S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu po vítězství v prezidentských volbách v roce 2024 se Spojené státy definitivně odklánějí od liberálního světového řádu, který formovaly od konce druhé světové války. Tento obrat představuje zásadní historický bod zlomu nejen pro USA, ale pro celý svět.
Autoři Mathew Burrows a Josef Braml ve své nové knize World to Come: The Return of Trump and the End of the Old Order varují, že svět se ocitá v mezidobí, kdy starý řád umírá a nový se zatím nenarodil. Právě v takových přechodových obdobích, jak poznamenal filozof Antonio Gramsci, vznikají „monstra“.
Americká víra v mezinárodní instituce, jako jsou OSN, MMF nebo Světová banka, postupně slábla už od počátku 21. století. Naděje, že globalizace přinese prosperitu všem a že svět se přiblíží americkému modelu demokracie a volného trhu, se ukázala jako iluzorní.
Globalizace, místo aby posílila postavení USA, vedla k přesunu pracovních míst a celých průmyslových odvětví do zahraničí. Neúspěchy ve válkách v Iráku a Afghánistánu a finanční krize v roce 2008 hluboce narušily důvěru Američanů v jejich systém.
Donald Trump využil vzedmutí populismu, který se začal formovat již v 90. letech. Jeho styl, image outsidera a schopnost oslovit nespokojené vrstvy společnosti mu vynesly Bílý dům již podruhé. Ve volbách v roce 2024 dokázal získat i mladé voliče a část černošských a hispánských mužů.
Demokratická strana se pod vedením Kamaly Harrisové stala v očích mnohých stranou bohatých elit, zatímco Trump oslovil nižší a střední třídu. Jeho druhé vítězství je interpretováno jako důkaz, že Američané mu odpustili selhání během pandemie.
Trumpova ekonomická politika, založená na snižování daní a zavádění cel, však může dále zhoršit státní dluh. Jeho představa, že clo na dovoz zboží přinese dostatečný příjem do státní kasy, je podle ekonomů iluzorní.
Navzdory jeho averzi vůči válečným intervencím nelze očekávat skutečné uvolnění vztahů s Čínou. Trump sice odmítá neokonzervativní „jestřáby“, ale i tak zůstává obklopen poradci, kteří jsou k Číně silně nepřátelští.
Přetrvávající napětí s Čínou, válka na Ukrajině, krize v Gaze a rostoucí riziko konfliktu kvůli Tchaj-wanu ukazují, že svět směřuje k multipolaritě, která bez spolupráce hrozí výbuchem. USA však nejsou připraveny na svět, kde nebudou určovat pravidla hry samy.
Globální Jih, zejména Afrika a části Asie, čelí devastujícím důsledkům zadlužení a klimatických změn. Americká politika, která tyto regiony přehlíží, podkopává jejich šance na rozvoj a vytváří podmínky pro nové konflikty.
Trumpův postoj ke klimatické krizi je odmítavý. Slogan „drill, baby, drill“ a popírání vědeckých důkazů neochrání Spojené státy před hurikány, požáry nebo stoupající hladinou oceánů. Ti, kdo na to doplatí nejvíce, jsou však chudší země.
Autoři tvrdí, že současná krize nabízí i možnost nového začátku. Aby se však svět vyhnul katastrofě, musí se vyvarovat přímého konfliktu mezi velmocemi, zejména mezi USA a Čínou. Alternativou k válce je hledání rovnováhy sil a přijetí faktu, že žádná země nemůže určovat globální řád sama.
Pro Blízký východ navrhují autoři obnovu vyjednávání o palestinském státě. Izrael by podle nich měl využít nabídky spolupráce od Saúdské Arábie a dalších zemí a přispět ke vzniku silného palestinského partnera, který omezí vliv radikálních skupin.
Trumpův přístup k Íránu, pokud bude založen na maximálním tlaku, přinese jen další selhání. Místo izolace je potřeba zapojit Teherán do regionální diplomacie spolu s Ruskem a Čínou.
