, jak daleko jsou ochotni zajít při obraně své suverenity proti svému největšímu partnerovi. Zatímco Trump dál „prodává“ Grónsko Američanům, svět s napětím sleduje, zda tento diplomatický požár skutečně povede k něčemu víc než jen k ostrým příspěvkům na internetu.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.
Maďarští voliči v nedávných volbách zasadili tvrdou ránu šestnáctileté éře Viktora Orbána. Vítězství jeho někdejšího spojence Pétera Magyara a jeho strany Tisza (Respekt a svoboda) je natolik drtivé, že v parlamentu získala ústavní většinu. Tento výsledek znamená zásadní obrat pro zemi, která se pod Orbánovým vedením stala symbolem takzvané iliberální demokracie.