Varování pro Evropu: Kam až může zajít krize s bydlením? Seniorku po 70 letech násilím vystěhovali, lidé vyrazili do ulic

Španělsko
Španělsko, foto: Pixabay
Klára Marková DNES 17:02
Sdílej:

Španělskem zmítá nová vlna masových protestů, které zažehlo dramatické nucené vystěhování sedmaosmdesátileté invalidní seniorky Maricarmen Abascalové z jejího madridského bytu. Žena v domě žila jednasedmdesát let, než nemovitost odkoupil soukromý investiční fond a zvýšil jí nájemné o neúnosných 230 procent. Přestože se před budovou shromáždily stovky demonstrantů a sousedů, kteří se snažili vystěhování zabránit, policie seniorku z budovy nakonec nedobrovolně vyvedla a na nosítkách ji odvezla do nemocnice. Záběry ze zásahu vyvolaly celostátní pobouření a ze staré ženy udělaly symbol boje proti nedostupnému bydlení.

Majitel nemovitosti pod obrovským tlakem veřejnosti, médií a neustávajících demonstrací nakonec ustoupil a přistoupil na novou osmiletou nájemní smlouvu s regulovaným nájemným. Ačkoliv se tak konkrétní příběh Maricarmen dočkal relativně šťastného konce, nevole v ulicích španělských měst nepolevuje. Protesty ukazují, že případ staré ženy je pouze špičkou ledovce hluboké a dlouhodobé krize, s níž se země potýká již od finančního kolapsu v roce 2008.

Španělsko se v této oblasti nachází v neobvyklém rozporu mezi ústavní teorií a faktickou realitou. Článek 47 španělské ústavy sice výslovně garantuje právo každého občana na důstojné a přiměřené bydlení a ukládá státu povinnost vytvářet podmínky pro jeho naplnění, skutečnost je však zcela odlišná. Sociální byty tvoří ve Španělsku pouhé jedno až tři procenta z celkového bytového fondu. Ve chvíli, kdy tržní ceny nájmů kvůli náporu turismu a spekulativním investicím prudce rostou, nemají orgány veřejné správy k dispozici dostatek vlastních kapacit k ochraně zranitelných skupin.

Současné problémy mají hluboké kořeny v historii. Španělsko zdědilo svůj model od Francoovy diktatury, která dlouhodobě upřednostňovala soukromé vlastnictví před nájemním bydlením prostřednictvím dotovaných hypoték, daňových úlev a systematické privatizace veřejného bytového fondu. Tento přístup sice v minulých desetiletích pomohl mnoha rodinám pořídit si vlastní byt, avšak zcela opomněl rozvoj veřejného nájemního sektoru. Když potom při hospodářské krizi v roce 2008 přišly tisíce lidí o své domovy, absence sociálního bydlení plně obnažila zranitelnost celého systému.

Situaci v zemi navíc komplikuje roztříštěnost politického řízení, neboť rozhodování o bytové politice spadá do pravomoci sedmnácti autonomních regionů s velmi odlišným přístupem. Zatímco například Katalánsko přijalo přísnější regulace nájemného a snaží se usměrňovat turistické ubytování, Madrid prosazuje volnotržní model s minimálními zásahy státu. Centrální vláda se v posledních letech snaží prosazovat celostátní změny, jako byl zákon o bydlení z roku 2023, její snahy však narážejí na neustálý politický pat a odmítavý postoj parlamentu.

Španělská zkušenost podle webu The Conversation slouží jako varovný příklad pro celou Evropu, kde rostoucí ceny nájmů, nedostatek dostupných bytů a tlak investičních fondů trápí obyvatele mnoha dalších krajin. Podobně kritické situaci čelí například Irsko, kde se dlouhodobě vede debata o zakotvení práva na bydlení přímo do ústavy. Vývoj ve Španělsku však jasně ukazuje, že samotná formální ústavní deklarace k zajištění střechy nad hlavou nestačí, pokud chybí silné instituce, rozvinutý systém sociálního bydlení a dlouhodobá státní koncepce.

Eskalující krize a masové protesty ve španělských ulicích naznačují, že nouzová opatření a jednorázové zákazy vystěhování mohou v krizových situacích poskytnout pouze dočasnou úlevu. Skutečné řešení vyžaduje dlouholeté soustavné investice a především zásadní proměnu celého systému. Aby bylo právo na bydlení skutečně naplněno, musí společnost začít přistupovat k bytům jako k základní lidské potřebě a veřejné službě, nikoliv jen jako ke spekulativnímu tržnímu aktivu.

Stalo se
Novinky
 Afghánistán

Město, na které klimatická krize už dopadla. Tahle metropole bude do roku 2030 zcela bez vody

Afghánské hlavní město Kábul čelí akutní vodní krizi, která by podle zprávy neziskové organizace Prosper Global mohla vést ke kompletnímu vyčerpání zásob vody již v roce 2030. Pro mnohé z obyvatel města však kritický „den nula“ nastal již v současnosti. Lidé se musejí každodenně potýkat s drastickým nedostatkem tekoucí vody, která chybí ve většině domácností. Situace v jedné z nejrychleji rostoucích metropolí světa ukazuje, jak vypadají dopady globální klimatické krize v kombinaci s nedostatečnou infrastrukturou.

Novinky
Ilustrační fotografie.

V Keni se objevil první případ eboly v historii

Keňské úřady potvrdily první případ nákazy ebolou v historii země. Pacient, keňský občan, který se nedávno vrátil z Demokratické republiky Kongo (DRK), onemocnění v pondělí pozdě večer v nemocnici v Nairobi podlehl. Ministr zdravotnictví Aden Duale oznámil, že úřady již identifikovaly 28 lidí z rodiny a zdravotnického personálu, kteří s ním přišli do styku, a dohledávají další spolucestující z letadla.

Novinky
Marco Rubio

Kdo lže? Bombardéry z Británie jsme stáhli kvůli bezpečnosti, prohlásil Trump. Rubio tvrdí něco zcela jiného

Americký prezident Donald Trump potvrdil, že Spojené státy stáhly své strategické bombardéry z britské základny RAF Fairford v Gloucestershire kvůli konkrétním bezpečnostním hrozbám. Pentagon potvrdil přesun zhruba tuctu nadzvukových bombardérů B-1 Lancer zpět na domovské základny v USA. Trump před novináři uvedl, že stažení bylo reakcí na hrozby ze strany protivníka a naznačil, že zjištěné aktivity vykazují vazby na Írán.

Novinky
Ilustrační foto

Z Jižní Koreje bylo za dva měsíce vyvezeno do Ruska 176 tisíc tun paliva. Jsme v šoku, zní od expertů

Analýza přístavních záznamů a dat o pohybu plavidel odhalila, že z Jižní Koreje bylo v průběhu července a srpna vyvezeno do ruských přístavů na Dálném východě více než 176 tisíc tun paliva, převážně motorové nafty. Ke přepravě ropných produktů byla využita i plavidla podléhající mezinárodním sankcím. Tento rozsáhlý obchod přichází v době, kdy se Moskva potýká s vážným nedostatkem pohonných hmot v důsledku pokračujícího válečného konfliktu na Ukrajině a ukrajinských útoků na ruské rafinérie.