Volby a svoboda projevu brání v efektivním vládnutí, Rusům nesvoboda nevadí, tvrdí Putinův poradce

Kuzněcov ve svém textu srovnává systémy Ruska a Číny se západními demokraciemi. Zatímco na Západě je legitimita moci založena na procedurách, jako jsou konkurenční volby, neliberální systémy nabízejí alternativu v podobě technické efektivity. Moc je v nich legitimní nikoliv proto, že je každé čtyři roky znovu volena, ale proto, že denně viditelně pracuje pro blaho občanů.

Digitální služby jsou podle autora tak pohodlné, že se pro většinu lidí stávají silnějším argumentem ve prospěch systému než abstraktní diskuse o demokracii. Lidé akceptují státní dohled, protože ho stát dokáže přetavit v kvalitní a dostupné služby. Kuzněcov tvrdí, že neliberální systémy tak uspěly v tom, co je pro většinu občanů skutečně podstatné.

Jako příklady uvádí Moskvu a čínský Šen-čen. V Moskvě podle něj vznikl systém městských služeb, který svou pohodlností předčí většinu západních metropolí. Digitalizace zde umožňuje prezentovat politická rozhodnutí jako čistě technická a starosta v tomto modelu vystupuje spíše jako generální ředitel korporace. Hranice mezi službou a sledováním se zde stává nerozeznatelnou.

Podle poradce Kremlu obyvatelům Moskvy státní dohled nevadí, pokud je systém funkční. Kdyby kontrola zmizela, lidé by to nevnímali jako osvobození, ale jako ztrátu pohodlí a návrat k nejistotě. Podobně obdivuje Šen-čen, který se stal technologickým centrem bez prvků, které Západ považuje za nezbytné, tedy bez nezávislých médií či dělby moci.

Další výhodu vidí Kuzněcov v nezávislosti na volebních cyklech. Pravidelné volby podle něj vedou k nestabilitě a tříštění priorit, zatímco neliberální systémy mohou realizovat strategie plánované na celá desetiletí. Občan je v tomto pojetí vnímán jako klient a jeho spokojenost je hlavním měřítkem úspěchu, což má být pro každodenní život výhodnější než právo „pozvednout hlas“ bez viditelného výsledku.

Celý koncept úzce odráží vizi Sergeje Kirijenka, který v Kremlu dohlíží na domácí politiku. Ten dlouhodobě prosazuje nahrazení otevřené politické soutěže vnitroelitními konkurzy a sociálními technologiemi. Tradiční dělba moci, ač stále formálně zakotvená v ruské ústavě, je v tomto rámci vnímána jen jako zbytečná překážka, která stát pouze zpomaluje.