V oblasti klimatické spolupráce je nezbytné, aby USA a Čína navázaly na dřívější dohody a sdílely technologie, zejména v oblasti akumulace energie a obnovitelných zdrojů. Závody o dominanci v zelených technologiích mohou zpomalit pokrok.
Obavy z další finanční krize vedou autory k výzvě k obnovení mezinárodní makroekonomické koordinace. Strukturální nerovnováhy mezi přebytkovými a deficitními zeměmi je nutné řešit systémově, nikoliv obchodními válkami.
Návrat k myšlenkám Johna Maynarda Keynese či vytvoření pravidelných trilaterálních konzultací mezi USA, EU a Čínou může pomoci předejít budoucím otřesům. Důvěra a transparentnost mezi velmocemi jsou klíčem ke stabilitě.
Zásadní je také reforma mezinárodních institucí, zejména Rady bezpečnosti OSN. Současný stav, kdy o světových otázkách rozhoduje pět vítězných mocností z roku 1945, neodráží realitu 21. století.
Pokud se Západ neotevře reformám a nezahrne rozvojové země do rozhodování, ty se přikloní k alternativním organizacím, jako je BRICS. Rozdělení světa do soupeřících bloků může ztížit řešení globálních problémů.
Závěrem autoři připomínají osud prezidenta Woodrowa Wilsona, který po první světové válce selhal ve snaze vytvořit nový mírový řád. Izolacionismus a protekcionismus USA přispěly k nástupu druhé světové války.
Aby se dějiny neopakovaly, musí se svět sjednotit při hledání spravedlivějšího, bezpečnějšího a udržitelného mezinárodního systému. Alternativou není jen neúspěch, ale kolaps hodnot, na nichž moderní svět stojí.
Válka s Íránem, která trvá třetí týden, už nyní drasticky zatěžuje americkou státní kasu. Podle představitelů Trumpovy administrativy vynaložily Spojené státy na tento konflikt za prvních čtrnáct dní minimálně 12 miliard dolarů. Toto číslo se okamžitě stalo středem ostré kritiky ze strany demokratů i zastánců rozpočtové odpovědnosti, kteří upozorňují, že astronomické sumy mizející v raketových útocích by mohly zásadně proměnit životy milionů Američanů v oblastech zdravotnictví či školství.
Americký prezident Donald Trump v pondělí oznámil, že hodlá o zhruba měsíc odložit svou vysoce sledovanou březnovou návštěvu Číny. Jako hlavní důvod uvedl nutnost osobního dohledu nad probíhající válkou v Íránu. Setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, které mělo původně proběhnout od 31. března do 2. dubna, se tak pravděpodobně uskuteční až v pozdějším termínu.
Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny dochází k systematické likvidaci náboženské svobody. Původně pestrý ekosystém mnoha věr je násilně přetvářen v jedinou povolenou víru: kult ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco například v Chersonské oblasti před invazí působilo přes 990 náboženských organizací zastupujících 38 různých směrů, dnes jich zbývá jen 175. Naprostá většina z nich je navíc podřízena Ruské pravoslavné církvi (ROC), která je úzce spjata s Kremlem.
Přestože si většina stran přeje rychlý konec bojů, jejich představy o podmínkách příměří se zásadně rozcházejí. Co si která strana od války s Íránem slibuje?
Sobotní výzva Donalda Trumpa, aby se Británie, Čína, Francie nebo Japonsko zapojily do námořního doprovodu tankerů v Hormuzském průlivu, naplno odhalila absenci ucelené americké strategie vůči Íránu. Bílý dům spolu s Izraelem sice zahájil útoky, ale zdá se, že dostatečně nepředvídal íránskou odvetu. Teherán se podle očekávání zaměřil na asymetrické údery proti americkým základnám, spojencům a obchodním lodím v Perském zálivu.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.