Vědci slaví: Ozónová díra nad Antarktidou je nejmenší za posledních šest let

Roční mezera v takzvaném „planetárním opalovacím krému“ dosáhla letos v září maximální rozlohy 21 milionů čtverečních kilometrů nad jižní polokoulí. Tato hodnota je výrazně nižší než maximum 26 milionů čtverečních kilometrů, které bylo dosaženo v roce 2023. Podle dat ze Služby monitorování atmosféry Copernicus (Cams) se ozónová díra zmenšovala a neobvykle brzy zanikla v pondělí. Jde o druhý rok po sobě, kdy je ozónová díra menší, po sérii větších a déle trvajících děr mezi lety 2020 a 2023.

Ředitel Cams, Laurence Rouil, uvedl, že „dřívější uzavření a relativně malá velikost letošní ozónové díry je uklidňující známkou“. Dodal, že to odráží „stabilní meziroční pokrok, který nyní pozorujeme v obnově ozónové vrstvy díky zákazu látek poškozujících ozónovou vrstvu“ (ODS – ozone-depleting substances). Tyto chemikálie byly postupně vyřazovány od roku 1987 díky Montrealskému protokolu.

Ozónová vrstva je stratosférický štít, který chrání život na Zemi před škodlivým ultrafialovým (UV) zářením. Byla narušena lidským znečištěním. Světová meteorologická organizace odhaduje, že díky zákazu by se ozónová vrstva nad Antarktidou, kde je nejtenčí, mohla vrátit na úroveň z roku 1980 do roku 2066. Studie z minulého roku navíc zjistila, že tato opatření úspěšně omezila emise a způsobila, že oteplovací účinky plynů dosáhly vrcholu o pět let dříve, než se očekávalo.

Vědci stále zkoumají, proč byly ozónové díry v letech 2020 až 2023 tak velké a perzistentní. Panuje podezření, že erupce sopky Hunga Tonga v roce 2022, která vychrlila popel a vodní páru do stratosféry, významně přispěla k velké ozónové díře v roce 2023.

Cams uvedla, že velké díry v posledních letech ukázaly, že bez úspěšných dohod o postupném vyřazování znečišťujících látek mohl globální pokles stratosférického ozónu dosáhnout „katastrofických úrovní“. Paul Newman, vedoucí výzkumného týmu NASA, potvrdil, že změny ve velikosti děr odpovídají předpovědím. Upozornil však, že „stále máme před sebou dlouhou cestu, než se zotaví na úroveň osmdesátých let“. Nedostatek ozónu ve stratosféře totiž umožňuje pronikání většího množství UV záření na zemský povrch, což poškozuje plodiny a zvyšuje riziko rakoviny kůže a šedého zákalu.